Termíny Tišnovského geopivka v roce 2022

V roce 2022 byla pravidelnost našich termínů napadena viry, resp. jejich následky. Přesto geopivko zůstává a snaží se plnit termíny pravidelných eventů Tišnovského geopivka - třetí čtvrtek v měsíci.
Oleg by řekl, že to musí být jasné každému, přesto se najdou jedinci, kteří tápou a nevědí, ... ;-)

2022

:: 10. února 2022, čtvrtek
:: 23. března 2022, středa
:: 21. dubna 2022, čtvrtek
:: atd.

středa 13. dubna 2016

60. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO

Drazí kačeři i mudlopřátelé :-) termíny jsou už pevně pevně dány, takže jen připomínáme:

Co: 60. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO
Kdy: úterý 19. dubna 2016, od 19:00 
Kde: u JacGa na zahradě :-), N 49°20.16872', E 16°26.53593'

Tentokrát pohostinnost tišnovských hospod vyměníme za grilování u JacGa na zahradě. Konzumovat se bude to, co si každý přinesete - k jídlu i k pití... Jubilejní šedesáté geopivko tedy bude tak trochu jiné ;-)

Pokud máte rádi geocaching, Tišnov a naše kešky :-), tak jste vítáni. Rádi se seznámíme s dalšími stejně postiženými lidmi. Jen nám o své účasti dejte vědět, buď přes e-mail nebo jako komentář pod oznámením na těchto stránkách. Potvrďte jak závaznou, tak i nezávaznou účast, ať víme, kolik se nás sejde a můžeme zamluvit potřebnou kapacitu. Jinak vás ke stolu nepustíme :-)

Pokud bude zájem, může opět proběhnout „nábor“ nových členů :-) Také věříme, že proběhne i setkání s našim dorostem z Tišnovské geokofoly. Kdo a zda někdo vůbec připraví tradiční geopivkovou keš zatím ještě není rozhodnuto.

pátek 8. dubna 2016

Tišnovský náhon II.

Cache by berx.cz



Předchozí verzi této keše soustavně někdo likvidoval. Tato bude mít doufám více štěstí. Prosím snažte se chovat co nejvíce nenápadně.



Kudy náhon tekl?

V tišnovském údolí, v povodí řeky Švarcavy (dnes „Svratky“), byly vlastně tři náhony.
Ten nejstarší a nejdelší dosud přivádí vodu z řeky Loučky od splavu v Mezihoří ke klášteru Porta coeli, kterým protéká na bývalý klášterní mlýn a pilu, později i cukrovar, pak obcí Předklášteří do papírny a vlévá se u mostu přes Svratku zpět do řeky.
Už zaniklý tišnovský obecní náhon začínal svoji pouť o kousek výš proti proudu řeky u tzv. klášterského splavu, protékal skoro celým městem a vléval se zpět do řeky nad dalším „tišnovským“ splavem, aby hned na protější straně začínal náhon třetí, na Červený mlýn a kus pod ním u „Velkých pastvisek“ se vracel zpět do řeky tekoucí dále na Brno. Také tento, třetí, náhon svou funkci již neplní a z mlýna je již dnes restaurace.
Náš náhon, kterému je věnovaná tato keš, je ten druhý. Kde začínal, už víme. Tomuto místu se říkalo „Na špitálku“ a náhon se vléval zpět do řeky Švarcavy v místě zvaném „ Na Ostrovci“.
Náhon začínal mohutnými stavidly a dále pěkně vybetonovaným řečištěm. Pokračoval mírným esíčkem pod železniční most, po kterém vede dráha na Nedvědici. Po několika desítkách metrů bylo další dřevěné stavidlo, které zabraňovalo samočinně příliš velkému průtoku v náhonu a přebytečnou vodu vpouštělo do Švarcavy.
Náš náhon běžel dál mezi zahrádkami trmačovských obyvatel, se zatáčkou a prudkým proudem u valchy. Ta z něj brala vodu a energii k valchování surového sukna. Od valchy voda tekla podél zahrádek až pod kamenný most silnice do Předklášteří. Za ním byl již náhon na mnoha místech veden ve zděných kamenných březích, zvláště z levé strany od silnice, a do vody vedly po úsecích vždy schodky, po proudu až k obecnímu mlýnu. Kousek níž stávaly tišnovské „Benátky“, dva domky těsně nad vodou dnes již dávno zmizelé. Nad vodou vedly pavlače, kde bylo pověšeno prádlo a zároveň tam byl zřízen první splachovací záchod v Tišnově. Kam šel odpad z onoho záchodu, to nemusím zdůrazňovat. 

