Jako zaměstnanec Národního technického muzea, jsem dostal za úkol setřídit některé naše muzejní kousky. Jednou navečer jsem objevil pro mne záhadnou dřevěnou krabičku u které nebyl žádný popis. S trochou obav jsem ji otevřel a spatřil něco velmi zajímavého. Zapojil jsem tedy baterie a uslyšel jsem strojový hlas…
Jsem Term–1–NATO–r. Byl jsem vyslán z daleké budoucnosti do roku 1876, abych pomohl jednomu Americkému vědci v jeho vynálezech. V mojí databázi jsou například,fonograf, elektroměr, dynamo, žárovka nebo elektrocentrála. Všechny tyto vynálezy byly úspěšně patentovány, ale v roce 1883, jsem byl z neznámých důvodů odpojen od energie.
Má paměť zahájila opět svoji funkčnost až v roce 1893 v rukou jiného vědce. I jemu jsem pomohl v jeho vynálezech jako například radiokomunikační přístroj nebo asynchronní motor.
V tu dobu mi již začínal docházet můj původní zdroj energie a tak jsem se pokusil, o návrat do mojí doby. Dne 30.června 1908 jsem zahájil přenos. Bohužel se mi toto nepovedlo a objevil jsem se někde v Tungužské oblasti centrální Sibiře.
Další pokus v roce 1943 jsem směřoval opět z Ameriky a to z Filadelfie. Použil jsem jiný druh přenosu a na vojenské lodi, která mne přepravovala, jsem pravděpodobně vyvolal slušnou paniku. Objevil jsem se v Evropě u města Brna. Spotřeboval jsem již většinu svojí energie a tak jsem se odpojil. Konec záznamu.
Toto mě nenechalo chladným a zmínil jsem se o tomto objevu mému zaměstnavateli. Ten mi nařídil schránku opět uzavřít a schovat na bezpečnější místo. Po nějaké době jsem dostal pár zajímavých mailů s dotazem na onu krabičku. Bylo mi jasné, že si zahrávám s něčím nebezpečným a tak jsem ji chtěl zničit. Vydal jsem se tedy severně od Brna do nedalekých lesů. Celou cestu mě kdosi sledoval. Zabloudil jsem a tak jsem si aspoň značil cestu. Cestou jsem nechával i indicie k heslu k mojí schránce.
Nakonec jsem Term–1–NATO–r ukryl na bezpečném místě. Bohužel me mojí pronásledovatelé dostihli a teď čekám, co se mnou bude. Nevím, jestli se jim povede mě přesvědčit, abych jim prozradil, kde jsem schránku ukryl a tak na nic nečekej a pokus se ji najít dřív než oni. Nezapomeň, že jsou všude a vše sledují.
Má paměť zahájila opět svoji funkčnost až v roce 1893 v rukou jiného vědce. I jemu jsem pomohl v jeho vynálezech jako například radiokomunikační přístroj nebo asynchronní motor.
V tu dobu mi již začínal docházet můj původní zdroj energie a tak jsem se pokusil, o návrat do mojí doby. Dne 30.června 1908 jsem zahájil přenos. Bohužel se mi toto nepovedlo a objevil jsem se někde v Tungužské oblasti centrální Sibiře.
Další pokus v roce 1943 jsem směřoval opět z Ameriky a to z Filadelfie. Použil jsem jiný druh přenosu a na vojenské lodi, která mne přepravovala, jsem pravděpodobně vyvolal slušnou paniku. Objevil jsem se v Evropě u města Brna. Spotřeboval jsem již většinu svojí energie a tak jsem se odpojil. Konec záznamu.
Toto mě nenechalo chladným a zmínil jsem se o tomto objevu mému zaměstnavateli. Ten mi nařídil schránku opět uzavřít a schovat na bezpečnější místo. Po nějaké době jsem dostal pár zajímavých mailů s dotazem na onu krabičku. Bylo mi jasné, že si zahrávám s něčím nebezpečným a tak jsem ji chtěl zničit. Vydal jsem se tedy severně od Brna do nedalekých lesů. Celou cestu mě kdosi sledoval. Zabloudil jsem a tak jsem si aspoň značil cestu. Cestou jsem nechával i indicie k heslu k mojí schránce.
Nakonec jsem Term–1–NATO–r ukryl na bezpečném místě. Bohužel me mojí pronásledovatelé dostihli a teď čekám, co se mnou bude. Nevím, jestli se jim povede mě přesvědčit, abych jim prozradil, kde jsem schránku ukryl a tak na nic nečekej a pokus se ji najít dřív než oni. Nezapomeň, že jsou všude a vše sledují.
Žádné komentáře:
Okomentovat