GC6F13M - Tišnovská radnice v.2
Cache by Tišnovské geopivko
Tišnovská radnice v.2
Radnice v Tišnově bývala původně dřevěná, až v roce 1771 byla vystavěna z kamene. Ve starém kamenném rathauze s klenutými šatlavami a tmavými mázhauzy byla i sklepení s kruhy ve stropě, bývalé to mučírny. Ve věži radniční budovy byl zavěšen zvonec, jímž se "šturmovalo", usedl-li červený kohout na střechy města - což se často stávalo - či hnala-li se velká voda. "Chlívky plavou, retuj se, kdo můžeš!" - píše tišnovský rodák, spisovatel J. F. Karas. Po roce 1876 byla v pravém křídle budovy zbrojnice tělocvičné jednoty Sokol [1870-1874] v budově "Na špitálku".
Okresní archivář a redaktor Bohuš Sedlák ve své knize V závětří Květnice uvádí hned několik zajímavých pohledů do historie staré radnice. Je to např. črta Sup desertér nebo O mordu primátora Jiříka Mydláře. Podává zde též krátkou a výstižnou charakteristiku vzniku naší krásné radnice.
Počátkem tohoto století měl Tišnov velkou zpronevěrovou aféru. Velmi zámožný městský důchodní okradl během let poplatnictvo asi o šedesát tisíc korun. Byl odsouzen do vězení a k úhradě zpronevěry. Za takto získané peníze usnesli se radní páni vystavěti novou radnici. Mohl sice starobylý rathaus se svými prostrannými mázhauzy, s půvabnými schodišti a výklenky i méně půvabnými šatlavami a mučírnami na celá staletí ještě posloužit za útulek muzea, archivu, knihovny, čítárny atd., ale tehdejší staročeští mocipáni podobné kulturní instituce považovali za nežádoucí a zbytečné. Ale stalo se, a proto budiž budovatelů nové a sličné radnice vděčně vzpomínáno.
Zbořili tedy na podzim roku 1905 starobylou, ale posud zachovalou radnici z roku 1771 a na jejích základech vystavěli radnici nynější. V předjaří roku 1906 zavítal do Tišnova maléreček Jano Köhler, aby si opatřil náměty pro sgrafita na průčélí nové radnice. Náměty pro sgrafita jsme s tehdejším tajemníkem Toníčkem Zelinkou opatřili s vydatnou pomocí našeho rodáka, tehdy již významného spisovatele J. F. Karase."
V knize jednacích protokolů obce tišnovské z roku 1905 jsou zajimavé zápisy o bojích dr. Josefa Drbala (znovuzakladatele tišnovského Sokola v roce 1892) o zachování historické budovy radnice a za postavení nové radnice na místě příhodnějším. V protokolech je též uveden překrásný vlastenecký projev starosty Františka Müllera pronesený z balkónu při otevření nové radnice.
Zajímavý je též pohled na nejstarší fotografii staré radnice, na níž je pěkně patrný znak města, dvouocasý lev držící v tlapách stylizovanou lilii. Znak města Tišnova byl převzat od kláštera Porta coeli. Součástí znaku kláštera byla ještě abatyšská berla, kterou město Tišnov do svého znaku nepřevzalo.
Stavba nové radnice byla provedena podle plánů ing. Vladimíra Fishera nákladem 70 000 K. Za výzdobu sgrafity bylo Janu Köhlerovi zaplaceno 2 000 K. Nové radnici byl ponechán původní starobylý ráz. Sgrafita na průčelí radnice zobrazují události z historie města: darování privilegií abatyší Baborou Konickou ze Švábenic roku 1554; krvavý Šťedrý den v Tišnově roku 1620, kdy žoldáci vracející se z bitvy na Bílé hoře zle pošavlovali primátora Jiříka Mydláře, který jim vyšel vstříc v průvodu družiček s praporci a korouhvemi a nabízel jim přístřeší i pohostinství v příbytcích tišnovských sousedů. Vůdce žoldáků místo odpovědi rozťal palašem mluvčímu hlavu (náhrobní deska z primátorova hrobu, přenesená ze starého hřbitova u kostela, byla vkusně vezděna do nosného sloupu zasedací síně v přízemí radnice); další sgrafito připomíná mistra Šimona z Tišnova, rektora Vysokého učení pražského, dřívějšího přítele a pozdějšího odpůrce Husova. Zajímavý nápis pod sgrafitem "hornictví" říká:
Tento nápis se nesnadno vyhledává - je vryt v pravé dolní části obrazu u krompáče horníka.