Jedna z mála dochovaných fotek z dob funkčního náhonu.
No uznejte, nejsou to "tišnovské Benátky"?

Naproti Benátkám bylo další stavidlo s přepadem vody do dlouhého betonového tunelu, který vedl pod kolejemi železnice a za špitálkem se vléval do řeky. ( Na druhé straně tunelu, u vtoku do řeky je další keš, která jistě potrápí nejednoho kačera, tak jako autora té keše potrápilo hledání informací o tomto tunelu, který je dodnes dobře patrný. „ pozn.autora“)
O něco níže byl další most pro pěší u kříže a velké vrby. Tam končila předklášterská farnost a začínala tišnovská a ta vedla po obou stranách vyzděnými kamennými břehy, až k dalšímu mostu. Tomuto úseku se říkalo „ Novajda“. Byl zde zřízen i skákací můstek do relativně hluboké vody, což bylo ve velké oblibě u místní omladiny. V tomto úseku bylo i pár uliček k náhonu, které sloužily původně k odvádění vody z kdysi holého kopce Květnice, ale později to byl jen přístup k vodě. Také se uličkami jezdilo pro měkkou vodu na praní prádla a o Velkém pátku, brzo ráno, se trousili lidé, aby podle starého zvyku třikrát nabrali tekoucí vodu proti proudu a umyli se. Mělo to sloužit hlavně ke zdraví.
Několik metrů níže, bývala třetí stavidla a přepad vody do rybníka, který kdysi býval na místě části ulice „ Na loukách“ a hospodářského družstva. Z rybníka vedl odtokový kanál dál pod mostkem, přes silnici k nádraží, podél železnice a pak už se vléval zpět do náhonu.
Od třetích stavidel se pak náhon dvakrát stáčel, míjel zahrady, humna domů a další úzkou uličku, dnes zvanou „Koželužská“. Za každým domem či zahradou byla na kůlech z prken zhotovena plošina, někdy i schodky do vody, kde se máchalo prádlo, brala voda k zalévání a také se večer lidé koupali.
Dál, na dnešní ulici „U náhonu“ byly další schody a pak velký most u Janáčkovy ulice. Náhon dospěl k mlýnu a k později zbudované městské elektrárně na 110/120 voltů, která zásobovala veřejné osvětlení a později i domácnosti v Tišnově. Za mlýnem, po mírném rozšíření se náhon zase zúžil a pokračoval pod další betonový mostek a kolem domků až pod široký a dlouhý most (je zachován do dneška a je kousek od této keše „pozn.autora“), přes který vedla a dosud vede železnice. Dále vedle koryta vedla pěší cestička vedoucí kolem zahrad k fotbalovému hřišti u něhož náhon proběhl pod posledním dřevěným mostkem a vlil se u tišnovského splavu do koryta Švarcavy.
V 60. letech minulého století bylo na dno náhonu položeno potrubí, aby odvádělo splašky a povrchovou vodu, která tam ústila a náhon byl zasypán.
Nad bývalým dnem jsou dnes rozšířené zahrádky, domy, komunikace a obchody. Přesto je v některých místech patrné, kudy náhon vedl.

Dobře je náhon patrný na snímcích z roku 1953.

Další dobová fotografie s pěknými grafiti. laugh

Při tvorbě listingu byla použita kniha od p. Vrzala „ Tišnovské vzpomínky“

Jak na keš?


Nachází se na, dnes již zasypaném, náhonu. Velká voda zde již neteče, ale lidi si tu krátí cestu při cestě k fotbalovému hřišti či do práce. Prosím před odlovem se dobře rozhlédněte, ať keš co nejdéle vydrží.
Pokud budete chtít odlovit autem, dodržujte prosím dopravní předpisy. Doporučuji nechat auto na vhodném parkovišti a ke keši si dojít pěšky.

