Termíny Tišnovského geopivka v roce 2016 a 2017

Jak už bylo řečeno dříve, od července nabíháme na pravidelný termín našeho Tišnovského geopivka - třetí úterý v měsíci (od října přesun na třetí čtvrtek v měsíci).
Oleg by řekl, že to musí být jasné každému, přesto se najdou jedinci, kteří tápou a nevědí, ... ;-)

2017

:: 19. ledna 2017, čtvrtek
:: 16. února 2017, čtvrtek
:: 16. března 2017, čtvrtek
:: 20. dubna 2017, čtvrtek
:: 18. května 2017, čtvrtek
:: 23. června 2017, pátek
:: 20. července 2017, čtvrtek
:: 17. srpen 2017, čtvrtek
:: 21. září 2017, čtvrtek
:: 19. října 2017, čtvrtek
:: 16. listopadu 2017, čtvrtek
:: 21. prosince 2017, čtvrtek

pátek 11. dubna 2014

36. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO

Published with exception ;-)

Drazí kačeři i mudlopřátelé :-), tentokrá zase jednou na poslední chvíli. Opět se nám sešel měsíc s měsícem a tak slavnostně oznamujeme, že pravidelným „všelidovým hlasováním“ členů Tišnovského geopivka jsme dokonvergovali k termínu dalšího společného setkání. Takže do svých diářů významných akcí si tentokráte opravdu rychle poznamenejte:

Co: 36. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO
Kdy: úterý 15. dubna 2014, od 19:00
Kde: hospoda "U palce", http://www.upalce.cz/, N 49° 20.994', E 16° 25.204'

Zveme Vás na další pohodu v roce 2014 u Dalešic a Poutníka, doplněnou o tradiční nakládaný hermelín a utopence ;-)
Pokud máte rádi geocaching, Tišnov a naše kešky :-), tak jste vítáni. Rádi se seznámíme s dalšími stejně postiženými lidmi. Jen nám o své účasti dejte vědět, buď přes e-mail nebo jako komentář pod oznámením na těchto stránkách. Potvrďte jak závaznou, tak i nezávaznou účast, ať víme, kolik se nás sejde a můžeme zamluvit potřebnou kapacitu. Jinak vás ke stolu nepustíme :-)

Pokud bude zájem, může opět proběhnout „nábor“ nových členů :-) A podle kuloárních informací zájem je. Také věříme, že proběhne i setkání s našim dorostem z Tišnovské geokofoly. Kdo a zda někdo vůbec připraví tradiční geopivkovou keš zatím ještě není rozhodnuto.

pátek 4. dubna 2014

Nové keše věnované Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien

Teplé počasí zřejmě už definitivně probudilo se zimního spánku nejen kamarády Tišnovského geopivka, ale i samotné členy a tak tu máme hned dvě nové keše z dílny Mrazíka1. Obě jsou věnovány artefaktům nedokončené Německá exteritoriální dálnice Breslau-Wien, jinak známe jako „Hitlerova dálnice“.

Cache by Mrazik1

Ostopovice - dálniční most přes polní cestu
Německá exteritoriální dálnice Breslau-Wien


Tato keš vás dovede k jednomu ze dvou nedokončených mostů nedaleko Osptopovic. Jedná se o pozůstatek nedokončené exteritoriální dálnice Vídeň - Wroclaw také známé pod názvem „Hitlerova dálnice“.


Topografická mapa se zakreslenou dálnicí. V okolí Ostopovic se měly nacházet dva mosty, přičemž nedaleko horního mostu se počítalo s odpočívkou ve směru na Vratislav. O kus jižněji se pak nachází propustek, kterému je věnována tato keš.


Archívní letecký snímek z výšky 10 km, zaznamenaný při vojenském leteckém snímkování Československou armádou po 2. světové válce.

Přes polní cestu u Ostopovic byl postaven dálniční most avšak nebyla na něm již osazena nosná deska - mostovka. Most má z obou stran vybudovány náspy. Zdejší mládež využívá opěru mostu jako horolezeckou stěnu a nedosypanou část pro tábořiště. I tento most bude možné využít pro plánovanou R43.


Pohled na ještě nezarostlou stavbu od východu.


Vnitřní část tzv. křídla. Pohled k severu, ve směru do Bystrce. Vpravo vyčnívají šachty kanalizace. Na stěně je dobře vidět černý asfaltový nátěr hydroizolace.


