Retszak

C5PHBN Retszak

Cache by Tisnovske.geopivko

Retszak

Když jsem se před časem vracel z maďarského Balatonu na Slovensko, vedla moje cesta oblastí Nográd, kde jsem k mému velkému překvapení projížděl obcí jménem Rétság (maďarsky vysloveno Rečák)!! „Že by až sem sahaly aktivity našeho Olega?“, říkal jsem si.

Ale proč se o nějaké maďarské anabázi Oleg nikdy ani slovem nezmínil! Jakmile jsem začal pátrat po historii obce, můj zmatek ještě narostl. Obec se totiž ještě krátce po 1. sv. válce jmenovala Nes Értesatuná a teprve koncem druhého desetiletí byla přejmenována na Rétság. Z kroniky obce jsem se dozvěděl, že se tak prý stalo na počest jakéhosi cizince, který zde tehdy prakticky zamezil dalšímu válečnému konfliktu. Další popis psal kronikář evidentně těsně po oslavách přejmenování, v tomu odpovídajícím stavu. A byly to dozajista velmi bohatýrské oslavy. Ještě dnes jsem ze stránek kroniky cítil něco jako „dech historie“. V kombinaci s mou slabou znalostí maďarštiny téměř neřešitelný problém.

Rozhodl jsem se tedy jít na věc z druhé strany a při nejbližší příležitosti se zeptat přímo Olega. Vzhledem k dlouhé době jsem ani nepředpokládal, že by tímto cizincem mohl být on osobně – spíše jsem čekal, že půjde o nějakého jeho předka. V každém případě jsem doufal že se od něj něco dozvím. Když jsem se ho však těsně po 34. tišnovském geopivku (bohužel tehdy dorazil s mírným zpožděním, takže se s většinou účastníků již ani nestihnul pozdravit) na věc zeptal, jeho reakce mě docela překvapila. Evidentně se mu o celé věci vůbec nechtělo hovořit a jediné co spíše omylem vyhýbavě pronesl bylo něco jako „S’mfxt, a co?“. Nebo „Semtex ano?“. Ani jedno ani druhé mi však nedávalo sebemenší smysl. Musel jsem tedy pátrat dál.

Nebudu vás unavovat popisem celého mého dalšího pátrání. Byla by to nudná cesta po zaprášených archívech, okořeněná sem tam nějakým dialogem s pamětníkem někde ve vinném sklípku. Nakonec jsem se však celé historie dobral. Tím nejvýznačnějším zjištěním bylo, že se opravdu jednalo o „Olega Retsága“, který byl nota bene našemu známému Olegovi velmi podobný. Tím se mi podařilo posunout hranici, kdy historie o Olegovi hovoří, až někam na začátek minulého století. Neuvěřitelné!

Faksimilie mapy oblasti Nograd, ve které je žlutě zvýrazněna oblast, ve které Isidor Gulgáczi udělal chybu při překreslování.Ručně doplněná čára červenou tužkou je Isidorem posunutá hranice.

A o co tehdy vlastně šlo? Těsně po skončení První světové války byla pro maďarské nacionalisty anexe Horních Uher mladým československým státem, pod záminkou většinového slovanského obyvatelstva, velmi ožehavým tématem. Vše navíc velmi vyhrotily nepřesnosti, vzniklé při domlouvání nové Maďarsko-Slovenské hranice. Když došlo na hranici v oblasti Nográdu, tak dle pamětníků tehdy maďarský delegát vzrušeně volal „Ipol, Ipol“. Což si slovenský delegát vyložil, jako že chce „I pôl Slovenska“ … a k šarvátce nebylo daleko. Vše se naštěstí záhy vysvětlilo a hranicí se na úseku Šahy – Ipolytarnóc skutečně stala řeka Ipeľ (maďarsky Ipol). Celou situaci však poté bohužel velmi zkomplikoval pomocný geodet Izidor Gulgáczi, který byl pověřen zakreslením dohodnuté hranice do mapy. Technika tehdy po válce nebyla vesměs žádná, kopírovací stroje neexistovaly a tak se vše kopírovalo ručně, po staru. Na okenní tabulku se položila zdrojová mapa, na ni mapa do které se hranice zanášela a pěkně rukou se hraniční čára obtáhla. A nešťastnému Isidorovi se podařilo kopírovanou mapu posunout o necelého půl centimetru. To se nezdá jako příliš, avšak vzhledem k tomu, že pracoval na mapě s měřítkem 1:4000000, tak šmahem zabral Maďarsku dvacetikilometrové pásmo podél hranic! A to narazil! V křehké situaci po konci jedné války málem způsobil hned válku další. To když se slovenské jednotky v souladu s jeho mapou vydaly mnoho kilometrů za řeku Ipeľ a začaly uprostřed maďarských vinic sázet slovenské hraniční kameny. Zpočátku drobné šarvátky s vinaři postupně gradovaly a netrvalo dlouho a u hranic proti sobě stály připraveny obě armády. Naštěstí jeden z maďarských představitelů projevil více rozumu, než je u politiků obvyklé a podařilo se mu sjednat bilaterální schůzku, na které došlo k dohodě o překontrolování hraničního pásma. A zde právě přichází na scénu Oleg. Již v té době měl stoprocentní důvěru prakticky celého mezinárodního společenství a pro svoji nestrannost byl často přizváván coby arbitr k řešení nejrůznějších sporů. Vzpomeňme například dojednání Panzhihuaského míru, úpravu hranic v oblasti Matupiri, či později jeho lví podíl na rozdělení sféry vlivů v Antarktidě. Když Oleg viděl kam se situace řítí, tak i přes svou chronickou zaneprázdněnost přislíbil svoji pomoc. Hned po prvních průzkumech však bylo jasné, že pěší kontrola celé hranice by v náročném terénu jižní části Horních Uher zabrala neúměrně mnoho času. Začal tedy přemýšlet, jak celou práci co nejvíce urychlit. Uvědomil si, že nejvíce by mu práci urychlilo, kdyby získal dokonalé fotografie celého území z výšky. Tyto by mohl porovnat s mapou a ve sporných místech pak na fotografiích pomocí významných bodů mohl označit, jak se má hranice posunout. Nejprve zamýšlel připevnit miniaturní kameru na krk poštovních holubů a jejich hromadným vypuštěním pak získat kýžené fotografie. Jenomže narazil na problém, že miniaturizace počátkem 20 století ještě nebyla na potřebné úrovni. Holubi s připevněnou kamerou nebyli schopni ani vzlétnout. Výzkumem zjistil, že jediní ptáci, schopni kameru unést by byli Pštros dvouprstý, nebo Dronte mauritijský. Oba bohužel ptáci nelétaví. Dlužno však podotknout, že na jeho teoretické články o mnoho let později navázali moderní výzkumníci, kteří pak výsledek své práce na památku Olegovy slepé uličky pojmenovali „dron“.

Letadlo Bullfinch, se kterým Oleg položil základy moderní fotogrammetrie. V pilotní kabině Oleg osobně, jako obvykle v bílých kalhotách a bez klobouku.

Naštěstí si Oleg vzpomněl, že při průjezdu městečkem Nes Értesatuná si na poli povšimnul zřejmě od konce války zapomenutého letadla Bullfinch. A uvědomil si svůj omyl. Ne, doba ještě není zralá na bezpilotní průzkumné holuby. Musí si vystačit s tím, co mu tehdejší doba nabízí. Po dohodě s majitelem pozemku Örkénym si letoun vypůjčil a brzy přistál s první várkou cenných fotografií. I tak jej čekalo ještě obrovské kvantum práce. Do té doby se zpracování leteckých fotografií nikdo důkladně nevěnoval a tak musel sám prakticky položit teoretické základy celému oboru. A zdá se, že úspěšně. Sami můžete posoudit například podle prací jeho pokračovatelů např. ZDE.

Oleg ověřuje pravost hraničního kamene v oblasti Balassagyarmat.

Dobrá práce se nakonec podařila. Díky Olegově metodě se podařilo upřesnit polohu státní hranice, zachránit maďarským vinařům jejich úrodu a oba nové státy před útrapami nových bojů. Proto bylo později městečko Nes Értesatuná na jeho počest přejmenováno na Rétság.

JaCG

Obecní rada Nes Értesatuná při slavnostním přejmenování města.

A nyní již předávám štafetu kolegovi Šafaříkovi, který Vás teď krátce seznámí s principy a současným stavem fotogrammetrie.

Letecké snímkování

Letecké snímkovani je používáno již bezmála 100 let. První počátky se datují od vynálezu fotografie. V dnešní době se letecké snímky používají jako cenný zdroj informací v širokém spektru činností. Letecké snímky jsou také součástí většiny technologií tvorby a údržby mapového díla. Dnes jsou letecké snímky využívány především jako rychlý zdroj průzkumných informací, které slouží jako podklad pro různe projekční práce zaměřené na údržbu a budování objektu. Dále jsou cenným zdrojem při studiu změn, kterými prochází krajina v důsledku lidské činnosti. Letecké snímky nám také mohou pomoci při studiu využívání zemědělských ploch, jako prostředek sledování vlivu znečištění ovzduší na přírodní prostředí nebo jako dokumentace živelních a prumyslových katastrof. Pomocí speciálních infračervených nebo multispektrálních snímků můžeme odhalit ekologicky narušené prostředí, nebo dokumentovat únik nebezpečných produktů do prostředí. Letecké snímkování je možne použít k mnohým účelům a toto byl pouze malý výčet z nich.

Letecké snímkování nemůžeme brát jako dokonalý prostředek pro pozorování zemského povrchu. Stejně jako každá lidská činnost má své výhody i nevýhody.

Mezi největši přednosti leteckého snímkování patří relativně malé finanční náklady a jednoduché technické zabezpečení na pořízení snímku. Další nespornou výhodou je rychlá operativnost, která dovoluje měnit podmínky letu v závislosti na potřebách snímkování, možnost neustálé lidské kontroly a velká detailnost pořízeného snímku umožněná malou výškou letu.