Na most, ani ke kolejím, prosím nelezte, není to nutné. Keš rozhodně není na kolejích.
Elektroinstalace v okolí není funkční a keš v ní není.
Před vytažením logbooku se dobře rozhlédni, zda tě někdo nesleduje.


!!! Ke svému logu, prosím nepřikládej fotky keše. Já ji znám a jiným kazíš radost. Děkuji !!!

Tišnovská radnice v.2




Tišnovská radnice v.2


Radnice v Tišnově bývala původně dřevěná, až v roce 1771 byla vystavěna z kamene. Ve starém kamenném rathauze s klenutými šatlavami a tmavými mázhauzy byla i sklepení s kruhy ve stropě, bývalé to mučírny. Ve věži radniční budovy byl zavěšen zvonec, jímž se "šturmovalo", usedl-li červený kohout na střechy města - což se často stávalo - či hnala-li se velká voda. "Chlívky plavou, retuj se, kdo můžeš!" - píše tišnovský rodák, spisovatel J. F. Karas. Po roce 1876 byla v pravém křídle budovy zbrojnice tělocvičné jednoty Sokol [1870-1874] v budově "Na špitálku".
Okresní archivář a redaktor Bohuš Sedlák ve své knize V závětří Květnice uvádí hned několik zajímavých pohledů do historie staré radnice. Je to např. črta Sup desertér nebo O mordu primátora Jiříka Mydláře. Podává zde též krátkou a výstižnou charakteristiku vzniku naší krásné radnice.
Počátkem tohoto století měl Tišnov velkou zpronevěrovou aféru. Velmi zámožný městský důchodní okradl během let poplatnictvo asi o šedesát tisíc korun. Byl odsouzen do vězení a k úhradě zpronevěry. Za takto získané peníze usnesli se radní páni vystavěti novou radnici. Mohl sice starobylý rathaus se svými prostrannými mázhauzy, s půvabnými schodišti a výklenky i méně půvabnými šatlavami a mučírnami na celá staletí ještě posloužit za útulek muzea, archivu, knihovny, čítárny atd., ale tehdejší staročeští mocipáni podobné kulturní instituce považovali za nežádoucí a zbytečné. Ale stalo se, a proto budiž budovatelů nové a sličné radnice vděčně vzpomínáno.


Zbořili tedy na podzim roku 1905 starobylou, ale posud zachovalou radnici z roku 1771 a na jejích základech vystavěli radnici nynější. V předjaří roku 1906 zavítal do Tišnova maléreček Jano Köhler, aby si opatřil náměty pro sgrafita na průčélí nové radnice. Náměty pro sgrafita jsme s tehdejším tajemníkem Toníčkem Zelinkou opatřili s vydatnou pomocí našeho rodáka, tehdy již významného spisovatele J. F. Karase."
V knize jednacích protokolů obce tišnovské z roku 1905 jsou zajimavé zápisy o bojích dr. Josefa Drbala (znovuzakladatele tišnovského Sokola v roce 1892) o zachování historické budovy radnice a za postavení nové radnice na místě příhodnějším. V protokolech je též uveden překrásný vlastenecký projev starosty Františka Müllera pronesený z balkónu při otevření nové radnice.
Zajímavý je též pohled na nejstarší fotografii staré radnice, na níž je pěkně patrný znak města, dvouocasý lev držící v tlapách stylizovanou lilii. Znak města Tišnova byl převzat od kláštera Porta coeli. Součástí znaku kláštera byla ještě abatyšská berla, kterou město Tišnov do svého znaku nepřevzalo.


Stavba nové radnice byla provedena podle plánů ing. Vladimíra Fishera nákladem 70 000 K. Za výzdobu sgrafity bylo Janu Köhlerovi zaplaceno 2 000 K. Nové radnici byl ponechán původní starobylý ráz. Sgrafita na průčelí radnice zobrazují události z historie města: darování privilegií abatyší Baborou Konickou ze Švábenic roku 1554; krvavý Šťedrý den v Tišnově roku 1620, kdy žoldáci vracející se z bitvy na Bílé hoře zle pošavlovali primátora Jiříka Mydláře, který jim vyšel vstříc v průvodu družiček s praporci a korouhvemi a nabízel jim přístřeší i pohostinství v příbytcích tišnovských sousedů. Vůdce žoldáků místo odpovědi rozťal palašem mluvčímu hlavu (náhrobní deska z primátorova hrobu, přenesená ze starého hřbitova u kostela, byla vkusně vezděna do nosného sloupu zasedací síně v přízemí radnice); další sgrafito připomíná mistra Šimona z Tišnova, rektora Vysokého učení pražského, dřívějšího přítele a pozdějšího odpůrce Husova. Zajímavý nápis pod sgrafitem "hornictví" říká:
"Květnice hora, Besének voda, je dražší než celá Morava."