Kanalizace mostu.


Nedosypaná opěra mostu dnes slouží jako plácek ke hraní a táboření.

Pokud se vydáte směrem na jih, narazite na druhý dálniční most přes polní cestu, tzv. horní.

Přes polní cestu ve stráni nad Ostopovicemi byl stavěn dálniční most, který zůstal nedokončen. Průjezdy jsou tzv. tunelového typu, tedy s klenbou, která měla být zasypána zeminou. Postaveny však byly pouze boční části mostu. Vnitřní klenba pod samotnou dálnici se již stavět nezačala. Proto dnes most připomíná spíše dvě kamenné brány.


Nedokončený a opuštěný most ještě v době, kdy nebyl tolik zarostlý. Vpředu západní zeď a vzadu východní zeď s částečně vybetonovanou klenbou.

Pro výstavbu uvažovaného prodloužení rychlostní silnice R43 je možné torzo mostu využít a zachovat tak technickou památku pro příští generace. Protože však mostu chybí nosná konstrukce vozovky, bylo by jistě zajímavé, jakým způsobem by byl most dokončen.


Pohled od severovýchodu na vnitřní část západního boku mostu. Dozadu by dálnice vedla do Vídně. Vnitřek konstrukce nebyl ještě vůbec zarostlý. Vzadu za mostem vede nepřeložená polní cesta.


Exteritoriální dálnice Breslau-Wien (Wroclaw-Vídeň) také známá pod názvem „Hitlerova dálnice“, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Rozestavěno bylo 83 km na území dnešní České republiky.
Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Pozemky poté předala československá vláda Německu. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava dochází k dalšímu zrychlení přípravy výstavby této dálnice. Územím protektorátu měla dálnice procházet v délce 65 km a s jejím zprovozněním se počítalo koncem roku 1940.
Dálnice se začala budovat 11. dubna 1939, avšak 30. dubna 1942 byla její stavba v důsledku ekonomických potíží a vojenských neúspěchů nacistického Německa zastavena. Až do konce druhé světové války hlídala staveniště německá armáda. Po válce bylo staveniště opuštěno a došlo k likvidaci různých stavebních zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice pak chátrala především z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítalo.
Rozestavěné úseky původní dálnice začínají na jihu v katastru obce Medlova na jižní Moravě a končí na severu pak v katastru obce Městečko Trnávka na severozápadě Moravy. Některé úseky původní dálnice byly později využity při výstavbě novějších silnic, jako například část trasy rychlostní silnice R52 v katastrech obcí Syrovice a Sobotovice. Některé současné koncepce počítají s využitím téměř celé trasy této dálnice pro výstavbu nové rychlostní silnice R43.


Historický zákres části exteritoriální dálnice mezi Kuřimí a Mikulovem do vojenské mapy 1:75 000.


Prameny:
[1] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, I. díl – Severní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[2] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, II. díl - Jižní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[3] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Stavby, kterým doba nepřála, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[4] Jirůšek, Robert: Historie nedokončené dálnice Vratislav-Brno-Vídeň, Bakalářská práce, PF MU, Brno 2013.
[5] http://www.dalnice.com/historie/planovani/nem_u_nas/nem_dal_v_csr.htm
[6] http://cs.wikipedia.org/wiki/Exteritoriální_dálnice_Vídeň_-_Vratislav





Bookmark keší věnovaných Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

Chcete-li si ověřit, jetli už máte splněny podmínky pro odlov GC475MG Challenge - Hitlerova dálnice, použijte následující ověřovadlo:


Naše keše, věnované Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

• GC5085C Kuřim - mimoúrovňová křižovatka
• GC51756 Moravany - dálniční propustek
• GC50R4F Ostopovice - dálniční most přes polní cestu


Tímto bych chtěl velmi poděkovat Honzovi Šafaříkovi za námět ke keši, pomoc se zpracováním listingu a betatest.
Cache by Mrazik1

Moravany - dálniční propustek
Německá exteritoriální dálnice Breslau-Wien


Tato keš vás dovede k propustku do míst, kde se původně nacházelo koupaliště v údolí Šelše. To však muselo ustoupit stavbě dálnice a na jeho místě se nyní nachází obrovský násep přes celé údolí s propustkem.


Topografická mapa se zakreslenou dálnicí. V okolí Ostopovic se měly nacházet dva mosty, přičemž nedaleko horního mostu se počítalo s odpočívkou ve směru na Vratislav. O kus jižněji se pak nachází propustek, kterému je věnována tato keš.


Archívní letecký snímek z výšky 10 km, zaznamenaný při vojenském leteckém snímkování Československou armádou po 2. světové válce.

Dálnice mezi Ostopovicemi a Nebovidy se jižně od Urbanova kopce musela vyrovnat s hlubokou roklí. Avšak v místě, kde by každý předpokládal spíše most, byl vybudován jeden z nejvyšších náspů, který je několik desítek metrů vysoký. Pravděpodobně bylo potřeba zpracovat obrovské množství zeminy z hloubeného zářezu skrz Urbanův kopec, který se nachází hned vedle. A tak byl namísto mostu zvolen násep. Bohužel kvůli dálnici muselo být zasypáno koupaliště na dně rokle, které bylo napájeno místním, tehdy ještě vydatným pramenem.


Původní koupaliště v Šelši, několik let před zasypáním náspem dálnice. Pohled od západu - z prostoru nad studánkou, která koupaliště napájela. V pozadí na stráních obec Bohunice, která je dnes spolu s rozsáhlými panelovými sídlišti součástí Brna.


Pohled na koupaliště od východu. Vzadu je v betonovém hrazení štěrbina, kudy do bazénu vtékala voda ze studánky. Ta se nacházela na louce za bazénem. V pozadí horní část rokle, která se prudce svažuje k vrcholu kopce.

Jeden ze skalnatých výběžků Urbancova kopce musel být prokopán hlubokým zářezem. Na tomto romantickém místě a zároveň jednom z nejvyšších bodů na trase, byla naplánována i dálniční odpočívka. Proto se zdejší zářez stavěl tak široký. Ale práce byly přerušeny právě v době, kdy byla odtěžena jen asi polovina skalního masívu a proto zde dodnes zůstaly dobře patrné jednotlivé stupně těžby - tzv. schody.


Východní svah Urbanova kopce, ve kterém byl hlouben zářez pro dálnici. Vpředu je vidět již téměř vyrovnaný povrch pro těleso dálnice. Vzadu jsou znatelné terasy jednotlivých pater, vzniklých postupným odtěžováním kopce. Tato část zářezu (pro směr dálnice do Vídně) však nestačila být odtěžena.

Gigantický násep v sobě skrývá klasický klenutý propustek, ale ten má oproti ostatním velkou zvláštnost. Podzemím totiž vede v mírném oblouku (do zatáčky) a jeho výpusť není tradičně až na dně rokle, jak by se předpokládalo, ale stavitelé umístili výpusť vysoko nad patou náspu. Voda vytékající z propustku tak musí dolů do rokle ještě stéci po svahu. Obdivuhodná je i samotná délka propustku, která je přibližně dvěstě metrů (nikdo to zatím přesně nezměřil). Propustek byl dokončen v roce 1941, ale jeho okolí již upraveno nebylo. Propustkem však stejně nikdy moc vody neproteklo, jestli vůbec nějaká. Pramen potoka se totiž před stavbou nacházel v místech náspu a dnes vlastně vyvěrá přímo pod náspem. Takže potok žádnou propusť skrz násep nepotřeboval a dlouhý propustek byl spíše postaven pro odvodnění horní části rokle, pokud by byla při větších deštích zaplavena. Západní část rokle zůstala odříznuta od světa a přístup na její dno je možný jen po strmých svazích. Mohutný násep dálnice vytvořil jakousi zemní přehradní hráz a pokud by tu propustek nebyl, vzniklo by z rokle přehradní jezero. Ale toto nehrozí, potok pramení až dole pod náspem a aby zeminu nepodmáčel, byl z nitra náspu vyveden betonovým potrubím o průměru cca 60 cm. Toto vyústění se nachází zhruba 15-20 metrů pod úrovní vyústění propustku. Dnes je potrubí zdevastováno, ale stále funkční. Ještě asi do pol. 80.let dokázal pramen zásobovat vodou menší rybníček kousek pod ním, ale v souvislosti se stavbou podivné chaty nad pramenem, kdy byla použita i těžká technika, došlo patrně k propadu a poškození potrubí. Průtok je od té doby minimální a rybníček zmizel.


Západní strana propustku, který je umístěn u paty vysokého náspu. Tudy voda z rokle do propustku vtéká.


Východní strana propustku, kudy vytéká voda ven. Velkou zajímavostí je, že výstup propustku není také umístěn u paty náspu, ale téměř uprostřed jeho výšky - ve svahu. Voda tak ven vyvěrá vysoko nad roklí a stéká po náspu dolů. Tuto stranu propustku je proto poměrně těžké nalézt.

Další zajímavostí tohoto náspu je někdejší divadlo v přírodě (amfiteátr), které krátce po dokončení náspu využilo jeho prudkého svahu pro stupňovité hlediště. Hrálo se zde ochotnické divadlo, ale koncem 60. let už bylo místo opuštěné. V té době ještě byly v hledišti patrné zbytky dřevěných lavic. V blízkosti se nacházel ocelový koncový stožár elektrického vedení se skříní pro transformátor. Tehdy bylo vedení ze skříně již demontované a posléze zmizel i samotný stožár. Betonový sokl po stožáru je patrný dodnes. Ostatní sloupy byly dřevěné a zmizely postupně do poloviny 90.let. Zachovaly se však zbytky jeviště, jehož okraje i dnes rámuje kamenná zídka.


Exteritoriální dálnice Breslau-Wien (Wroclaw-Vídeň) také známá pod názvem „Hitlerova dálnice“, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Rozestavěno bylo 83 km na území dnešní České republiky.
Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Pozemky poté předala československá vláda Německu. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava dochází k dalšímu zrychlení přípravy výstavby této dálnice. Územím protektorátu měla dálnice procházet v délce 65 km a s jejím zprovozněním se počítalo koncem roku 1940.
Dálnice se začala budovat 11. dubna 1939, avšak 30. dubna 1942 byla její stavba v důsledku ekonomických potíží a vojenských neúspěchů nacistického Německa zastavena. Až do konce druhé světové války hlídala staveniště německá armáda. Po válce bylo staveniště opuštěno a došlo k likvidaci různých stavebních zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice pak chátrala především z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítalo.
Rozestavěné úseky původní dálnice začínají na jihu v katastru obce Medlova na jižní Moravě a končí na severu pak v katastru obce Městečko Trnávka na severozápadě Moravy. Některé úseky původní dálnice byly později využity při výstavbě novějších silnic, jako například část trasy rychlostní silnice R52 v katastrech obcí Syrovice a Sobotovice. Některé současné koncepce počítají s využitím téměř celé trasy této dálnice pro výstavbu nové rychlostní silnice R43.


Historický zákres části exteritoriální dálnice mezi Kuřimí a Mikulovem do vojenské mapy 1:75 000.


Prameny:
[1] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, I. díl – Severní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[2] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, II. díl - Jižní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[3] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Stavby, kterým doba nepřála, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[4] Jirůšek, Robert: Historie nedokončené dálnice Vratislav-Brno-Vídeň, Bakalářská práce, PF MU, Brno 2013.
[5] http://www.dalnice.com/historie/planovani/nem_u_nas/nem_dal_v_csr.htm
[6] http://cs.wikipedia.org/wiki/Exteritoriální_dálnice_Vídeň_-_Vratislav





Bookmark keší věnovaných Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

Chcete-li si ověřit, jetli už máte splněny podmínky pro odlov GC475MG Challenge - Hitlerova dálnice, použijte následující ověřovadlo:


Moje keše, věnované Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

• GC5085C Kuřim - mimoúrovňová křižovatka
• GC51756 Moravany - dálniční propustek
• GC50R4F Ostopovice - dálniční most přes polní cestu


Tímto bych chtěl velmi poděkovat Honzovi Šafaříkovi za námět ke keši, pomoc se zpracováním listingu a betatest.

tepla sova

Rádi bychom upozornili na další keš člena Tišnovského geopivka - Ondry alias tepla sova (ex Celerak). Jedná se o T5 noční dobrodružství, které doufejmě všechny kačery milující trochu toho adrenalinu a fyzické námahy potěší.

GC4R6Q4 tepla sova
Cache by tepla sova




...Pamatujte, ze lovite na vlastni nebezpeci a jste v prirode, tak se podle toho, prosim, chovejte.
Tato kes je pro ty, kteri jiz maji nejake zkusenosti s odlovem kesi s T5.
Prosím o nezveřejňování fotek se stagemi a samotnou keší, ať druhým nekazíte překvapení.
Diky za pochopeni a preji uspesny odlov...