Další nápis na východní straně budovy je asi "příčinou" toho, že naše město roste nejen do krásy, ale také do počtu obyvatel. Zní:
Okresní archivář a redaktor Bohuš Sedlák ve své knize V závětří Květnice uvádí hned několik zajímavých pohledů do historie staré radnice. Je to např. črta Sup desertér nebo O mordu primátora Jiříka Mydláře. Podává zde též krátkou a výstižnou charakteristiku vzniku naší krásné radnice.
Počátkem tohoto století měl Tišnov velkou zpronevěrovou aféru. Velmi zámožný městský důchodní okradl během let poplatnictvo asi o šedesát tisíc korun. Byl odsouzen do vězení a k úhradě zpronevěry. Za takto získané peníze usnesli se radní páni vystavěti novou radnici. Mohl sice starobylý rathaus se svými prostrannými mázhauzy, s půvabnými schodišti a výklenky i méně půvabnými šatlavami a mučírnami na celá staletí ještě posloužit za útulek muzea, archivu, knihovny, čítárny atd., ale tehdejší staročeští mocipáni podobné kulturní instituce považovali za nežádoucí a zbytečné. Ale stalo se, a proto budiž budovatelů nové a sličné radnice vděčně vzpomínáno.
Zbořili tedy na podzim roku 1905 starobylou, ale posud zachovalou radnici z roku 1771 a na jejích základech vystavěli radnici nynější. V předjaří roku 1906 zavítal do Tišnova maléreček Jano Köhler, aby si opatřil náměty pro sgrafita na průčélí nové radnice. Náměty pro sgrafita jsme s tehdejším tajemníkem Toníčkem Zelinkou opatřili s vydatnou pomocí našeho rodáka, tehdy již významného spisovatele J. F. Karase."
V knize jednacích protokolů obce tišnovské z roku 1905 jsou zajimavé zápisy o bojích dr. Josefa Drbala (znovuzakladatele tišnovského Sokola v roce 1892) o zachování historické budovy radnice a za postavení nové radnice na místě příhodnějším. V protokolech je též uveden překrásný vlastenecký projev starosty Františka Müllera pronesený z balkónu při otevření nové radnice.
Zajímavý je též pohled na nejstarší fotografii staré radnice, na níž je pěkně patrný znak města, dvouocasý lev držící v tlapách stylizovanou lilii. Znak města Tišnova byl převzat od kláštera Porta coeli. Součástí znaku kláštera byla ještě abatyšská berla, kterou město Tišnov do svého znaku nepřevzalo.
Stavba nové radnice byla provedena podle plánů ing. Vladimíra Fishera nákladem 70 000 K. Za výzdobu sgrafity bylo Janu Köhlerovi zaplaceno 2 000 K. Nové radnici byl ponechán původní starobylý ráz. Sgrafita na průčelí radnice zobrazují události z historie města: darování privilegií abatyší Baborou Konickou ze Švábenic roku 1554; krvavý Šťedrý den v Tišnově roku 1620, kdy žoldáci vracející se z bitvy na Bílé hoře zle pošavlovali primátora Jiříka Mydláře, který jim vyšel vstříc v průvodu družiček s praporci a korouhvemi a nabízel jim přístřeší i pohostinství v příbytcích tišnovských sousedů. Vůdce žoldáků místo odpovědi rozťal palašem mluvčímu hlavu (náhrobní deska z primátorova hrobu, přenesená ze starého hřbitova u kostela, byla vkusně vezděna do nosného sloupu zasedací síně v přízemí radnice); další sgrafito připomíná mistra Šimona z Tišnova, rektora Vysokého učení pražského, dřívějšího přítele a pozdějšího odpůrce Husova. Zajímavý nápis pod sgrafitem "hornictví" říká:
"Květnice hora, Besének voda, je dražší než celá Morava."
Tento nápis se nesnadno vyhledává - je vryt v pravé dolní části obrazu u krompáče horníka.
Další nápis na východní straně budovy je asi "příčinou" toho, že naše město roste nejen do krásy, ale také do počtu obyvatel. Zní:
"Tento dům ať potrvá až do konce světa,
Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta."
http://www.tisnov.cz/
Jak na keš?
Je umístěna na náměstí, a tak je kolem spousta mudlů, což u městských keší není nic neobvyklého. Při troše trpělivosti se dá v klidu odlovit i zalogovat. I tak se snažte být co nejméně nápadní, ať nám vydrží déle, než její předchůdkyně. Ideální doba pro odlov je ve večerních a nočních hodinách. Při parkování dodržujte dopravní značky. Do kašny nelezte ani nedemolujte obecní keře.
Žádné komentáře:
Okomentovat