Tento nápis se nesnadno vyhledává - je vryt v pravé dolní části obrazu u krompáče horníka.
Další nápis na východní straně budovy je asi "příčinou" toho, že naše město roste nejen do krásy, ale také do počtu obyvatel. Zní:
"Tento dům ať potrvá až do konce světa,
Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta."
http://www.tisnov.cz/

Jak na keš?

Je umístěna na náměstí, a tak je kolem spousta mudlů, což u městských keší není nic neobvyklého. Při troše trpělivosti se dá v klidu odlovit i zalogovat. I tak se snažte být co nejméně nápadní, ať nám vydrží déle, než její předchůdkyně. Ideální doba pro odlov je ve večerních a nočních hodinách. Při parkování dodržujte dopravní značky. Do kašny nelezte ani nedemolujte obecní keře.

CWG Tisnovske geopivko SQ Tisnovske geopivko

GEOLAHVÁČ 2

GC67F19 - GEOLAHVÁČ 2
Cache by sjara


Tato keš je věnována vynálezu nádoby, která nám pomáhá udržovat čerstvé naše oblíbené nápoje, především pivo. Keš vznikla jako náhrada za keš GC5MEKA - GEOLAHVÁČ. Vzhledem k množství změn, které by bylo nutné udělat na původní keši, byla původní keš archivována a byla vytvořena keš nová se stejným tématem. Doufám, že se Vám bude keš líbit.

Už od počátků výroby piva, bylo pivo skladováno v dřevěných sudech vyráběných většinou přímo v pivovarech z dubového nebo bukového dřeva. Takový sud však není příliš praktický. Pivo nemělo moc dlouhou trvanlivost a manipulace s velkými sudy byla obtížná, proto bylo potřeba přejít na menší nádoby, které by tento problém vyřešily.

sudy

I když první předchůdci skleněných lahví od piva vznikaly už v 15. století, nebyly to pivní lahve jak je známe dnes. Byly velice drahé a pro širší vrstvy obyvatel tak zůstávaly nedostupné. Používaly se pouze pro dopravu nápoje na větší vzdálenosti a pro dodávky na stoly šlechticů, církevních hodnostářů nebo bohatých měšťanů. Pokud se podávaly nápoje v lahvích byly to většinou nádoby kameninové.
Sklářství od svého vzniku ve starém Egyptě neprodělalo velké změny až do konce 18. století, kdy přišla nová epocha, vývoj industrie benátského skla, což podnítilo i znatelný pokrok v jiných sklárnách v Evropě a začala tak výroba prvních skleněných nádob na pivo či víno. První masivní výroba skleněných pivních lahví vznikla v Anglickém Bristolu roku 1821 – řádově statisíce kusů. Během 19. století se masivní výroba skleněných pivních lahví rozšířila a zdokonalovala. V roce 1841, tedy 20 let po Anglii, se začalo s výrobou skleněných pivních lahví i u nás v česku na Starém městě pražském v pivovaru U Křižovníků. V Plzni zahájil Měšťanský pivovar stáčení do lahví až v roce 1887. V podstatě všechny první lahve se vyráběly s keramickým uzávěrem s gumovým těsněním a pákovým mechanismem. Tyhle první skleněné lahve z této éry byly umělecká díla, každý pivovar měl svůj tvar a zdobení lahve. Každá láhev byla nějak označená, například litým reliéfem. Nápisy na na lahvích byly také leptané, pískované, vybroušené, natištěné nebo vyškrabané. Všechny tyto nápisy a značky měly odlišit jednotlivé výrobky a nabídnout zákazníkům pocit exkluzivity.

pivni lahve

Lahve se dělili na lahve pivní a lahve pivovarské. Rozdíl byl v tom, že majitelem pivovarské lahve byl pivovar, stejně jako dnes, ale majitelem lahve pivní byla soukromá osoba, firma nebo spolek, který sám pivo nevyráběl. Byli to například hostinští, hoteliéři, stáčírny nebo sklady, které kupovaly pivo z pivovarů v sudech a prodávali je dále stočené ve svých lahvích.
Odbyt lahvového piva však stále nebyl příliš velký. Lahve byly cenné a od počátku tedy zálohované. Kromě toho pivo v láhvi bylo většinou dražší než točené a proto bylo spíše pro majetnější veřejnost.
První známý objem těchto lahví byla holba, jednotka dolnorakouské sestavy dutých měr. Jedna holba je přibližně 0,7 litru. Od roku 1876, kdy byl uveden 1 litr jako součást decimální metrické soustavy, počala převažovat produkce lahví s objemem 1 nebo 0,5 litru.
Na konci 19. století vzhled pivních lahví prošel důležitou změnou – začaly se používat lepené papírové etikety, což umožnilo zjednodušit tvar vyráběných lahví a umělecký dojem vyvolat prostřednictvím barev a nápisů na etiketě. Bylo tak mnohem jednodušší změnit kdykoli vzhled lahve. Důležité bylo rovněž patentování korunkové pivní zátky vynálezcem Williamem Painterem roku 1892.
Ve dvacátém století se skleněné láhve masivně rozšiřují, tvar pivních lahví není příliš rozdílný a tak pivní etikety usnadňují jejich oběh. Nezáleží totiž na tom, který pivovar je vypustil do oběhu, protože každý pivovar si na láhev může nalepit zrovna svoji etiketu. Lahve se rozšiřují tak, že cena lahvového piva postupně klesá pod cenu piva točeného. Poslední událostí ve vývoji pivních lahví je u nás zavedení jednotné zálohy ve výši 3 Kč, ke které vláda přistoupila v roce 2010.

Ke keši
Na úvodních souřadnicích najdete cedulku:

...

Keš je velikosti regular ale bohužel se do ní nevejde žádný trackovatelný předmět ani CWG. Také doporučuju vzít si vlastní pisátko ;-). I když je místo klidné, dávejte pozor na mudly a chovejte se ke keši ohleduplně.Logbook nervěte ven, otáčejte ho ve směru šipek!

OLEG A PIVO

GC6C59V - OLEG A PIVO


OLEG A PIVO



Drazí přátelé, už jste měli možnost seznámit se s mnoha zákoutími Olegova neobyčejného života a možná si někteří z vás položili v podstatě logickou otázku – jaký byl vůbec Olegův vztah k pivu? Dobrý, zní jednoduchá odpověď! Oleg měl prostě pivo rád, ostatně už jako malému miminku mu prý jeho tatínek namáčel dudlík do černé flekovské čtrnáctky, aby malý Oleg lépe spal.