Hlavní nevýhody leteckého snímkování můžeme spatřovat v nedokonalém pohybu letadla (nosiče), které může být velkým zdrojem chyb a zkreslení. Tyto nepřesnosti mohou vznikat díky rotačním pohybům kolem hlavních souřadnicových os a nepřesným udržováním výškové hladiny. Tyto nedokonalosti se dají při zpracování snímku odstranit díky registraci polohových údajů během letu. Další nevýhodou leteckého snímkování je široký záběr leteckého skeneru. Při skenování pod větším úhlem než 25° dochází ke změně intenzity měřeného odraženého záření než je tomu při měření ve vertikálním směru. Tímto dochází k velkým zkreslením, která jsou patrná zejména v kopcovitých terénech, v místech ve stínu nebo ve spodních částech porostu. Posledním podstatným problémem leteckého průzkumu je výšková hladina letu. Všeobecně se udává, že výška terénu musí kolísat maximálně v rozmezi 10% výšky letu. Pri prekročení této hranice, zejména v horských oblastech, je zpracování takto pořízených snímků komplikované. U jednotlivých snímků lze využít pouze stranový překryv a také může docházet ke změně meřítka u sousedních snímků. Těmto problémům se da předejít zvýšením letové hladiny a to vede k použití umělých družic.

První souvislé letecké snímkování na našem uzemí bylo prováděno od roku 1935. Až do roku 1992 měla výhradní právo pořizovat letecké snímky pouze armáda. Zprávou takto pořízených dat byl Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce. Za celou dobu svého působení se mu podařilo nashromáždit přibližně 900 000 leteckých snímků různých měřítek a formátů z celého prostoru území České republiky. Do dnešní doby bylo území České republiky již pětkrát celoplošně přesnímkováno v intervalu pěti až deseti let. Od roku 1992, kdy byl zrušen monopol armády, došlo k velkému rozvoji komerčního leteckého průzkumu. V současné době je v České republice řada společností zabývajících se tímto oborem. Krom AČR např. Gisat, Geodis, Argus GeoSystem s.r.o., Aerodata s.r.o., ČÚZK, AOPK ČR a další.

Pojem letecké snímkování má úzkou souvislost s tzv. fotogrammetrií.

Fotogrammetrie / Letecká fotogrammetrie

Fotogrammetrie je vědním a technickým oborem, který se zabývá zpracováním informací o objektech měření na fotografických snímcích. Snižuje čas při sběru dat při mapování a je součástí dálkového průzkumu země.
Počátky fotogrammetrie sahají do doby před vynálezem fotografie. Uvážíme-li, že snímky jsou středovými průměty objektů měření a jejich proměřováním se fotogrammetrie zabývá, lze počátek fotogrammetrie datovat již do r. 1032, kdy arabský učenec Ibn Al Hasan Haitkam jako první popsal cameru obscuru. V době renezance Leonardo da Vinci popsal dírkovou komoru pro konstrukci středových průmětů. V 16. století Della Porta vybavil komoru spojnou čočkou a položil tak základ optické fotogrammetrie. Konstrukce jež poté vznikly byly příliš složité a proto další rozvoj fotogrammetrie nastal až po vynalezení fotografie 1839 Dagnerrem. Za zakladatele fotogrammetrie se pokládá francouz Laussedat, který krátce po vynálezu fotografie začal fotografické snímky využívat pro měřické účely. První fototeodolit zkostruoval mechanik Brunner podle jeho návrhu v roce 1859.
Co se letecké fotogrammetrie týka, tak nejširší praktické využití nachází při zhotovování map nejrůznějších měřítek a použití a pro jejich aktualizaci. Jsou to mapy nejen malých a středních měřítek od 1:100 000 až po 1:10 000, ale taky mapy meřítek 1:2000, 1:1000, případně i větších. Tyto mapy se pak používají pro projektování stavebních děl nebo pro hospodářskotechnické úpravy pozemku a evidenci půdy. Schopnost fotografického snímku zachytit ve zlomku vteřiny celou zájmovou oblast - je nenahraditelná při dokumentování rychle se menících dějů, jako je dokumentace území postižených povodněmi, vichřicemi, požármi a podobně. Její nenahraditelnost je v težko přístupných nebo nepřístupných oblastech, kde se jiná měřická metoda ani nedá použít.

Zdroje:
[1] Bohm, Josef: Fotogrammetrie, učební text, VŠB-TU Ostrava, 2002.
[2] Pavelka, Karel: 150 let fotogrammetrie (1. část), in Zeměměřič, č. 3, 2000.
[3] Štěrba, Vojtěch: Atlas změn životního prostředí České republiky na leteckých a družicových snímcích, diplomová práce, TU v Liberci 2009.

Jak na keš?

...

Jedná se o keš s terénem T5, proto prosím nepřeceňujte své síly a dovednosti! Keš lovíte na VLASTNÍ RIZIKO a NEBEZPEČÍ a za své konání tedy nesete plnou zodpovědnost. Rozhodně byste se neměli pokoušet keš lovit samostatně.