úterý 1. dubna 2014

Rečákova rozhledna

Rádi bychom upozornili na hezký počin kamaráda Tišnovského geopivka ODYS76, který nám nachystal jednu lahůdku na Veselském Chlumu.

Cache by ODYS76

Rečákova rozhledna


Že Oleg byl, kromě mnoha dalších nadání, velmi schopným architektem, není snad třeba nějak zvlášť zdůrazňovat. Pro ty méně zasvěcené zde dnes přiblížíme jednu jeho stavbu. Jedná se o rozhlednu; sice klasického typu R7, avšak s velice novátorským a (nebojím se to říci) téměř přelomovým uchycením příčných nosníků. Zmíněná rozhledna se měla začít stavět právě zde, na vrcholku Veselského chlumu. O historii a zajímavostech tohoto místa se zde nemá smysl obšírněji rozepisovat, v případě zájmu se můžete poučit na nedaleké keši GC4E04C - Veselský chlum.

My se zde chceme zastavit nejen nad dílem jako takovým ale řekneme si něco i o zajímavé historii stavby, která tu začala původně vznikat v roce 1939. V té době již pět let stála rozhledna v nedalekém Tišnově. I tam myšlenku rozhledny inicioval Oleg Rečák, avšak z nedostatku času a hlavně kvůli pracím na jiných projektech po něm organizační štafetu převzal Klub Českých Turistů, kterému se i v těch těžkých dobách podařilo tišnovskou rozhlednu zdárně dokončit. Slavnostního otevření se kromě samotného Olega zúčastnili i jeho přátelé Vlasta Burian a Gustav Frištenský, kteří u něj byli tou dobou shodou okolností na návštěvě. Z jejich setkání před branou kláštera Porta Coeli se dokonce dochovala jedna z mála fotografií, na kterých můžeme osobně pohlédnout do tváře Olega.

Oleg je na této skupinové fotografii jedenáctý zleva, jako jediný v bílých kalhotách. Bez klobouku.

Oleg si sice vážil práce KČT a těšil ho zájem, který rozhledna vyvolávala mezi návštěvníky jeho města z nejoblíbenějších, avšak na druhé straně ho mrzelo, že jeho velkolepý projekt byl (a teď se musíme podívat pravdě do očí!) po všech stránkách doslova zprzněn. Z plánovaných 318m výšky zůstalo necelých 30. Namísto doporučovaných uhlíkových vláken (a to prosím celých 22 let před jejich první průmyslovou výrobou!) byl jako materiál použitý kámen a dřevo. A konečně po konstrukční stránce byla zvolena technicky zcela nezajímavá, až nudná varianta R2a.

Jakmile si tedy Oleg alespoň trochu uvolnil své ruce dokončením některých rozpracovaných projektů (jmenujme například spolupráci na patentu č. 46467, matematické řešení problému padající kočky, záchranu tehdy vysoce ohroženého druhu Gallus gallus apod.), vrátil se k původní myšlence rozhledny nad Tišnovem. Z důvodu kolize s již stojící tišnovskou rozhlednou se pochopitelně musel poohlédnout po jiném, pokud možno stejně zajímavém místě. Nakonec se jako po všech stránkách nejvýhodnější místo ukázal právě Veselský chlum.

Po úmorném souboji se zkostnatělým byrokratickým aparátem první republiky získal Oleg obě dvě potřebná razítka a bylo možno postoupit do další fáze. Na financování se mu podařilo získat dotaci Tišnovské unie pivovarníků, kteří byli ochotni uhradit 80% nákladů za slib provedení budoucí osvěty o regionálních pivech a pivovarech (S touto osvětou Olegovi dodnes pomáhá náš kolega z TGP, kolega Šafařík. Mnohdy již, pravda, poněkud „s křížkem po funuse“ - Pivovary Tišnovska).

V roce 1939 tak mohla započít stavba. Začátkem srpna toho roku se Oleg s doprovodem vydal na Veselský kopeček a začal kolíkovat parcelu pro stavbu jeho rozhledny. Nevybrali si však pro zahájení nejvhodnější termín. Jak si všichni jistě pamatujete, srpen 1939 byl obzvláště deštivý a tak jej brzy z lokality vyhnal prudký déšť, který se nad oblastí držel několik dnů. Zhruba 23.srpna v 8:24 ráno, déšť ustal a tak Oleg i ze svými pomocníky opět vyrazili na kopec. Po příchodu bohužel zjistili, že prudké deště zničily všechnu jejich dosud provedenou práci a tak museli začít od začátku. A stejně jak jim v počátcích pokazil práci déšť, tak tentokrát nastala zase přes den taková vedra, že vyměřování šlo velmi pomalu a v poledních hodinách se museli vždy uchylovat do stínu statných borovic a přečkávat zde lokální oteplení. Tato zkušenost Rečáka přiměla k tomu, že ke své rozhledně dodatečně dokreslil i střechu, která odolá jak prudkému dešti, tak dokáže svoje návštěvníky ochránit před silným sluncem.

24. srpna toho roku práce pokročily natolik, že mohla nastoupit těžká mechanizace pro výkopy základů na novou , 318m vysokou rozhlednu. Opět však nastaly nečekané komplikace. Vše začalo telegramem od přítele Zbygniewa Mazurowskego z Mostu u Jablůnkova, který Olega informoval o dramatickém vývoji na polsko – německém pohraničí. Prozíravému Olegovi ihned došlo, že doba příznivá pro budování rozhleden na dlouhou dobu právě skončila. Opět smutně zaklapl desky s plány své rozhledny a obratem ze své brašny vytáhl (je až neuvěřitelné, jak byl Oleg vždy připraven!) plány protiletecké pozorovatelny. Naznal totiž, že by bylo přeci jen škoda již vykonanou práci nějak nevyužít a navíc místo na Veselském chlumu podvědomě identifikoval jako významný strategický bod pro obranu blízkého Brna. Ze své zahrádky u řeky Svratky dokonce nechal přivézt protiletecký kanón FLAK 88mm Fliegerabwehrkanone 37 (dar přítele Kruppa).

Olegův soukromý Fliegerabwehrkanone 37 ještě v původním umístění u mostu přes Svratku. Na fotografii si můžete povšimnout Olega, jak právě přechází po mostě nad prostředním pilířem.

Paradoxně tento jediný kanón začal později působit německému letectvu překvapivé potíže. Zatímco všechna česká vojenská technika patřící armádě byla německou rozvědkou dokonale zmapována již dávno před vypuknutím konfliktu, Olegův soukromý kanón zcela unikl jejich pozornosti. A jelikož Oleg byl kromě jiného i vynikající střelec, tak po velmi dlouhou dobu nezůstal vůbec nikdo, kdo by byl schopen podat hlášení o tom, že letadla ve směru od říše k Brnu jsou kdesi u Lomnice sestřelována. Okultismem posedlí Němci dokonce začali hovořit o jakémsi tajemném „Veselském kosočtverci“ („LebenslustigabermitSKhinterLhügel Raute“). Goebbels osobně vydal rozkaz, aby byla zdejší oblast velmi důkladně prozkoumána jak z pohledu vojenského, tak i možného okultního významu. Z později zachráněných archivních materiálů vyplývá, že zde snad hledali vstup do podzemní říše Agartha.

Faktem je, že zvýšený pohyb německých jednotek v oblasti přiměl Olega k přerušení jeho aktivit. Kanón odvezl na bezpečné (dnes však již neznámé) místo a sám kraj na nějakou dobu opustil.

Němci také nevyšli úplně naprázdno. Nenašli zde sice ani vstup do Agarthy, ani důvod mizení svých letounů, podařilo se jim však zajistit zbytky trosek letounů, které již tehdy přičinliví spoluobčané průběžně odváželi do sběrných surovin. Během svých průzkumů se navíc dokonale seznámili se zdejším okolím, čehož později využili například při stavbě letecké továrny Diana (viz. např. GC11JJQ - Diana), či při plánování trasy dálnice do Vídně.

A místní? Jak zmizela z kopce zbraň, začali rozebírat základy a začali stavět z nich zídky, které převážně sloužily jako stínidla při velkých vedrech a které je možné na tomto místě vidět dodnes.

Plány na Rečákovu rozhlednu nakonec zapadly v zapomnění neznámo kam. Po roce 1989 se objevilo několik dalších pokusů o obnovu rozhledny, ale všechny skončily neúspěšně, neboť Oleg v kalupu doby ztratil své původní plány a již se mu nechtělo znovu vymýšlet vymyšlené. Když proto kolem roku 2000 občanské sdružení Rozhled na Tišnov začalo prosazovat myšlenku obnovy tišnovské rozhledny, nezbylo nic jiného, než se Olegových plánů definitivně vzdát a opět se vrátit k již jednou realizovanému projektu KČT. Na stejném místě a prakticky ve stejném provedení.


Poznámka ownera:
Na závěr bych rád poděkoval za spolupráci členům TIŠNOVSK0HO GEOPIVKA (berx, JacG, safarici) jak při výrobě schránky na keš, tak při pátrání po stopách samotného Olega Rečáka.


Nedvědice

GC4ZKAX Nedvědice
A cache by Bedekr


Nedvedice lezi v podhradi hradu Pernstejna, priblizne 40 km od centra Brna, na soutoku Svratky a Nedvedicky, uprostřed prirodniho parku Svratecka hornatina. Mestys je vychozim centrem pro turistiku, letni a zimni sporty v okolni prekrasne krajine.


Nejstarsi pisemna zprava o Nedvedici pochazi az z roku 1350. Je zapsana v zemskych deskach brnenskych a prokazuje, ze Filip mladsi z Pernstejna potvrdil Jimramovi z Pernstejna drzbu casti nekolika vesnic pernstejnskeho panstvi, mezi nimi i tretinu vsi Nedvedice.
O Nedvedici muzeme predpokladat, ze vznikla jako podhradí sidla pernstejnskych panu, ze tedy urcite existovala v roce 1285, kdy je po prve v pisemnych pramenech uvaden Pernstejn, i kdyz si na nejstarsi pisemnou zpravu musela jeste dlouho cekat.


Velmi cenny pohled do zivota mestecka v prvni polovine 15. stoleti poskytuje obecni rad, vydany synem Vilema z Pernstejna Janem (14.11.1487 – 8.9.1548) v roce 1538. Obecni rad ulozil predstavenym mestecka zamezit ruznym zloradum, bitkam a noseni zbrani, nezminuje se vsak o vyznamne kompetenci, kterou se nedvedicka mestska rada honosila. Bylo to omezene hrdelni pravo. V roce 1672 si Nedvedicti staveli novy pranyr.


Do dejin tricetilete valky vesla mimo jine udalosti i uspesna obrana hradu Pernstejna pred Svedy v roce 1645. Temer 6000 svedskych vojaku dorazilo do Nedvedice od Brna, zahajili oblehani hradu, jehoz stoclenna posadka s malym poctem vojaku se jim postavila na odpor. Nepomohlo vyjednavani, ani hrozby, neuspesny byl i prvni útok. Dne 12. kvetna privezli Svedove dela a zacali hrad odstrelovat. Celkem pry padlo 390 ran. Strely poskodily strechy i zdivo, posadka vąak odolala. 21. kvetna Svedove od hradu odtahli a vice se v okolí neukazali.


V prvni polovine 17. stoleti vzniklo na strednim toku Svratky nekolik zelezarskych hamru. Jeden z prvních vrchnostenských hamrů byl postaven v Nedvedici. Nektere archiválie pernstejnskeho panstvi prokazuji, ze prvni vysoka pec stala v Nedvedici.


V Nedvedicich byly jiz v roce 1538 dva cechy – krejcovsky a sevcovsky. Pozdeji byl zrizen cech mlynarsky a pekarsky, cech tkalcovsky a cech smiseny, v nemz byli sdruzeni stolari, kovari, kolari a dalsi remesla. Vrchnostenskymi uredniky byl zrizen cech zednicky a kamenicky.
Nejproslulejsim remeslem v Nedvedici bylo kamenictví. Z nedvedickeho mramoru byl prestavovan hrad Pernstejn, doubravnicky kostel a rada jinych staveb na Morave.


Na tkalcovstvi a soukenictvi, navazala tovarni textilni vyroba. Pocatkem 20. století se tovarna stala filialkou brnenske firmy Otto Kuhna a spol., jedne z nejvyznamnejsich brnenskych textilek.
V sousedství textilky vznikla v roce 1921 drobna firma, provadejici instalaci elektrickeho vedeni a bleskosvodu, v roce 1928 premenena v tovarnu „Radiomotor, Grünwald, Kutta a spol., specielni vyroba elektromotoru“, vyrabejici elektromotory, dynama, brusky a provadejici pochromovani. Pozdeji prejmenovana na MEZ.
V soucastne dobe ma mestys Nedvedice 1317 obyvatel a k obci patri i blizka osada Pernstejn.

Převzato ze sborníku 650 let Nedvědice vydaného obcí Nedvědice v roce 2000.