Na druhé straně si musíme uvědomit, že člověk s tak rozsáhlými sociálními kontakty, jako byl Oleg (dokonce už před dobou Facebooku měl stovky přátel) měl s pivem jisté potíže. Často totiž musel navštěvovat různé akce, pořádané svými přáteli a nezřídka se pak stalo, že po návštěvě některé z vydařenějších akcí musel na den či dva přerušit svoji práci. Původně se to pokoušel vyřešit zavedením takzvané kumulované oslavy (však jste mnozí z vás jednu takovou s námi zažili), avšak i tak bylo často nemožné se nějaké nepředpokládané akci vyhnout. Postavil se tedy k problému s jeho typickým, originálním přístupem. Nejprve si položil několik otázek – chce pít pivo? Chce! Chce se opít? Ne vždy, ale občas ano. Jistě budete souhlasit, že člověk musí navštívit i takové oslavy, kdy opít se je jediný způsob, jak je přežít. Chce se však pak ještě dva dny léčit? Ne! A zde objevil jádro pudla. Většina komerčně dostupných piv vůbec neřeší odbourávání alkoholu. Všechny ho jen ve větší či menší míře do organismu dodávají, žádné pivo však nezaručí dobu trvání svých účinků. Jeho cílem tedy bylo vytvořit pivo, kterým by bylo možné regulovat nejen vydatnost, ale i délku opilosti. Již měl i připravené názvy – Černá pětihodinová dvanáctka, Pšeničná dvouhodinovka light, Osmihodinový ALE atd. Poměrně rychle se mu podařilo objevit látku, která způsobuje zrychlené, prakticky okamžité odbourávání alkoholu z těla (slíbil jsem, že se o podrobném chemickém složení nebudu zmiňovat). Snad jen pracovní název si můžeme říci – antikohol. První pokusy však skončily naprostým fiaskem. Pivo, obsahující antikohol fungovalo prakticky jako pivo nealkoholické. Než se totiž alkohol dostal do krve, tak se všechen odboural a piják neměl šanci se ani přiopít. Olegovi se však podařilo vyvinout další látku, tzv. chrono inhibitor, který měl účinky první látky spustit až po stanovené době. V laboratoři vše vypadalo dobře, dokonce se mu podařilo i poměrně přesně regulovat dobu inhibice antikoholu. Jenomže v praxi opět nastal problém. V těle totiž chrono inhibitor sice působil na antikohol, avšak ještě lépe působil na alkohol samotný. Takže třebas za tři hodiny nastoupil účinek inhibitoru, který však v té době ještě neměl co odstraňovat. A za další dvě hodiny se teprve uvolnil vlastní alkohol. Jinými slovy – člověk pil, pil, pak vystřízlivěl a teprve nakonec se opil. De fakto tedy Oleg dosáhnul přesný opak toho, co od svého výzkumu očekával. Při hledání látky, která by potlačila účinky antikoholu, neměla by však žádný vliv na samotný alkohol, narazil Oleg na 4-ethyl-2,2,5-trimethylheptan, pent-2-yn. Ta sice fungovala přesně jak potřeboval, avšak zase měla spoustu nežádoucích vedlejších účinků na samotného pijáka. Okamžitě po požití piva s touto látkou se dostavily těžké halucinace, pocity rozdělení osobnosti apod. Konečně si aspoň Oleg ujasnil, že čistě s chemií při řešení tohoto problému nevystačí. Povolal tedy na pomoc dva své další oblíbené obory – elektroniku a mechaniku, aby vytvořil – APP KODA (Automatický přenosný plně konfigurovatelný osobní dávkovač antikoholu). Ani ten se však nesetkal s příliš velkým komerčním úspěchem.


Fotografie z testování účinků antikoholu.

Ostatně, posuďte sami jen podle stručného popisu přístroje. Skládal se z:


- Injektomat pro dávkování Antikoholu. Hmotnost cca 3 kg. Nutnost zajištění žilního vstupu pro pijáka.
- Injektomat pro dávkování chrono inhibitoru. Hmotnost stejná, žilní vstup lze použít stejný.
- Automatický tester alkoholu v krvi pro průběžné testování alkoholu v krvi. Při standardním nastavení prováděl 150 testů za hodinu. Tím se sice dosáhlo vysoké přesnosti, avšak spotřeba krve cca 1,5 l/hod nedovolovala Olegovi účastnit se delších akcí. Mimochodem byl nutný samostatný žilní vstup.
- Řídící a zabezpečovací počítač. Standardní počítač se speciálním programem. Vstupní parametry byly: hmotnost pijáka, věk, pohlaví, bylo nutno poctivě zadávat všechny vypité alkoholické nápoje. Dále se zadal požadovaný čas úplného vystřízlivění (Alk = 0 promile) a podle toho počítač řídil dávkování jednotlivých ingrediencí.



Olegův laborant.

Nevýhodou tohoto řešení byla poměrně velká hmotnost. 40 kg sice pořád ještě spadá do kategorie „přenosný“, ale, přiznejme si, nepříliš použitelný. Navíc nutnost několika vpichů, zadávání všech vypitých drinků atd. no zkrátka, z hlediska komfortu obsluhy tomuto přístroji pořád něco chybělo. Oleg se sice ještě pár měsíců opravdu poctivě snažil APP KODU používat, avšak nakonec sám musel uznat, že jej používání tohoto přístroje značně omezuje a celou věc vyřešil sobě vlastním způsobem – začal pít whisky.


Jak na keš?

...

...

Děkujeme Vulpovi za cenné rady a pomoc!

CWG Tisnovske geopivko SQ Tisnovske geopivko