Termíny Tišnovského geopivka v roce 2016 a 2017

Jak už bylo řečeno dříve, od července nabíháme na pravidelný termín našeho Tišnovského geopivka - třetí úterý v měsíci (od října přesun na třetí čtvrtek v měsíci).
Oleg by řekl, že to musí být jasné každému, přesto se najdou jedinci, kteří tápou a nevědí, ... ;-)

2017

:: 19. ledna 2017, čtvrtek
:: 16. února 2017, čtvrtek
:: 16. března 2017, čtvrtek
:: 20. dubna 2017, čtvrtek
:: 18. května 2017, čtvrtek
:: 23. června 2017, pátek
:: 20. července 2017, čtvrtek
:: 17. srpen 2017, čtvrtek
:: 21. září 2017, čtvrtek
:: 19. října 2017, čtvrtek
:: 16. listopadu 2017, čtvrtek
:: 21. prosince 2017, čtvrtek

čtvrtek 9. dubna 2015

48. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO

Published with exception ;-)
Drazí kačeři i mudlopřátelé :-) opět se nám sešel měsíc s měsícem a tak zase jednou na poslední chvíli, ale o to slavnostněji oznamujeme, že dalším „všelidovým hlasováním“ členů Tišnovského geopivka jsme dokonvergovali k termínu dalšího společného setkání. Avšak opět POZOR! Ani tentokráte se nesejdeme na naší domovské základně U Palce, nýbrž nás opět čeká „výjezdní“ zasedání a bude se konat v Restauraci Krček. Takže do svých diářů významných akcí si poznamenejte:

Co: 48. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO
Kdy: úterý 14. dubna 2015, od 19:00

Kde: Restaurace Krček, http://www.restauracekrcek.cz/, N 49°21.00493', E 16°25.56697'

I tentokrát vyměníme pohodu u Dalešic a Poutníka, tentokrát za pohodu s čepovaným Velkopopovickým Kozlem 10°, Plzeňským Prazdrojem 12°, ale hlavně Třeboňským Regentem 11°! A kuchyně je tam také docela vyhlášená. Tak se nechme překvapit.
Pokud máte rádi geocaching, Tišnov a naše kešky :-), tak jste vítáni. Rádi se seznámíme s dalšími stejně postiženými lidmi. Jen nám o své účasti dejte vedět, buď přes e-mail nebo jako komentář pod oznámením na těchto stránkách. Potvrďte jak závaznou, tak i nezávaznou účast, ať víme, kolik se nás sejde a můžeme zamluvit potřebnou kapacitu. Jinak vás ke stolu nepustíme :-)

Pokud bude zájem, může opět proběhnout „nábor“ nových členů :-) Také věříme, že proběhne i setkání s našim dorostem z Tišnovské geokofoly. Kdo a zda někdo vůbec připraví tradiční geopivkovou keš zatím ještě není rozhodnuto. 

Narozeniny Olega Rečáka

Zde se vracíme dvěmi vzpomínkami na nedávný event Narozeniny Olega Rečáka



Obojí je z dílny Kapsy, foceno na jeho novou „hračičku“.

PIVOVARY TIŠNOVSKA X - Pivovar Vohančice / Wohantschütz

Cache by SAFARICI


PIVOVARY TIŠNOVSKA X - Pivovar Vohančice / Wohantschütz

Vážení přátelé piva a geocachingu, připravili jsme pro vás sérii kešek spojených s pivovarnictvím na Tišnovsku. Jednotlivá zastavení budeme vytvářet postupně, jak se nám bude dařit získat informace o příslušných pivovarech. Celkem bychom pro vás rádi připravili dvanáct zastavení:
I. Pivovar Tišnov / Tischnowitz
II. Pivovar Předklášteří / Vorkloster
III. Pivovar Doubravník / Doubrawnik
IV. Pivovar Drahonín
V. Pivovar Kuřim / Gurein
VI. Pivovar Lomnice / Lomnitz bei Tischnowitz
VII. Pivovar Nedvědice / Nedweditz
VIII. Pivovar Říkonín / Rzikonin
IX. Pivovar Sentice
X. Pivovar Vohančice / Wohantschütz
XI. Tišnovští právovárečníci
XII. Minipivovar Doubravník

Podrobné informace k historii piva naleznete například zde:
Dějinný vývoj pivovarnictví
Pivo, Wikipedie - Otevřena encyklopedie
Pivní styly

Pivovar Vohančice / Wohantschütz
Další zastavení za historií pivovarnictví na Tišnovsku uděláme v nedalekých Vohančicích. Zatímco u některých pivovarů Tišnovska jsme meli poměrně hodně informací. O pivovaru ve Vohančicích se nám opět zatím mnoho zjistit nepodařilo.
V publikaci Václava Oharka Tišnovský okres z roku 1923 se uvádí:
Ves jest staré panské sídlo se zamkem a dvorem, pivovar z r. 1636 dávno již zanikl.
...
Ve dvoře býval pivovar, kde dosud jsou sýpky na obilí zachované, a říká se tam na Votcekách.
...
dle rektifikačních akt z r. 1750:
Pivovary: v Kuřima vařil 2100 beček piva a ve Vohančicích 291 beček, celkem 2391 beček.
V članku Z historie pivovarnictví na Tišnovsku, uveřejněného v Tišnov fotorevue, č. 9 očividně čerpali z výše uvedeného pramenu a je v něm jen kratičká větička, že zmínka o pivovaru ve Vohančicích pochází z roku 1693 a v roce 1750 vařil tento pivovar 291 beček ročne. Toť vše.
Dvoudílná publikace Z historie pivovarů se o tomto pivovaru vůbec nezmiňuje, stejně tak jako první vydání Katalogu pivních etiket do roku 1948. Ve třetím vydánií tohoto katalogu, které je volně přístupné na internetu (http://www.pivety.com/1948/index.htm) se už můžeme dočíst alespoň seznam majitelů pivovaru v obdobi 1492 až 1770:

• Beneš z Vohančic
• Jan,Mikuláš,Hynek a Burian z Vohančic
Erb rodu Pergar z Pergu
Jan st. Pergar z Pergu
• Karel Pergar z Pergu
• Bohuslav Pergar z Pergu
• Mikuláš Pergar z Pergu
• Jan Kryštof Pergar z Pergu
• královská komora
• Hanuš z Mölsingu
• Marie z Enzenberka
• Eliška Pergarová z Pergu
• Alfons de Castro
• František Karel de Castro
• Jan Albrecht z Tryburka
• Jindřich Slavíkovec ze Slavíkova
• Františka Eliška Slavíková z Osteřan
• zemský soud
• Karel Lev z Rožmitálu
• obec města Brna

Další informace se nám zatím nepodařilo sehnat, ale pokud na nějaké informace narazíme, rádi je sem doplníme.
S výše uvedeného je zřejmé, že se pivovar nacházel v areálu Vohančického zámku, proto zde uvádíme kratičkou historii Vohančic a tohoto zámku.


Pohled na zámek ve Vohančicích

Vohančice
Poblíž staré cesty, která kdysi spojovala Deblín s Brnem, stála asi již ve 13. století tvrz, na níž sídlili místní vladykové připomínaní už v r. 1255 (Macek z Vohančic). V r. 1390 se po vsi zval Pavel Šilhéř z Vohančic, v r. 1437 zde sídlil Hašek z Vohančic. Na konci 15. století se Vohančičtí majetkově povznesli, neboť v r. 1494 koupil Beneš z Vohančic od Vratislava z Pernštejna ves Skaličku s mlýnem, dále získal Rozsíčku (Horní) s tvrzí a jiným zbožím. V druhé polovině 16. století získali Vohančičtí ještě ves Křoví, ale o něco později začal úpadek rodu. V r. 1569 prodal Jan Vohanský z Vohančic Křoví Jindřichu Březnickému z Náchoda a v r. 1573 Janu Pergarovi z Pergu ves Vohančice s poplužním dvorem.
Karel Pergar z Pergu přebudoval v I. 1596 1600 vohančickou tvrz v jednokřídlý renesanční zámek o jednom poschodí. Jeho nástupci Janu Kryštofu z Pergu byl zámek spolu se statkem ve Vohančicích zkonfiskován pro účast na stavovském povstání z I. 1618 Zboží koupil vrchní hejtman olomouckého biskupa Jan Melsing. V r. 1636 byly Vohančice s rytířským sídlem a vesnicemi Herolticemi, Závisti a prodány Alfonsu de Castro.
Za něho byl dosavadní renesanční zámek přebudován v barokní. K dosavadnímu jednomu křídlu byla přidal dvě, jež spolu s původní stavbou uzavírala obdélníkové nádvoří, otevřené směrem k rybníkům. Zadní trakt byl průjezdný a za ním byl vybudován dvůr. Alfons de Castro se stavbou tak zadlužil, že jeho syn Karel musel prodat zámek se statkem Karlu Albrechtu z Teuburgu; v r. 1693 jej získal v dražbě Karel Lei z Rožmitálu. V r. 1701 koupilo zámek se statkem město Brno, jež tím zaokrouhlilo svůj deblínský statek. Tím ztratil charakter obytného objektu a stal se správní budovou, v níž byly kanceláře, byty úředníků a hospodářské místnosti.
Dnes je zámek majetkem MNV a slouží účelům místního JZD.


Letecký snímek zámku ve Vohančicích

Zámek Vohančice
Nevelký zámek, jehož předchůdcem byla zřejmě již od 13. století tvrz rodu Macků z Vohančic, připomínaná v roce 1255. Prví písemná zmínka o tvrzi však pochází až z roku 1573, kdy Jan Vohanský z Vohančic, prodal ves s poplužním dvorem Janu Pergarovi z Pergu. Karel Pergar z Pergu pak v letech 1596 - 1600 přebudoval starou tvrz v jednokřídlý renesanční zámek, o jednom poschodí. V roce 1636 se majitelem Vohančic stal Alfons de Castro, který nechal k původnímu zámku přistavět další dvě barokní křídla, která společně s původní stavbou uzavřela obdélníkové nádvoří, ve tvaru písmene „U“ V roce 1701 získalo zámek spolu s celým statkem město Brno a zámek začal sloužit jako správní budova obydlí úředníků a hospodářské stavení.
Po roce 1948 celý areál převzalo místní JZD, za jehož panování zámek i hospodářské budovy notně zchátraly. Po roce 1990 byl zámek navrácen městu Brnu, jako jeho historický majetek. Město Brno však krátce nato zámek prodalo. Dnes je objekt soukromým majetkem a slouží k bydlení. Nový majitel postupně celý objekt opravuje.


Pohled na zámek ve Vohančicích

Prameny:
[1] Oharek, Václav: Tišnovský okres, Vlastivěda moravská, II. místopis, vydává Muzejní spolek v Brně, 1923.
[2] Ondroušek, Josef: Z historie pivovarnictví na Tišnovsku, in Tišnov fotorevue, č. 9, listopad 1998.
[3] http://www.pivety.com/
[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Vohančice_(zámek)
[5] http://www.hrady.cz/?OID=1153


CWG Safarici CWG Tisnovske geopivko

Rojetínská žebříkovka - T5

Cache by andel75

Rojetín

Obec Rojetín se nachází cca 15 km západně od města Tišnova, leží v nadmořské výšce 476 metrů nad mořem. V současnosti je katastrální území obce tvořeno cca 428 ha a na území obce žije 78 obyvatel. První písemná zpráva o obci je z roku 1353


Lihovar Rojetín

V obci se nachází obecní úřad,lihovar,hasičská zbrojnice,malý obchůdek a kaple


Kaplička

Obecni úřad a hasičská zbrojnice

Ke keši samotné:
Keš se nachází cca 500 m od obce na okraji lesa.K odlovu doporucuji sebou vzít žebřík nebo nadmíru vyvinutého geokolegy (myslím výškově).Ale je to jen moje doporučení.Pokud někdo vyskočí 4-5 m vysoko,nic z toho nepotřebuje.
PS.Je mně jasný,že většíně T5 vybavenejch lezců by se zamlouvala keš na lihovarském komíně.Ale lihovar je bohužel v sokromém vlastnictví,takže .....

V lese se chovejte slušně a ohleduplně a nic neničte!!!


Na závěr chci poděkovat 1.safarici,2.honza.h. 3. mrazik 1, za provedený a povedený betatest.
 

Malá Lhota – dálniční propustek

GC5PNNT Malá Lhota – dálniční propustek
Cache by SAFARICI

Malá Lhota – dálniční propustek
Německá exteritoriální dálnice Breslau-Wien


Další keš věnovaná pozůstatku nedokončené exteritoriální dálnice Vídeň - Wroclaw také známé pod názvem „Hitlerova dálnice“ vás opět zavede na planiny nad údolím říčky Lubě nedaleko „Krkaté báby“.


Archívní letecký snímek z výšky 10 km, zaznamenaný při vojenském leteckém snímkování Československou armádou po 2. světové válce.

Tento úsek dálnice byl z hlediska plánování jedním z nesložitějších. Dle prvních návrhů z roku 1939 měla trasa procházet územím obcí Černá Hora, Žernovník, Malá Lhota, Újezd, Milonice, Lažany, Nuzířov, Malhostovice. Poblíž Černé Hory se však dálnici do cesty postavil výběžek Hornosvratecké vrchoviny. O průtazích v plánování svědčí také pamětní kniha obce Skaličky: „První měření se konalo od Černé Hory na Kuřim. Z toho brzy sešlo a celé léto i podzim se měřilo od Lubě kolem Hlubokého, Všechovic k Malhostovicím. Dnes v lednu 1940 není měření dosud definitivně hotovo.“ Tyto změny v plánech měl na svědomí ing. Lorenz. Po jeho příchodu na místo vládního rady pověřeného výstavbou dálnice byla zdejší trasa dálnice přehodnocena a po zvážení několika dalších variant bylo rozhodnuto vést trasu západně od Černé Hory, územím obcí Malá Lhota, Lubě, Hluboké, Skalička a Všechovice. Plánovači se rozhodli trasu vést takřka přímkou a to i za cenu velkých zemních prací, včetně stavby čtyř velkých dálničních mostů. Původně se plánovalo, že hluboká údolí říčky Lubě a Hlubockého potoka překoná dálnice dvěma železobetonovými mosty, ale znamenalo by to likvidaci přírodní památky „Krkatá bába“. Proto ing. Lorenz navrhl rozdělení dálnice do dvou samostatných těles, které od sebe měly být vzdáleny 140 metrů a přírodní památka by se nacházela mezi nimi. Tento projekt byl Němci od počátku označován názvem „Vier Brücken“, tedy „Čtyřmostí“. Informativních řízení k tomuto deset kilometrů dlouhému úseku dálnice se konalo v Černé Hoře více. Poslední z nich se konalo až 21. srpna 1941, což vypovídá o velkých průtazích při plánování. I kvůli náročnému plánování začaly stavební práce v oblasti Čtyřmostí s ročním zpožděním, což mělo za následek, že úsek byl rozpracován asi nejméně ze všech. Úsek začínal na území Černé Hory na 28. kilometru a končil mezi obcemi Skalička a Všechovice na 38. kilometru. Za touto hranicí přecházely práce na dálnici pod správu OBR Vídeň.


Trasa dálnice mezi Černou Horou a Čebínem. Plná čára ukazuje původní návrh z roku 1939, přerušovaná linka pak značí schválenou variantu. (MZA Brno, Zemský úřad Brno - Průběžná automobilová silnice Vratislav-Brno-Vídeň: úprava a placení daní, výškový plán a plány trasy, výtahy z katastrálních operátů 1939-1944, kart. 8810, s. 3.).

Ve směru na Vídeň se od polní cesty z Malé Lhoty do obce Lubě nachází nedokončený zářez pro dálnici o délce cca 400 m. Asi 50 m před počátkem tohoto zářezu byl plánován v místech dnešní polní cesty z Malé Lhoty do Lubě trubní propust o průměru 0,8 m. Stavba tohoto propustku nebyla zahájena. Vlastní zářez není dokončen. Asi v polovině délky tohoto zářezu mělo dojít k rozdělení dálnice do dvou samostatných těles. Budována byla pouze západní větev dálnice. Východní větev byla budována pouze v návaznosti na větev západní a to v délce cca 0,5 km. Obě větve dálnice ještě společně překonávají mělké údolí jihozápadně od obce Malá Lhota. V tomto údolí se nachází nedokončený jednou výškově lomený propust (kterému je věnována tato keš). Plánovaná délka propustku byla vzhledem ke konstrukci dálnice téměř 90 m. Samostatné západní dálniční těleso poté míří přímo k údolí Lubě. Zemní práce v tomto úseku jsou rekultivovány.


© Jan Šafařík
Podrobný plánek se zakreslením trasy jednotlivých směrů dálnice.


© Jan Šafařík
Prolnutí sočasné mapy s fragmentem originálního stavebního plánu čtyřmostí.


Plán čtyřmostí.

Jak bylo zmíměno, dostáváme se v této oblasti do poměrně málo rozestavěného úseku dálnice, přičemž většina zemních prací byla v šedesátých letech rekultivována. Přesto se tu nachází naopak jedny z nejzajímavějších artefatků nedokončené dálnice. Nad údolími říčky Lubě a Hlubockého potoka se nachází pozůstatky „Čtyřmostí“ (GC475MG Čtyřmostí). Hned za údolím říčky Lubě lze na náhorní plošině narazit na dvakát výškově lomený propust (GC56KVP Lubě - dálniční propustek).
V oblasti Žernovníka pak nalezneme nejprve dokončený trubní propustek (GC565A6 Žernovník - dálniční propustek) a o něco dále nedokončený parabolický most (GC565A2 Žernovník - dálniční most)
V místě plánované přeložky komunikace z Černé Hory do Žernovníka se nachází další dvakrát výškově lomený propust (GC5F5Q4 Černá Hora - dálniční propustek).




Současný vzhled dvakrát výškově lomené propustě.



Exteritoriální dálnice Breslau-Wien (Wroclaw-Vídeň) také známá pod názvem „Hitlerova dálnice“, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Rozestavěno bylo 83 km na území dnešní České republiky.
Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Pozemky poté předala československá vláda Německu. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava dochází k dalšímu zrychlení přípravy výstavby této dálnice. Územím protektorátu měla dálnice procházet v délce 65 km a s jejím zprovozněním se počítalo koncem roku 1940.
Dálnice se začala budovat 11. dubna 1939, avšak 30. dubna 1942 byla její stavba v důsledku ekonomických potíží a vojenských neúspěchů nacistického Německa zastavena. Až do konce druhé světové války hlídala staveniště německá armáda. Po válce bylo staveniště opuštěno a došlo k likvidaci různých stavebních zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice pak chátrala především z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítalo.
Rozestavěné úseky původní dálnice začínají na jihu v katastru obce Medlova na jižní Moravě a končí na severu pak v katastru obce Městečko Trnávka na severozápadě Moravy. Některé úseky původní dálnice byly později využity při výstavbě novějších silnic, jako například část trasy rychlostní silnice R52 v katastrech obcí Syrovice a Sobotovice. Některé současné koncepce počítají s využitím téměř celé trasy této dálnice pro výstavbu nové rychlostní silnice R43.


Historický zákres části exteritoriální dálnice mezi Kuřimí a Mikulovem do vojenské mapy 1:75 000.


Prameny:
[1] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, I. díl – Severní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[2] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, II. díl - Jižní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[3] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Stavby, kterým doba nepřála, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[4] Jirůšek, Robert: Historie nedokončené dálnice Vratislav-Brno-Vídeň, Bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2013.
[5] Kolíska, Michal: Historie dopravní infrastruktury a budování dálkových kapacitních komunikací v českých zemích a jejich vliv na bezpečnost a plynulost silniční dopravy, Bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2009.
[6] http://www.dalnice.com/historie/planovani/nem_u_nas/nem_dal_v_csr.htm
[7] http://cs.wikipedia.org/wiki/Exteritoriální_dálnice_Vídeň_-_Vratislav





Bookmark keší věnovaných Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

Chcete-li si ověřit, jetli už máte splněny podmínky pro odlov GC475MG Challenge - Hitlerova dálnice, použijte následující ověřovadlo:


Keše členů Tišnovského geopivka, věnované Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien:

JaCG:
• GC1ZB77 Dálnice Breslau-Wien Lite
• GC1ZB7Q Dálnice Breslau-Wien Profi

Mrazik1:
• GC5085C Kuřim - mimoúrovňová křižovatka
• GC51756 Moravany - dálniční propustek
• GC50R4F Ostopovice - dálniční most přes polní cestu

Safarici:
• GC48FGK Challenge - Hitlerova dálnice (Kohoutovice - dálniční most přes polní cestu)

• GC4ZB32 Černá Hora - dálniční propustek
• GC475MG Čtyřmostí
• GC46PRA Dálniční most přes říčku Kuřimku
• GC4BPHA Drnovice - dálniční most přes silnici
• GC48FGW Kníničky - dálniční propustek
• GC4AHAM Kníničky - dálniční dálniční most přes údolí Svratky
• GC56KVP Lubě - dálniční propustek
• GC5PNNT Malá Lhota - dálniční propustek
• GC3PC0A Odpočívka Drásov
• GC4ZB36 Skalice n. Svitavou - dálniční křižovatka s dálkovou silnicí Plzeň-Ostrava
• GC4BPH4 Voděrady - dálniční most přes potok Výpustek
• GC565A2 Žernovník - dálniční most
• GC565A6 Žernovník - dálniční propustek

Tišnovské geopivko:
• GC5F5Q4 Černá Hora - dálniční propustek II



Něco málo ke keši:
!!! Odlov na vlastní nebezpečí !!!
Souřadnice keše ukazují přibližně na místo uložení keše, jen musíte hledat o něco „hlouběji“. Vstup do útrob propustku naleznete mezi referenčními body. Vydejte se dovnitř propustku. Keš se v žádném případě nesnažte odlovit úplně sami. K odlovu by se mohl hodit malý žebřík nebo geokolega. V místě zalomení se drží voda, takže i holinky mohou být výhodou. Nezapomeňte si k odlovu přibalit čelovku, bude se Vám určite hodit.
Terén je to v závislosti na stavu vody od takove spíš lehké a pohodové T5 až po spíše nepříjemnou mokrou a blátivou T5 ;-)

Rádi bychom poděkovali Odysovi76 a Mrazíkovi1 a Dusan.Cipisek za pomoc s přípravou keše a provedený betatest!

CWG Safarici CWG Tisnovske geopivko

Ztracený pivovar

Cache by berx.cz


Po usilovném hledání v historických záznamech a kronikách města Tišnov se kolem roku 1754 objevila i zmínka, že pivo z tehdejších tisovských pivovarů, nemá ten správný říz a je předražené. Dále jsme objevili, že obyvatelé si budou vařit pivo sami. Zapátrali jsme tedy a povedlo se nám zjistit toto:

Pivovar jsme si postavili na strategickém místě mezi železnicí a řekou Svratkou. Při výrobě jsme použili spousty inovativních myšlenek, které ve vaření piva zatím nikdo nezkusil.

Sládek zrovna přidává kopřivy.

Jednou z inovativních metod bylo magnetická filtrace vody, která byla čerpána z nedaleké řeky Svratky, čímž se výrazně ušetřilo u ceny výsledného produktu. Aby pivo dostalo i ten správný říz, bylo mimo chmele a sladu přidáváno i nemalé množství místních kopřiv. Kopřivy lečí a pročišťují, čímž pivu dodávaly ten správný říz a i další léčebný rozměr. Kopřivy vždy rostly v hojném počtu i kolem pivovaru a tak i žatva byla velmi jednoduchá (čehož si jistě i všimnete cestou ke keši) a i díky této příměsi cena výsledného piva šla výrazně dolů. Dobrá dostupnost silniční a i železniční dopravy usnadňovala export lahodného moku do dalších oblastí Tišnovska a tak se místní, levné O.R. pivo brzo rozšířilo po kraji.


Technický popis funkce Tišnovského pivovaru.

V kronice se zmiňuje také o záhadném cizinci s iniciály O.R, který, dle tehdejších pramenů, velmi výrazně napomáhal při zavádění nových technologiích. Jednou z nich byla i magnetická destilace vody a sladu. (proto při otvírání keše budete potřebovat magnet)

Povšiměte si prosím psa uprostřed ( byl dodělán dodatečně) a tajemného O.R. úplně v pravo v bílém.

Nejen díky těmto a dalším inovacím se cena O.R. piva snížila až o třetinu z čehož měli místní obyvatelé velkou radost. (předpokládáme, že pivo bylo pojmenováno po onom cizinci - O.R. BEER).

Zničený pivovar.

Bohužel všechny tyto skutečnosti a hlavně pokles prodeje stávajících pivovarů vedlo k tomu, že se pivovary v okolí domluvily a nechaly onen inovativní pivovar vypálit. Takže v současnosti po něm zbyla jen malá vzpomínka v kronice, pár fotografií a tento zarostlý kus země, kde je i umístěná tato keš.

Rekonstrukce pivní etikety téhdy nejoblíbenějšího piva

Jak na keš?

Keš jde otevřít velmi lehce a není nutná hrubá síla. Vše po zalogování vrať do původního stavu. Pokud si sebou vezmete k odlovu magnet, nic tím nepokazíte.Cesta ke keši není procházka růžovým sadem, obzvlášť po dešti, ale v místě uložení je klid na odlov.

Kešomat

GC5PZ4A Kešomat
Cache by berx.cz

Na úvodních souřadnicích se keš opravdu nachází. Ale stejně se nezalogujete, pokud se doma na odlov náležitě nepřipravíte. Nesnažte se keš brutnout, bez karty se do ní stejně nedostanete.


Již v roce 1990 si Rečák pohrával s funkčním vynálezem jednoho zařízení, od vynálezce Simjiana, který svůj první bankomat nainstaloval již 27.6 1967 ve Velké Británii. Již tehdy vydával hotovost a těšil se velké oblibě u místních obyvatel. Oleg vyrobil svoji funkční a propracovanější variantu, kterou nabídnul Českým bankovním řetězcům. Jeho nápad byl ale smeten ze stolu a až v roce 1992 Komerční banka výhodu tohoto zařízení pochopila a nainstalovala si svůj bankomat v Praze.




 
Prototypy Rečákových bankomatů.

Náš kešomat, funguje na velmi podobném principu. Ovšem namísto hotovosti Vám umožní se zalogovat do připraveného logbooku. Vypadá to snadně, že?
Tak jako v klasickém bankomatu budete i zde potřebovat kreditní karty. Nemusíte ale o ně žádat v žádné instituci, ale stačí, když si je vyrobíte v poklidu domova. Výhodu mají kačeři, kteří mají doma zásobu nefunkčních kreditních karet a jsou ochotni je rozstříhat J
K výrobě svých unikátních geokaret můžeš použít hned několik metod.
První a asi nejjednodušší je, že vezmeš klasické plastové kreditní karty a vystřihneš si vykrojení dle plánku níže. V bance sice nebudou mít velkou radost, ale můžeš se v keši vesele zalogovat.
Další možnost je, že si nakreslíš kartu na tvrdý papír a vystřihneš dle návodu.

Plánek na výrobu karet.

Návod na výrobu karet:

Připrav si tvrdý kladívkový papír gramáže cca 200 – 350g/m2, (příliš měkký a nebo tlustý papír nebude fungovat), nůžky , pravítko a tužku. Dle plánku v listingu si překresli tvar karty na papír, poznač si tam i pořadová čísla a vše pečlivě vystřihni.
Nesnaž se do kešomatu cpát nic jiného. Keš stejně neotevřeš a maximálně zničíš otvírací mechanizmus.

Jak na keš

K odlovu keše samotné si mimo 3 kusů zhotovených karet, přibalte ještě 2ks baterie AA (tužková), určitě je budeš potřebovat.
Máš vše? Super. Tak vzhůru pro keš.
Ve schránce postupuj dle návodu. Pokud jsi při výrobě postupoval pečlivě, cesta k logbooku je snadná.

Po zalogování prosím vše vracej do původního stavu a snaž se být opravdu nenápadný.

Doporučená doba na odlov je v době soumraku. Nedoporučuji za deště či námrazy, přístup ke keši může klouzat. Proty ty hvězdičky v obtížnost terénu.
Rozhodně nelezte za žádný plot - keš tam není!!!

Retszak

C5PHBN Retszak


Retszak

Když jsem se před časem vracel z maďarského Balatonu na Slovensko, vedla moje cesta oblastí Nográd, kde jsem k mému velkému překvapení projížděl obcí jménem Rétság (maďarsky vysloveno Rečák)!! „Že by až sem sahaly aktivity našeho Olega?“, říkal jsem si.



Ale proč se o nějaké maďarské anabázi Oleg nikdy ani slovem nezmínil! Jakmile jsem začal pátrat po historii obce, můj zmatek ještě narostl. Obec se totiž ještě krátce po 1. sv. válce jmenovala Nes Értesatuná a teprve koncem druhého desetiletí byla přejmenována na Rétság. Z kroniky obce jsem se dozvěděl, že se tak prý stalo na počest jakéhosi cizince, který zde tehdy prakticky zamezil dalšímu válečnému konfliktu. Další popis psal kronikář evidentně těsně po oslavách přejmenování, v tomu odpovídajícím stavu. A byly to dozajista velmi bohatýrské oslavy. Ještě dnes jsem ze stránek kroniky cítil něco jako „dech historie“. V kombinaci s mou slabou znalostí maďarštiny téměř neřešitelný problém.
Rozhodl jsem se tedy jít na věc z druhé strany a při nejbližší příležitosti se zeptat přímo Olega. Vzhledem k dlouhé době jsem ani nepředpokládal, že by tímto cizincem mohl být on osobně – spíše jsem čekal, že půjde o nějakého jeho předka. V každém případě jsem doufal že se od něj něco dozvím. Když jsem se ho však těsně po 34. tišnovském geopivku (bohužel tehdy dorazil s mírným zpožděním, takže se s většinou účastníků již ani nestihnul pozdravit) na věc zeptal, jeho reakce mě docela překvapila. Evidentně se mu o celé věci vůbec nechtělo hovořit a jediné co spíše omylem vyhýbavě pronesl bylo něco jako „S’mfxt, a co?“. Nebo „Semtex ano?“. Ani jedno ani druhé mi však nedávalo sebemenší smysl. Musel jsem tedy pátrat dál.
Nebudu vás unavovat popisem celého mého dalšího pátrání. Byla by to nudná cesta po zaprášených archívech, okořeněná sem tam nějakým dialogem s pamětníkem někde ve vinném sklípku. Nakonec jsem se však celé historie dobral. Tím nejvýznačnějším zjištěním bylo, že se opravdu jednalo o „Olega Retsága“, který byl nota bene našemu známému Olegovi velmi podobný. Tím se mi podařilo posunout hranici, kdy historie o Olegovi hovoří, až někam na začátek minulého století. Neuvěřitelné!


Faksimilie mapy oblasti Nograd, ve které je žlutě zvýrazněna oblast, ve které Isidor Gulgáczi udělal chybu při překreslování.Ručně doplněná čára červenou tužkou je Isidorem posunutá hranice.


A o co tehdy vlastně šlo? Těsně po skončení První světové války byla pro maďarské nacionalisty anexe Horních Uher mladým československým státem, pod záminkou většinového slovanského obyvatelstva, velmi ožehavým tématem. Vše navíc velmi vyhrotily nepřesnosti, vzniklé při domlouvání nové Maďarsko-Slovenské hranice. Když došlo na hranici v oblasti Nográdu, tak dle pamětníků tehdy maďarský delegát vzrušeně volal „Ipol, Ipol“. Což si slovenský delegát vyložil, jako že chce „I pôl Slovenska“ … a k šarvátce nebylo daleko. Vše se naštěstí záhy vysvětlilo a hranicí se na úseku Šahy – Ipolytarnóc skutečně stala řeka Ipeľ (maďarsky Ipol). Celou situaci však poté bohužel velmi zkomplikoval pomocný geodet Izidor Gulgáczi, který byl pověřen zakreslením dohodnuté hranice do mapy. Technika tehdy po válce nebyla vesměs žádná, kopírovací stroje neexistovaly a tak se vše kopírovalo ručně, po staru. Na okenní tabulku se položila zdrojová mapa, na ni mapa do které se hranice zanášela a pěkně rukou se hraniční čára obtáhla. A nešťastnému Isidorovi se podařilo kopírovanou mapu posunout o necelého půl centimetru. To se nezdá jako příliš, avšak vzhledem k tomu, že pracoval na mapě s měřítkem 1:4000000, tak šmahem zabral Maďarsku dvacetikilometrové pásmo podél hranic! A to narazil! V křehké situaci po konci jedné války málem způsobil hned válku další. To když se slovenské jednotky v souladu s jeho mapou vydaly mnoho kilometrů za řeku Ipeľ a začaly uprostřed maďarských vinic sázet slovenské hraniční kameny. Zpočátku drobné šarvátky s vinaři postupně gradovaly a netrvalo dlouho a u hranic proti sobě stály připraveny obě armády. Naštěstí jeden z maďarských představitelů projevil více rozumu, než je u politiků obvyklé a podařilo se mu sjednat bilaterální schůzku, na které došlo k dohodě o překontrolování hraničního pásma. A zde právě přichází na scénu Oleg. Již v té době měl stoprocentní důvěru prakticky celého mezinárodního společenství a pro svoji nestrannost byl často přizváván coby arbitr k řešení nejrůznějších sporů. Vzpomeňme například dojednání Panzhihuaského míru, úpravu hranic v oblasti Matupiri, či později jeho lví podíl na rozdělení sféry vlivů v Antarktidě. Když Oleg viděl kam se situace řítí, tak i přes svou chronickou zaneprázdněnost přislíbil svoji pomoc. Hned po prvních průzkumech však bylo jasné, že pěší kontrola celé hranice by v náročném terénu jižní části Horních Uher zabrala neúměrně mnoho času. Začal tedy přemýšlet, jak celou práci co nejvíce urychlit. Uvědomil si, že nejvíce by mu práci urychlilo, kdyby získal dokonalé fotografie celého území z výšky. Tyto by mohl porovnat s mapou a ve sporných místech pak na fotografiích pomocí významných bodů mohl označit, jak se má hranice posunout. Nejprve zamýšlel připevnit miniaturní kameru na krk poštovních holubů a jejich hromadným vypuštěním pak získat kýžené fotografie. Jenomže narazil na problém, že miniaturizace počátkem 20 století ještě nebyla na potřebné úrovni. Holubi s připevněnou kamerou nebyli schopni ani vzlétnout. Výzkumem zjistil, že jediní ptáci, schopni kameru unést by byli Pštros dvouprstý, nebo Dronte mauritijský. Oba bohužel ptáci nelétaví. Dlužno však podotknout, že na jeho teoretické články o mnoho let později navázali moderní výzkumníci, kteří pak výsledek své práce na památku Olegovy slepé uličky pojmenovali „dron“.


