Výbava na populární kešky: navigace až za čtrnáct tisíc
Jižní Morava /FOTOGALERIE/- Říkají si kačeři a kačerky nebo prostě keškaři. Nejde přitom o žádné ekologické sdružení nebo třídu v mateřské škole. Pod tímto názvem se skrývají příznivci hry na pomezí turistiky a vědomostních her. Populárnímu geocachingu podlehli i Jihomoravané.
Keše se dají hledat třeba jen s mobilním telefonem. Jedna z nich je ukrytá poblíž místa na snímku. Její tvůrce je Tomáš Berka z Tišnova na Brněnsku, mezi keškaři známý jako Berx.cz.
Autor: DENÍK/Attila Racek
Původ oblíbené hry je třeba hledat ve Spojených státech, kde vznikla před patnácti lety. V České republice se první keš objevila v roce 2001. „V Brně vznikla první schránka až na konci května o dva roky později. Dnes je jich tam aktivních přes devět stovek, na celé jižní Moravě pak přes čtyři tisíce. A jejich počet se pořád zvyšuje, ale je nestálý. Kešky denně vznikají i zanikají," uvedla Iva Tržilová z České asociace geocachingu.
Princip hry je jednoduchý. Podmínka je mít účet na webu www.geocaching.com. „Každý, kdo se zaregistruje, získá přístup k informacím k jednotlivým keškám a souřadnicím, kde se nacházejí. Kam se pak vydá, je už jenom na něm," doplnila Tržilová.
Lov keší může být zábava skoro zadarmo. Lidé totiž nemají nic platit za to, aby se ke schránkám dostali. „Pravidlo je, že se nemají umísťovat do míst, která jsou placená. Jediná výjimka jsou zoologické zahrady," zdůraznila Tržilová.
K nalezení pokladu v podobě ukryté schránky je potřeba jen trochu orientačního smyslu a telefon s navigací nebo speciální ruční GPS navigace. Ty už zadarmo nejsou. Cena nejlevnějších se pohybuje kolem tří a půl tisíce korun. „Na trhu jsou ovšem i přístroje, které stojí až čtrnáct tisíc. Lidé ale mají většinou zájem o navigace za poloviční částku," řekla specialistka na prodej GPS navigací Gabriela Stavíčková. Cena se podle ní odvíjí zejména podle funkcí, které přístroj nabízí.
Jižní Morava je ve srovnání s dalšími regiony jeden z krajů s nejvíc keškami. Geocachingu se už několik let aktivně věnuje i František Havel. Ke hře ho přivedl kamarád. „Dnes už si podle keší plánuju i dovolenou. Samozřejmě chodím třeba po památkách, ale na většině z nich nějaká schránka je. A toho se snažím vždy využít. Přivedl jsem k tomu i svou rodinu. Teď je to naše společná vášeň," poznamenal Havel.
Nalákat turisty prostřednictvím geocachingu se letos v létě rozhodlo také Povodí Moravy. U vybraných přehrad a na dalších zajímavých místech podél moravských řek rozmístilo patnáct nových keší. „Schránky jsou v zásadě na velmi dobře dostupných místech. Nejvyšší obtížnost má keš ukrytá v oblasti Litovelského Pomoraví, ke které vede náročná přístupová cesta. Ale i taková keš si našla své příznivce," ujistila mluvčí povodí Gabriela Tomíčková.
Základní pojmy v geocachingu
- keš (cache) schránka, ve které je umístěný logbook (deník), do kterého se každý geokeškař zapíše; bývá zvykem do keše dávat také nějaké předměty na výměnu, za každou věc musí dát keškař jinou
- travelbug předmět opatřený speciální kovovou známkou s unikátním identifikačním kódem, úkolem nálezce je ho přenést do jiné keše
- geocoin speciální mince s unikátním identifikačním kódem, stejně jako travelbug by měl cestovat po jednotlivých keších
- owner zakladatel keše, který ji na daném místě schoval
- listing popis keše, kde jsou informace o místě s jeho zvláštnostmi
Jak správně odlovit keš
- základní vybavení je mobil nebo GPS navigace. Po registraci na stránkách www.geocaching.com keškař získá přístup k mapě se všemi kešemi
- jednotlivé keše je možné si na mapě prohlédnout a naplánovat si trasu výletu. Může rozhodovat umístění, ale třeba také obtížnost keší
- polohu místa, kde je keš ukrytá, je nutné mnohdy vyluštit. U každé keše je většinou nápověda, která pomůže schránku na místě najít
- v krabičce je vždy logbook, kam se keškař zapíše. Bývají tam také různé předměty, které může úspěšný nálezce vyměnit za jiné
- schránku je vždy nutné vrátit na původní místo a zamaskovat
Keš v nádrži hlídá žralok
Jižní Morava - Ne vždy stačí při hledání keší jen dorazit na místo a podle nápovědy najít skrýš. Často kvůli nim musejí lovci šplhat do výšky, nebo se naopak potopit pod hladinu.