Letadlo Bullfinch, se kterým Oleg položil základy moderní fotogrammetrie. V pilotní kabině Oleg osobně, jako obvykle v bílých kalhotách a bez klobouku.


Naštěstí si Oleg vzpomněl, že při průjezdu městečkem Nes Értesatuná si na poli povšimnul zřejmě od konce války zapomenutého letadla Bullfinch. A uvědomil si svůj omyl. Ne, doba ještě není zralá na bezpilotní průzkumné holuby. Musí si vystačit s tím, co mu tehdejší doba nabízí. Po dohodě s majitelem pozemku Örkénym si letoun vypůjčil a brzy přistál s první várkou cenných fotografií. I tak jej čekalo ještě obrovské kvantum práce. Do té doby se zpracování leteckých fotografií nikdo důkladně nevěnoval a tak musel sám prakticky položit teoretické základy celému oboru. A zdá se, že úspěšně. Sami můžete posoudit například podle prací jeho pokračovatelů např. ZDE.


Oleg ověřuje pravost hraničního kamene v oblasti Balassagyarmat.


Dobrá práce se nakonec podařila. Díky Olegově metodě se podařilo upřesnit polohu státní hranice, zachránit maďarským vinařům jejich úrodu a oba nové státy před útrapami nových bojů. Proto bylo později městečko Nes Értesatuná na jeho počest přejmenováno na Rétság.

JaCG



Obecní rada Nes Értesatuná při slavnostním přejmenování města.


A nyní již předávám štafetu kolegovi Šafaříkovi, který Vás teď krátce seznámí s principy a současným stavem fotogrammetrie.

Letecké snímkování

Letecké snímkovani je používáno již bezmála 100 let. První počátky se datují od vynálezu fotografie. V dnešní době se letecké snímky používají jako cenný zdroj informací v širokém spektru činností. Letecké snímky jsou také součástí většiny technologií tvorby a údržby mapového díla. Dnes jsou letecké snímky využívány především jako rychlý zdroj průzkumných informací, které slouží jako podklad pro různe projekční práce zaměřené na údržbu a budování objektu. Dále jsou cenným zdrojem při studiu změn, kterými prochází krajina v důsledku lidské činnosti. Letecké snímky nám také mohou pomoci při studiu využívání zemědělských ploch, jako prostředek sledování vlivu znečištění ovzduší na přírodní prostředí nebo jako dokumentace živelních a prumyslových katastrof. Pomocí speciálních infračervených nebo multispektrálních snímků můžeme odhalit ekologicky narušené prostředí, nebo dokumentovat únik nebezpečných produktů do prostředí. Letecké snímkování je možne použít k mnohým účelům a toto byl pouze malý výčet z nich.
Letecké snímkování nemůžeme brát jako dokonalý prostředek pro pozorování zemského povrchu. Stejně jako každá lidská činnost má své výhody i nevýhody.
Mezi největši přednosti leteckého snímkování patří relativně malé finanční náklady a jednoduché technické zabezpečení na pořízení snímku. Další nespornou výhodou je rychlá operativnost, která dovoluje měnit podmínky letu v závislosti na potřebách snímkování, možnost neustálé lidské kontroly a velká detailnost pořízeného snímku umožněná malou výškou letu.
Hlavní nevýhody leteckého snímkování můžeme spatřovat v nedokonalém pohybu letadla (nosiče), které může být velkým zdrojem chyb a zkreslení. Tyto nepřesnosti mohou vznikat díky rotačním pohybům kolem hlavních souřadnicových os a nepřesným udržováním výškové hladiny. Tyto nedokonalosti se dají při zpracování snímku odstranit díky registraci polohových údajů během letu. Další nevýhodou leteckého snímkování je široký záběr leteckého skeneru. Při skenování pod větším úhlem než 25° dochází ke změně intenzity měřeného odraženého záření než je tomu při měření ve vertikálním směru. Tímto dochází k velkým zkreslením, která jsou patrná zejména v kopcovitých terénech, v místech ve stínu nebo ve spodních částech porostu. Posledním podstatným problémem leteckého průzkumu je výšková hladina letu. Všeobecně se udává, že výška terénu musí kolísat maximálně v rozmezi 10% výšky letu. Pri prekročení této hranice, zejména v horských oblastech, je zpracování takto pořízených snímků komplikované. U jednotlivých snímků lze využít pouze stranový překryv a také může docházet ke změně meřítka u sousedních snímků. Těmto problémům se da předejít zvýšením letové hladiny a to vede k použití umělých družic.
První souvislé letecké snímkování na našem uzemí bylo prováděno od roku 1935. Až do roku 1992 měla výhradní právo pořizovat letecké snímky pouze armáda. Zprávou takto pořízených dat byl Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce. Za celou dobu svého působení se mu podařilo nashromáždit přibližně 900 000 leteckých snímků různých měřítek a formátů z celého prostoru území České republiky. Do dnešní doby bylo území České republiky již pětkrát celoplošně přesnímkováno v intervalu pěti až deseti let. Od roku 1992, kdy byl zrušen monopol armády, došlo k velkému rozvoji komerčního leteckého průzkumu. V současné době je v České republice řada společností zabývajících se tímto oborem. Krom AČR např. Gisat, Geodis, Argus GeoSystem s.r.o., Aerodata s.r.o., ČÚZK, AOPK ČR a další.

Pojem letecké snímkování má úzkou souvislost s tzv. fotogrammetrií.

Fotogrammetrie / Letecká fotogrammetrie

Fotogrammetrie je vědním a technickým oborem, který se zabývá zpracováním informací o objektech měření na fotografických snímcích. Snižuje čas při sběru dat při mapování a je součástí dálkového průzkumu země.
Počátky fotogrammetrie sahají do doby před vynálezem fotografie. Uvážíme-li, že snímky jsou středovými průměty objektů měření a jejich proměřováním se fotogrammetrie zabývá, lze počátek fotogrammetrie datovat již do r. 1032, kdy arabský učenec Ibn Al Hasan Haitkam jako první popsal cameru obscuru. V době renezance Leonardo da Vinci popsal dírkovou komoru pro konstrukci středových průmětů. V 16. století Della Porta vybavil komoru spojnou čočkou a položil tak základ optické fotogrammetrie. Konstrukce jež poté vznikly byly příliš složité a proto další rozvoj fotogrammetrie nastal až po vynalezení fotografie 1839 Dagnerrem. Za zakladatele fotogrammetrie se pokládá francouz Laussedat, který krátce po vynálezu fotografie začal fotografické snímky využívat pro měřické účely. První fototeodolit zkostruoval mechanik Brunner podle jeho návrhu v roce 1859.
Co se letecké fotogrammetrie týka, tak nejširší praktické využití nachází při zhotovování map nejrůznějších měřítek a použití a pro jejich aktualizaci. Jsou to mapy nejen malých a středních měřítek od 1:100 000 až po 1:10 000, ale taky mapy meřítek 1:2000, 1:1000, případně i větších. Tyto mapy se pak používají pro projektování stavebních děl nebo pro hospodářskotechnické úpravy pozemku a evidenci půdy. Schopnost fotografického snímku zachytit ve zlomku vteřiny celou zájmovou oblast - je nenahraditelná při dokumentování rychle se menících dějů, jako je dokumentace území postižených povodněmi, vichřicemi, požármi a podobně. Její nenahraditelnost je v težko přístupných nebo nepřístupných oblastech, kde se jiná měřická metoda ani nedá použít.

Zdroje:
[1] Bohm, Josef: Fotogrammetrie, učební text, VŠB-TU Ostrava, 2002.
[2] Pavelka, Karel: 150 let fotogrammetrie (1. část), in Zeměměřič, č. 3, 2000.
[3] Štěrba, Vojtěch: Atlas změn životního prostředí České republiky na leteckých a družicových snímcích, diplomová práce, TU v Liberci 2009.

Jak na keš?
...


Jedná se o keš s terénem T5, proto prosím nepřeceňujte své síly a dovednosti! Keš lovíte na VLASTNÍ RIZIKO a NEBEZPEČÍ a za své konání tedy nesete plnou zodpovědnost. Rozhodně byste se neměli pokoušet keš lovit samostatně.


CWG Tisnovske geopivko SQ Tisnovske geopivko

středa 8. dubna 2015

Rečákův periskop

Cache by berx.cz
 

Doporučuji, vzít si na odlov funkční svítilnu!!!


Když v roce 1430 vynalezl periskop Johannes Gutenberg, netušil jeho velké využití ve vojenské oblasti, ale o tom až jindy. Vynález periskopu tehdy sloužil jen k tomu, aby mohl divák sledovat veřejné vystoupení, přes davy čumilů, kteří si koupili lístek před ním.

Oleguv vynález v praxi.

Olegovi Rečákovi se tato myšlenka velmi zamlouvala, a tak si sestrojil svůj vlastní periskop.
Tento vynález byl, již v této době, velmi rozšířen a hojně využíván, při většině veřejných vystoupení po celém světě. Místní lapkové, dokázali velmi zdařile, zneužít tento vynález. Když spatřili, jak z davu čouhá periskop, bylo jim jasné, že ona osoba je příliš zaneprázdněná sledováním co se děje vepředu, že si většinou vůbec neuvědomí útok zezadu a je tak velmi lehce okraden. A to postihlo i Rečáka.
Jednou, při divadelním vystoupení, byl Oleg okraden nějakou osobou stojící za ním. Bohužel v tlačenici nebyl schopen se tak rychle otočit, aby krádeži zabránil a tak tehda přišel o dost velký obnos peněz. Proto si sestrojil vlastní, tkzvn „reverzní“ model. Tváří se jako běžný periskop, ale místo před sebe se soustředí přímo za osobu, která jej drží. Zloději si myslí, že jsou neviditelní, ale Oleg si jen hlídá záda. Tento jeho upravený vynález máte možnost si vyzkoušet i v této keši.

Později se tato myšlenka zalíbila i armádě a vytvořili model otočný, všemi směry.

Jak na keš?

Keš se nachází na úvodních souřadnicích. K otevření budete potřebovat jen svoji zručnost, přesné oko a v případě šera, či špatných světelných podmínek si sebou vezměte i funkční svítilnu. Pak již jen dodržujte návod, zobrazený na keši. Vše jde velmi lehce a není nutné na nic použít hrubou sílu. Děkuji