AŽ DO PĚTI. Extrémní keše lze vystopovat v lomech, na skalách nebo na vysokých stromech. „Náročnost se liší podle složitosti objevu, podle komplikovanosti výpočtu souřadnic nebo i podle terénu. Škála je od jedné do pěti. Jednička je nejsnazší a má být dobře přístupná i pro vozíčkáře. Na-opak pro nalezení kešky označené číslem pět platí, že se dá objevit jen s použitím určitých pomůcek, jako je loď, horolezecké vybavení a podobně," vysvětlila Iva Tržilová z České asociace geocachingu.
DO VODY. Lovci se musejí kvůli keši někdy i namočit. Po jedné takové pojmenované Žralok pravidelně pátrají poblíž Slavkova u Brna. K jejímu odlovu je potřeba se potopit do kalné vody retenční nádrže uprostřed polí. Poklad v hloubce asi dvou metrů navíc skutečně stráží asi dvoumetrový žralok. Ulovit se ji pokusila třeba Tereza Šestáková z Brna. „Potápění nebylo tak hrozné, ale voda byla tak kalná, že nebylo vidět dvacet centimetrů před sebe," vzpomněla žena. S pomocí tří přátel se ke keši nakonec dostala.
PO STOPĚ. Neobvyklé jsou také takzvané letter-box kešky. Fungují tak, že nadšenci kešku hledají pomocí různých obrázků nebo něčeho podobného. Jednu takovou vytvořila i Tržilová. „Byla to noční keš. Souřadnice kačery dovedly jen na první stanoviště. Bylo nutné mít s sebou svítilnu. Pak bylo třeba jít po odrazkách na další místa. V lese pokračovali podle pokynů v listingu dál a k tomu ještě plnili různé úkoly," popsala Tržilová.
I S PŘESPÁNÍM. Další typ keší je takzvaná multikeš. Při jejím odlovu je potřeba navštívit víc zastávek. Úskalí spočívá v tom, že jich může být pět, ale třeba taky rovnou padesát. Někteří lidé můžou lovit i dva dny s tím, že je nutné někde přespat. Je totiž třeba urazit až padesát kilometrů.
HLAVOLAMY. K vyřešení takzvaných mystery keší je kromě fyzické námahy třeba namáhat mozek. V mnoha případech se hodí znalost morseovky nebo základních šifer. Existují však i keše, které zvládne vyluštit jen úzká skupina lidí, jako IT specialisté.
Tomáš Berka o keších říká:
Jsem dítě, chovám se jak James Bond
Tišnov - V garáži si vyrobil už přes čtyřicet keší. A ne jen tak ledajakých. Nad výrobou jedné stráví klidně i dva měsíce. „Při lovu keší jdu po kvalitě, ne po kvantitě. Proto se snažím vyšperkovat i svoje kousky," svěřuje se jedenačtyřicetiletý Tomáš Berka z Tišnova na Brněnsku, v keškařské komunitě známý jako Berx.cz.
Jste druhý nejoblíbenější majitel keší v České republice. Proč?
Snažím se je vyrábět jinak. Většina lidí udělá keš jen jako schovanou plastovou krabičku a tím to končí. To není nic pro mě, vždy se snažím o něco originálního. Možná zajímavé taky je, že se pokouším vše vyrábět ze zbytků, z recyklovaných věcí. Musí to být pro mě ovšem zábava, nechci do kešek investovat velké peníze.
Na čem třeba teď pracujete?
Snažím se dělat kešky, které vyžadují použití různých fyzikálních zákonů. Vzduch, magnetismus, vodu, elektřinu a tak. Nejde ale o to, že něco jednou zapálím a objeví se keš. Je třeba, aby ji pak mohli odlovit i další. Proto mám trochu problém s ohněm. Taková keš mi ještě chybí.
Jak si vybíráte, kam keš umístíte?
Je to hodně rozšířená hra, proto je největší problém najít místo, kde ještě žádná není. Aspoň ve městě. A mě baví právě spíš městské a průmyslové keše než lesní. Může to být klidně i škaredá krabička, ale užiju si to třeba někde na hodně frekventovaném místě, kdy je keš pěkně zamaskovaná, abych se musel chovat nenápadně. Jsem prostě dítě. Líbí se mi, když se můžu chovat jako James Bond. Jsou i lidé, kteří keše úmyslně ničí.
Stalo se vám to někdy?
Už několikrát. Jednou jsem založil keš také v Praze. Asi po roce a půl ji tam někdo zničil. Na internetu jsem dokonce našel video, jak ji ten člověk spálil.
Autor: Hana Florianová, Martina Řihánková
2. 8. 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat