Tento víkend jsme si spolu s Jakubem dopřali jednu z prvních T5 rozcviček tohoto roku, když jsme ve společnosti teamu JA05 a Nesvadbíků společně zdolávali další lahůdku od naší oblíbené "Zvířecí mámy" - Krkavce.
úterý 19. března 2013
CWG Hitlerova dálnice
Keše věnované tzv. Hitlerově dálnici, tedy Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien, založené členy Tišnovského geopivka se dočkaly svých vlastních cwg. Snad budou dělat radost všem budoucím majitelům ;-)
sobota 9. března 2013
CWG Weroniica verze 2 a 3
Vlevo Chorus (Belgický ovčák malinois), vpravo Clér (Belgický ovčák malinois).
Nové keše Tišnovského geopivka II
S příchodem teplého počasí na počátku března se ze zimního spánku probudili i Šafaříci a tak tu máme další dva Pivovary Brněnska a také pokračování keší s tématikou Německé exteritoriální dálnici Breslau-Wien.
Nejstarsim brnenskym pivovarem byl klasterni pivovar cisterciackeho klastera na Starem Brne, zalozeny v roce 1325.
V roce 1205 (za vlady ceskeho krale Premysla I.) venoval moravsky markrabe Vladislav Jindrich nove zalozenemu velehradskemu klasteru pozemky a hospodarske budovy na Starem Brne. Kral Vaclav I. pak v roce 1243 udelil Brnu pravo milove vztahujici se na hostinec U modreho lva, ktery stal v blizkosti dnesniho pivovaru, vedle kaple sv.Prokopa. Hostinec vlastnil mestsky pisar a od roku 1314 vysehradsky kanovnik a probost Jan z Brna (nevlastni syn krale Vaclava II.), ktery se v roce 1323 vzdal uzivani senku a hospody a daroval je nove zalozenemu klasteru na Starem Brne. Tyz rok zalozila kralovna Eliska Rejcka na Starem Brne cisterciacky klaster a venovala mu rozsahly majetek. Klaster, nazyvany "klaster kralove", postavil pak v roce 1325 - s pomoci velehradskeho klastera - pivovar, ktery byl soucasti klasternich hospodarskych budov. Pivovar nikdy nepodlehal pravomoci brnenskych konselu. Spolu s celym hospodarstvim klastera ho spravoval brnensky mestan Moric.
Nejstarsim brnenskym pivovarem byl klasterni pivovar cisterciackeho klastera na Starem Brne, zalozeny v roce 1325.
V roce 1205 (za vlady ceskeho krale Premysla I.) venoval moravsky markrabe Vladislav Jindrich nove zalozenemu velehradskemu klasteru pozemky a hospodarske budovy na Starem Brne. Kral Vaclav I. pak v roce 1243 udelil Brnu pravo milove vztahujici se na hostinec U modreho lva, ktery stal v blizkosti dnesniho pivovaru, vedle kaple sv.Prokopa. Hostinec vlastnil mestsky pisar a od roku 1314 vysehradsky kanovnik a probost Jan z Brna (nevlastni syn krale Vaclava II.), ktery se v roce 1323 vzdal uzivani senku a hospody a daroval je nove zalozenemu klasteru na Starem Brne. Tyz rok zalozila kralovna Eliska Rejcka na Starem Brne cisterciacky klaster a venovala mu rozsahly majetek. Klaster, nazyvany "klaster kralove", postavil pak v roce 1325 - s pomoci velehradskeho klastera - pivovar, ktery byl soucasti klasternich hospodarskych budov. Pivovar nikdy nepodlehal pravomoci brnenskych konselu. Spolu s celym hospodarstvim klastera ho spravoval brnensky mestan Moric.
Stoji za zminku, ze jiz v teto dobe byla kvalita piva prisne kontrolovana. V roce 1353 napriklad brnensti konsele rozhodli: "Kdo chce pivo varit, na celou varku at tricet ctyri merice bere, na varku polovicni pak sedmnact meric sladu. Z cele varky at navari osm sudu a dve vedra, z polovicni ctyri sudy a jedno vedro. Kdo toto ustanoveni nedodrzi, zaplati pul kopy pokuty, a kdyby penez nemel, z vule konselu bude vsazen do pranyre krkem do klady a na namesti (rozumi se Zelny trh) vystaven".
Dobrou jakost piva meli zajistit i "spravci piva", kteri byli od roku 1437 ustanovovani primo mestskou radou.
V roce 1444 odkoupil cisterciacky klaster zbytek majetku velehradskeho klastera a tento majetek mu zustal celych 400 let. Prodelal ovsem nejruznejsi osudy - uz za husitskych valek, a stejne tak o sto let pozdeji za boju krale Jiriho s uherskym Matyasem byly klaster, hospodarske budovy a pivovar vypaleny a poboreny, ale po case vzdy znovu obnoveny. Stejny osud postihl pivovar i klaster Kralove za tricetilete valky pri dobyvani Brna Svedy v letech 1643-1945. Po zniceni a vydrancovani pivovar dlouha cela leta nepracoval.
V belohorske dobe, v roce 1624 byla v Brne zavedena zvlastni davka (poplatek) z piva, tzv. pivni tac. Kdyz se vsak Brno ubranilo svedskemu oblezeni, dostalo v zari 1645 pravo vybirat tuto davku na vecne casy ve svuj prospech. Roku 1779 byla tato zvlastni napojova dan nove upravena, a kdyz roku 1788 bylo zruseno mestske milove pravo a byl dovolen dovoz ciziho piva do mesta kazdemu, byla uplne zrusena. Misto ni bylo zavedeno zvlastni clo z pivnich veder (20 krejcaru z vedra), ktere se vybiralo na tzv. akcizu, zrusenem v roce 1942.
Z 15. cervence roku 1651 se dochovala zajimava zminka o klasternim pivovaru:
Stiznost na cisterciacky klaster na Starem Brne
15. 7. 1651
misto: Viden
charakteristika:
Ferdinand I., kral cesky a markrabe moravsky, odpovida na stiznost brnenskych predstavitelu, ktera se tykala zejmena pivovaru u mesta, ktery stavi klaster kralove na Starem Brne. Ferdinand oznamuje, ze zakazal abatysi tento pivovar stavet.
ucastnici:
Ferdinand I., kral cesky a markrabe moravsky,
cisterciacky klaster na Starem Brne,
predstavitele mesta Brna
Roku 1782 nastal soumrak "klastera kralove" a celeho jeho hospodarstvi - 18.3. 1782 byl patentem cisare Josefa II. zrusen a jeho majetek prevzali augustiniani od Sv.Tomase, kteri prebyvali v novych budovach klastera a stare pouzivali jen jako hospodarske. Mezi lety 1782 a 1825 nemame o osudu pivovaru zadnych zprav, nebot prislusny archiv v Jezerach u Pozoric lehl popelem.
Dobrou jakost piva meli zajistit i "spravci piva", kteri byli od roku 1437 ustanovovani primo mestskou radou.
V roce 1444 odkoupil cisterciacky klaster zbytek majetku velehradskeho klastera a tento majetek mu zustal celych 400 let. Prodelal ovsem nejruznejsi osudy - uz za husitskych valek, a stejne tak o sto let pozdeji za boju krale Jiriho s uherskym Matyasem byly klaster, hospodarske budovy a pivovar vypaleny a poboreny, ale po case vzdy znovu obnoveny. Stejny osud postihl pivovar i klaster Kralove za tricetilete valky pri dobyvani Brna Svedy v letech 1643-1945. Po zniceni a vydrancovani pivovar dlouha cela leta nepracoval.
V belohorske dobe, v roce 1624 byla v Brne zavedena zvlastni davka (poplatek) z piva, tzv. pivni tac. Kdyz se vsak Brno ubranilo svedskemu oblezeni, dostalo v zari 1645 pravo vybirat tuto davku na vecne casy ve svuj prospech. Roku 1779 byla tato zvlastni napojova dan nove upravena, a kdyz roku 1788 bylo zruseno mestske milove pravo a byl dovolen dovoz ciziho piva do mesta kazdemu, byla uplne zrusena. Misto ni bylo zavedeno zvlastni clo z pivnich veder (20 krejcaru z vedra), ktere se vybiralo na tzv. akcizu, zrusenem v roce 1942.
Z 15. cervence roku 1651 se dochovala zajimava zminka o klasternim pivovaru:
Stiznost na cisterciacky klaster na Starem Brne
15. 7. 1651
misto: Viden
charakteristika:
Ferdinand I., kral cesky a markrabe moravsky, odpovida na stiznost brnenskych predstavitelu, ktera se tykala zejmena pivovaru u mesta, ktery stavi klaster kralove na Starem Brne. Ferdinand oznamuje, ze zakazal abatysi tento pivovar stavet.
ucastnici:
Ferdinand I., kral cesky a markrabe moravsky,
cisterciacky klaster na Starem Brne,
predstavitele mesta Brna
Roku 1782 nastal soumrak "klastera kralove" a celeho jeho hospodarstvi - 18.3. 1782 byl patentem cisare Josefa II. zrusen a jeho majetek prevzali augustiniani od Sv.Tomase, kteri prebyvali v novych budovach klastera a stare pouzivali jen jako hospodarske. Mezi lety 1782 a 1825 nemame o osudu pivovaru zadnych zprav, nebot prislusny archiv v Jezerach u Pozoric lehl popelem.
V roce 1825 kupuje starobrnenske panstvi rytir Heintl a pozdeji, v roce 1843 pak hrabe Schonburg-Hartenstein. Pivovar byl prodan uherskemu mestanovi Frolichovi. Jeho dceru si vzal sladek Josef Mandel. Mandelova dcera se potom provdala za Herrmanna Hayeka, pribuzneho spolumajitelu pivovaru a sladovny v Brnenskych Ivanovicich. V roce 1872 byl zahajen provoz v novem pivovaru firmy Mandel & Hayek na Starem Brne (Dnes Starobrno) a proto byl pred rokem 1890 zastaven provoz v klasternim pivovaru. V roce 1899 byla cast budov klasterniho pivovaru pouzita pri stavbe sladovny Prvniho brnenskeho akcioveho pivovaru na Starem Brne (Starobrno).
Cast budov klasterniho pivovaru byla prestavena na sladovnu Prvniho brnenskeho akcioveho pivovaru.
Majitele:
• Cisterciacky klaster na Starem Brne
• Nabozensky fond
• Eduard kn. Schonburg-Hartenstein
• Herman Mandel a Zikmund Hayek
Prameny:
[1] Anger, Miroslav: Pivovary na uzemi dnesniho Brna, in Pivin, Klub sberatelu pivovarskych suvenyru Praha, c. 1, 2000.
[2] Katalog pivnich etiket do roku 1948, CDrom.
[3] http://encyklopedie.brna.cz/
[3] http://www.pivovary.info/
[4] http://www.pivety.com/
Roku 1824 koupil blazovicke panstvi hrabe Dittrichstein. Zaroven s nim koupil nekolik domku kolem zruseneho Svatoanenskeho klastera na Starem Brne. Mesto Brno se v te dobe rozrustalo, melo 40 000 obyvatel, dojizdelo tam 8 000 delniku a byla tam take vojenska posadka s jednim tisicem vojaku. Hrabe uvazoval o tom, jak by dobre zpenezil jecmen, ktery se mu hojne urodil na jeho statcich. Vznikla tam myslenka zalozit v Brne pivovar, o jehoz produkci by mohl byt v rozrustajicim se meste zajem. V te dobe na Hybesove ulici v cislech 25 a 26 byla textilni tovarna pana Schwarze, ktery zemrel. Dittrichstein prikoupil a kolem roku 1840 zacal s pripravou na stavbu.Nesetkal se vsak s pochopenim u mistnich uradu. Starobrnensky vrchnostensky urad se odvolal az do Vidne a uplatnoval jiz zminene pravo milove, ktere mesto melo. V te dobe Stare Brno pivovar melo. Dalsi namitka se tykaly hygieny - bylo poukazano na studny, ktere jsou sotva "tri strevice" hluboke (jeden metr) - tedy maji povrchovou vodu, dalsim duvodem namitek byl protekajici potok pres areal budouciho pivovaru. Upozornovalo se na moznost, ze by delnici pivovaru mohli brat z pohodlnosti vodu z potoka, do ktereho usti odpady z domu i z nedaleke nemocnice. Byly vysloveny take obavy, ze kour z komina bude znecistovat ovzdusi v nemocnici.
Nakonec ve vzniklem sporu zvitezil Dittrichtein, ktere vyuzil jiz zmineneho prava propilacniho, tzn. ma-li zadatel o povoleni stavby pivovaru v dotycne lokalite nemovitost, muze pivovar provozovat.
Tak se kolem roku 1845 zacalo varit pivo v tzv. Blazovickem pivovaru v Brne. Byl take zrizen hostinec na cisle 10. Pivo vsak nebylo prilis dobre a nikdy se jeho jakost nezlepsila. Pivovar byl nekolikrat pronajat, ale vzdy se spatnym vysledkem. Na pocatku 60.let 19.stoleti byla vyroba uplne zastavena a budovy prodany tovarniku Relichovi, ktery zde zridil trharnu hader.
Veskere informace o blazovickem pivovaru na Starem Brne byly ziskany z archivu hrabete Mitrovskeho v Sokolnicich.
autor: Radmila Tuzinova - kronikarka, zdroj: Blazovicky zpravodaj
autor snimku: Filip Vrana
autor snimku: Filip Vrana
Text pouzit s laskavym svolenim autora.
Z dostupnych pramenu a na zaklade porovnani s mapama lze predpokladat, ze se "Blazovicky" pivovar nachazel nekde v oblasti zaznamenane modrou elipsou.
Majitele:
• Frantisek hrabe Dietrichstein - Proskau
Prameny:
[1] Katalog pivnich etiket do roku 1948, CDrom.
[2] http://www.pivovary.info/
[3] http://www.pivety.com/
Tato keš vás dovede k hotovému mostu přes řeku Kuřimku. Jedná se o pozůstatek nedokončené exteritoriální dálnice Vídeň - Wroclaw také známé pod názvem „Hitlerova dálnice“.
Koryto říčky byl během stavby z obou stran regulováno.
Nedaleko mostu přes Kuřimku se nachází silnice z Kuřimi do Moravských Knínic, kde měl stát dálniční most deskové konstrukce. Stavba však byla zahájena později než okolní mosty, takže se most už nepodařilo realizovat. Stačilo se pouze vyhloubit jámy pro základy mostních opěr, k jejich vybetonování však nakonec nedošlo. Jámy byly později zasypány a staveniště zarostlo. Od jihu byl ještě ke staveništi mostu přiveden násep, ale severně od mostu násep chybí a jeho základna byla časem rozorána zemědělci. Severní násep měl být pravděpodobně dokončen až po dokončení mostu, aby se během jeho výstavby mohla uzavřená část silnice objíždět.
Celkový pohled na most přes říčku Kužimku u Moravských Knínic (1962).
Mezi dálničním mostem přes Kuřimku a dálničním propustkem, křížila trasa dálnice železniční trať s Kuřimi do Veverské Bítýšky. Tato trať už několik let před stavbou dálnice nebyla používána (od roku 1935), takže se zde ani neplánovalo mimoúrovňové křížení. To by samo o sobě situaci komplikovalo, protože obě tělesa (dálniční i železniční) vedla po náspu. Dálnici by tak bylo nutné buď zahloubit (což kvůli spodní vodě nebylo možné) anebo podstatně zvýšit její násep. Vysoký násep by byl samozřejmě možný, ale kvůli širokému údolí by musel být dosti dlouhý. Jen díky rušení železniční trati tak mohla dálnice z obou stran klesnout až skoro na dno údolí. Ještě než byla trať úplně zrušena, je pravděpodobné, že sloužila jako vlečka a ještě i ke staveništi dálnice se po ní dopravoval stavební materiál. Po zrušení trati byly koleje postupně demontovány a drážní těleso rekultivováno, či spíše rozoráno. Hezkou památkou na někdejší trať zůstal mimo jiné kamenný propustek v poli u Moravských Knínic. Zatímco násep trati už dávno splynul s polem, propustek zůstal a je využíván zemědělci k přejíždění potoka.
Plán mimoúrovňové křižovatky Kuřim (1940).
Exteritoriální dálnice Breslau-Wien (Wroclaw-Vídeň) také známá pod názvem „Hitlerova dálnice“, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Rozestavěno bylo 83 km na území dnešní České republiky.Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938 a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Pozemky poté předala československá vláda Německu. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava dochází k dalšímu zrychlení přípravy výstavby této dálnice. Územím protektorátu měla dálnice procházet v délce 65 km a s jejím zprovozněním se počítalo koncem roku 1940.
Dálnice se začala budovat 11. dubna 1939, avšak 30. dubna 1942 byla její stavba v důsledku ekonomických potíží a vojenských neúspěchů nacistického Německa zastavena. Až do konce druhé světové války hlídala staveniště německá armáda. Po válce bylo staveniště opuštěno a došlo k likvidaci různých stavebních zařízení, která na staveništích zůstala. Nedokončená dálnice pak chátrala především z důvodu, že se s její výstavbou již nepočítalo.
Rozestavěné úseky původní dálnice začínají na jihu v katastru obce Medlova na jižní Moravě a končí na severu pak v katastru obce Městečko Trnávka na severozápadě Moravy. Některé úseky původní dálnice byly později využity při výstavbě novějších silnic, jako například část trasy rychlostní silnice R52 v katastrech obcí Syrovice a Sobotovice. Některé současné koncepce počítají s využitím téměř celé trasy této dálnice pro výstavbu nové rychlostní silnice R43.
Prameny:
[1] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, I. díl – Severní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[2] Janda, Tomáš - Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice, II. díl - Jižní úsek, Ředitelství silnic a dálnic ČR.
[3] http://www.dalnice.com/historie/planovani/nem_u_nas/nem_dal_v_csr.htm
[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Exteritoriální_dálnice_Vídeň_-_Vratislav
Nové keše Tišnovského geopivka I
Druhá polovina února přinesla publikace dalších dvou keší z dílny členů Tišnovského geopiva - Bedekra a Berx.cz.
Ropa a zemni plyn jsou suroviny, ktere mely a maji pro lidstvo klicovy vyznam. Jsou nezbytne ve vsech odvetvich prumyslu, jejich cena urcuje ceny ostatních prumyslovych produktu. Kvuli ovladnuti ropnych nalezist se vedou valky a ropne spolecnosti jsou ochotny k jakémukoli cinu, jenom aby dokazali vygenerovat zisk.
Ropa a zemni plyn se tezi hlubinnymi vrty na sousi a nebo z morskeho dna, kde se vyuziva k tezbe vrtnych plosin. Tento zpusob tezby je technicky neobycejne narocny a drahy. Jedná se i o praci v obtiznych podminkach.
Vrtna plosina Bedekr I byla postavena v roce 2012 a je jednim z nejvetsich a nejtezsich objektu, kterymi dokazal clovek pohnout. Lezi v jizni casti Ticheho oceanu cca 1300 km jihovychodne od ostrova Chatham. Protoze je stavba daleko od brehu a ponorena ve vode, nebudi pozornost verejnosti a je prakticky neznama. Presto se jedna o jeden z nejvetsich kolosu vytvorenych clovekem a jeji ukol zastira tajemstvi. Zjistili jsme,ze se nachází na souřadnicích S 49 14.446 W163 24.681.
Nadnarodni ropna spolecnost BEDEOIL, ktera vystavbu plosiny financovala, je i z minulosti znama netradicnimi projekty, ktere jsou na hrane mezinarodnich zakonu a zvyklosti. Muzeme jen namatkou jmenovat projekt odsavani ropy a zemniho plynu sikmymi vrty, vedenymi do ropnych poli sousednich statu.
Projekt, za jehoz ucelem byla postavena plosina Bedekr 1 se sice ma oficialne venovat hledani ropy v hlubokych vrstvach zemekoule, ale ve skutecnosti se jedna o loupezive odsavani ropy a plynu od protinozcu a vrty jsou vedeny stredem zeměkoule do ropnych poli na severni polokouli.Teoreticky byla tato moznost pruchodu stredem zeme zpracovana jiz v roce 1864 francouzkym vedcem J.Vernem ve vedeckem dile „ Le voyage au centre de la terre“.
Vedecka skupina pod vedenim nemeckeho prirodovedce a profesora mineralogie Otty Lidenbrocka se podle této teorie do stredu zeměkoule také dostala a cestu zdokumentovala.
V dnesnich dnech se vrtna hlavice po pruchodu vsemi vrstvami zemekoule jak na jizni polokouli, tak na polokouli severni objevila po pruchodu stredem zeme na blize nezjistenem miste v Ceské republice. V hloubce 2 m pod povrchem země navrtala plynove potrubí, zasobujici blizkou skolu. Technici spolecnosti puvodně mysleli, ze navrtali plynonosne vrstvy, ale po vyhodnoceni vzorku plynu zjistili, ze se jedna o upravovany topny plyn spolecnosti Jihomoravska plynarenska. Společnosti se omluvili a celou opravu plynovodu a naslednou upravu terenu uhradili. Kazdemu z deti v blizke skole, kterym prerusenim potrubí a´tim i vytapeni prostor, zpusobili nachlazeni, poskytla ropna společnost jedno baleni vitaminu C zdarma. Od reditele skoly za to společnost obdrzela dekovny dopis.
Vasim ukolem je objevit místo, kde vrtna souprava prorazila zemsky povrch na severni polokouli a najit odlomeny zbytek vrtaku (cache), který se zde nachází a tento vedecky objev zaznamenat do logbooku.
Kuriozitou na jedné z map města Tišnova (viz níže), vydané v březnu roku 2005 je zakreslení již několik desítek let neexistujícího vodního náhonu protékajícího městem Tišnovem. A toto mě přimělo udělat keš právě tomuto náhonu
Berx.cz
Silná modrá plocha je řeka Svratka. Tenká modrá vlnitá čára je již neexistující vodní háhon.
Kudy náhon tekl?
V tišnovském údolí, v povodí řeky Švarcavy (dnes „Svratky“), byly vlastně tři náhony.
Ten nejstarší a nejdelší dosud přivádí vodu z řeky Loučky od splavu v Mezihoří ke klášteru Porta coeli, kterým protéká na bývalý klášterní mlýn a pilu, později i cukrovar, pak obcí Předklášteří do papírny a vlévá se u mostu přes Svratku zpět do řeky.
Už zaniklý tišnovský obecní náhon začínal svoji pouť o kousek výš proti proudu řeky u tzv. klášterského splavu, protékal skoro celým městem a vléval se zpět do řeky nad dalším „tišnovským“ splavem, aby hned na protější straně začínal náhon třetí, na Červený mlýn a kus pod ním u „Velkých pastvisek“ se vracel zpět do řeky tekoucí dále na Brno. Také tento, třetí, náhon svou funkci již neplní a z mlýna je již dnes restaurace.
Náš náhon, kterému je věnovaná tato keš, je ten druhý. Kde začínal, už víme. Tomuto místu se říkalo „Na špitálku“ a náhon se vléval zpět do řeky Švarcavy v místě zvaném „Na Ostrovci“.
Náhon začínal mohutnými stavidly a dále pěkně vybetonovaným řečištěm. Pokračoval mírným esíčkem pod železniční most, po kterém vede dráha na Nedvědici. Po několika desítkách metrů bylo další dřevěné stavidlo, které zabraňovalo samočinně příliš velkému průtoku v náhonu a přebytečnou vodu vpouštělo do Švarcavy.
Náš náhon běžel dál mezi zahrádkami trmačovských obyvatel, se zatáčkou a prudkým proudem u valchy. Ta z něj brala vodu a energii k valchování surového sukna. Od valchy voda tekla podél zahrádek až pod kamenný most silnice do Předklášteří. Za ním byl již náhon na mnoha místech veden ve zděných kamenných březích, zvláště z levé strany od silnice, a do vody vedly po úsecích vždy schodky, po proudu až k obecnímu mlýnu. Kousek níž stávaly tišnovské „Benátky“, dva domky těsně nad vodou dnes již dávno zmizelé. Nad vodou vedly pavlače, kde bylo pověšeno prádlo a zároveň tam byl zřízen první splachovací záchod v Tišnově. Kam šel odpad z onoho záchodu, to nemusím zdůrazňovat.
Jedna z mála dochovaných fotek z dob funkčního náhonu.
No uznejte, nejsou to "tišnovské Benátky"?
No uznejte, nejsou to "tišnovské Benátky"?
Naproti Benátkám bylo další stavidlo s přepadem vody do dlouhého betonového tunelu, který vedl pod kolejemi železnice a za špitálkem se vléval do řeky. ( Na druhé straně tunelu, u vtoku do řeky je další keš, která jistě potrápí nejednoho kačera, tak jako autora té keše potrápilo hledání informací o tomto tunelu, který je dodnes dobře patrný. „ pozn.autora“)
O něco níže byl další most pro pěší u kříže a velké vrby. Tam končila předklášterská farnost a začínala tišnovská a ta vedla po obou stranách vyzděnými kamennými břehy, až k dalšímu mostu. Tomuto úseku se říkalo „ Novajda“. Byl zde zřízen i skákací můstek do relativně hluboké vody, což bylo ve velké oblibě u místní omladiny. V tomto úseku bylo i pár uliček k náhonu, které sloužily původně k odvádění vody z kdysi holého kopce Květnice, ale později to byl jen přístup k vodě. Také se uličkami jezdilo pro měkkou vodu na praní prádla a o Velkém pátku, brzo ráno, se trousili lidé, aby podle starého zvyku třikrát nabrali tekoucí vodu proti proudu a umyli se. Mělo to sloužit hlavně ke zdraví.
Několik metrů níže, bývala třetí stavidla a přepad vody do rybníka, který kdysi býval na místě části ulice „ Na loukách“ a hospodářského družstva. Z rybníka vedl odtokový kanál dál pod mostkem, přes silnici k nádraží, podél železnice a pak už se vléval zpět do náhonu.
Od třetích stavidel se pak náhon dvakrát stáčel, míjel zahrady, humna domů a další úzkou uličku, dnes zvanou „Koželužská“. Za každým domem či zahradou byla na kůlech z prken zhotovena plošina, někdy i schodky do vody, kde se máchalo prádlo, brala voda k zalévání a také se večer lidé koupali.
Dál, na dnešní ulici „U náhonu“ byly další schody a pak velký most u Janáčkovy ulice. Náhon dospěl k mlýnu a k později zbudované městské elektrárně na 110/120 voltů, která zásobovala veřejné osvětlení a později i domácnosti v Tišnově. Za mlýnem, po mírném rozšíření se náhon zase zúžil a pokračoval pod další betonový mostek a kolem domků až pod široký a dlouhý most (je zachován do dneška a je kousek od této keše „pozn.autora“), přes který vedla a dosud vede železnice. Dále vedle koryta vedla pěší cestička vedoucí kolem zahrad k fotbalovému hřišti u něhož náhon proběhl pod posledním dřevěným mostkem a vlil se u tišnovského splavu do koryta Švarcavy.
Dobře je náhon patrný na snímcích z roku 1953 na FOTO MAPA 1953
V 60. letech minulého století bylo na dno náhonu položeno potrubí, aby odvádělo splašky a povrchovou vodu, která tam ústila a náhon byl zasypán.
Nad bývalým dnem jsou dnes rozšířené zahrádky, domy, komunikace a obchody. Přesto je v některých místech patrné, kudy náhon vedl.
Při tvorbě listingu byla použita kniha od p. Vrzala „ Tišnovské vzpomínky“
Nad bývalým dnem jsou dnes rozšířené zahrádky, domy, komunikace a obchody. Přesto je v některých místech patrné, kudy náhon vedl.
Při tvorbě listingu byla použita kniha od p. Vrzala „ Tišnovské vzpomínky“
úterý 5. března 2013
Kačeři táhnou na Tišnov!
V únorovém čísle zpravodaje Tišnovské noviny vyšel článek z klávesnice našeho dvorního tiskového mlučího JaCGa.
Každý Tišnovák ví, že v kruzích mineralogů je Tišnov jedno z nejvyhlášenějších míst. Už málokdo však ví, že stejně dobrou pověst má naše město i ve zcela jiné komunitě – mezi vyznavači turistické hry, tzv. geocachingu. Možná jste to této aktivitě již něco slyšeli.
Prakticky jde o to, že na internetových stránkách www.geocaching.com jsou zveřejněny souřadnice tzv. „keší“, které pak příznivci této hry pomocí navigačního systému hledají. Na této hře si každý najde něco zajímavého. Ať už hledáte tipy na procházky s malými dětmi, či opravdové adrenalinové dobrodružství. Dle libosti si vyberete krátkou procházku po svém městě, náročnou výpravu na jižní pól či na Sibiř. Ať už vás zajímá příroda, historie, tajemná zákoutí měst nebo třeba rádi luštíte ty nejsložitější hlavolamy či prostě jen rádi soutěžíte a porovnáváte se s ostatními – každému má geocaching co nabídnout. Hustota keší je dnes po celém světě taková, že prakticky každá významnější památka již má svou keš a t ak se nelze div it , že geokačeři (jak si hráči sami říkají; jedná se o počeštěný anglický termín „geocacher“) používají seznamy keší místo turistického průvodce. Kupříkladu při dovolené na Krétě mě geocaching dovedl na fascinující místa, o kterých bych se normálně vůbec nedozvěděl. Když nebudeme chodit tak daleko a zůstaneme v Tišnově – kdo z Tišnováků například ví, že pouhých pár kilometrů od našeho města je opravdový prales?
Velkou výhodou této hry je, že keše nevznikají centrálně či plánovitě. Naopak, vytvářejí je sami hráči této hry. Tedy lidé, kteří opravdu znají lokalitu ve které žijí a chtějí upozornit na něco zajímavého, ať už se jedná o vyhlášenou památku (u nás třeba Porta Coeli), nebo naopak o zapomenuté místo (např. Štola na Mars). A právě keše, které vytvářejí v Tišnově a okolí tišnovští kačeři přivádějí do našeho města tisíce lidí ročně. Není divu - vždyť seznamu oblíbenosti tvůrců keší v ČR drží dvě první místa kačeři z Prahy, hned třetí je však Berx.CZ z Tišnova. Že jste si jich nikdy nevšimli? Na rozdíl od mineralogů totiž nejsou tak vidět – přijíždějí rozptýlení během celého roku a navíc se snaží vypadat nenápadně.
Tišnovští „kačeři“, sdružení v neformálním spolku „Tišnovské geopivko“ společně se svou mládežnickou organizací „Tišnovská geokofola“ uspořádali v prosinci a lednu hned sérii eventů, která opět přilákala stovky návštěvníků. V celkem pěti akcích jsme našim přátelům z celé ČR postupně ukázali vybrané zajímavosti Tišnova a okolí. Začali jsme prohlídkou bunkrů v Kuřimi, přes Čebín, Štolu88 na Trnci a tišnovskou rozhlednu jsme se propracovali až k bonusovému eventu, který se uskutečnil 12. 1. 2013 v Podhorácké restauraci. Zcela zaplněná restaurace potvrdila, že nejen tišnovské kešky, ale i naše eventy patří k těm nejvyhledávanějším. Díky podpoře MěÚ Tišnov a dalších sponzorů jsme mohli pro účastníky připravit bohatou tombolu. A naopak, dražba keše od Berxe.CZ vynesla vcelku zajímavou finanční částku, k terou jsme věnovali tišnovskému středisku Junáka.
Chcete-li se o této zajímavé hře dozvědět více, doporučuji začít na internetových stránkách www.geopivko.cz, odkud se dostanete nejen na stránky vlastní turistické hry, ale i na stránky Tišnovského geopivka a Tišnovské geokofoly. A na závěr ještě „oficiální definice kačera“ ze serveru Necyklopedie:
Kačera v terénu poznáme jednoduše. Snaží se být strašně nenápadný, takže je hned na první pohled poznat, o koho jde. Základní znak společný pro všechny kačery je, že něco hledá. Prohlíží si či ohmatává nezajímavá místa, která jsou často odporná, pošpiněná od ptáků či slouží jako odpadkový koš. Když potkáme v lese někoho, kdo si prohlíží škaredý pařez, je to zaručeně kačer.
Většina v ruce drží GPS, kterou se před okoloprocházejícími snaží schovat. Buď jej strčí do kapsy nebo s ním jednoduše začne volat. Sice si lidé okolo ťukají na čelo, z čeho to volá, ale kačer si myslí, že je nenápadný.
Prakticky jde o to, že na internetových stránkách www.geocaching.com jsou zveřejněny souřadnice tzv. „keší“, které pak příznivci této hry pomocí navigačního systému hledají. Na této hře si každý najde něco zajímavého. Ať už hledáte tipy na procházky s malými dětmi, či opravdové adrenalinové dobrodružství. Dle libosti si vyberete krátkou procházku po svém městě, náročnou výpravu na jižní pól či na Sibiř. Ať už vás zajímá příroda, historie, tajemná zákoutí měst nebo třeba rádi luštíte ty nejsložitější hlavolamy či prostě jen rádi soutěžíte a porovnáváte se s ostatními – každému má geocaching co nabídnout. Hustota keší je dnes po celém světě taková, že prakticky každá významnější památka již má svou keš a t ak se nelze div it , že geokačeři (jak si hráči sami říkají; jedná se o počeštěný anglický termín „geocacher“) používají seznamy keší místo turistického průvodce. Kupříkladu při dovolené na Krétě mě geocaching dovedl na fascinující místa, o kterých bych se normálně vůbec nedozvěděl. Když nebudeme chodit tak daleko a zůstaneme v Tišnově – kdo z Tišnováků například ví, že pouhých pár kilometrů od našeho města je opravdový prales?
Velkou výhodou této hry je, že keše nevznikají centrálně či plánovitě. Naopak, vytvářejí je sami hráči této hry. Tedy lidé, kteří opravdu znají lokalitu ve které žijí a chtějí upozornit na něco zajímavého, ať už se jedná o vyhlášenou památku (u nás třeba Porta Coeli), nebo naopak o zapomenuté místo (např. Štola na Mars). A právě keše, které vytvářejí v Tišnově a okolí tišnovští kačeři přivádějí do našeho města tisíce lidí ročně. Není divu - vždyť seznamu oblíbenosti tvůrců keší v ČR drží dvě první místa kačeři z Prahy, hned třetí je však Berx.CZ z Tišnova. Že jste si jich nikdy nevšimli? Na rozdíl od mineralogů totiž nejsou tak vidět – přijíždějí rozptýlení během celého roku a navíc se snaží vypadat nenápadně.
Tišnovští „kačeři“, sdružení v neformálním spolku „Tišnovské geopivko“ společně se svou mládežnickou organizací „Tišnovská geokofola“ uspořádali v prosinci a lednu hned sérii eventů, která opět přilákala stovky návštěvníků. V celkem pěti akcích jsme našim přátelům z celé ČR postupně ukázali vybrané zajímavosti Tišnova a okolí. Začali jsme prohlídkou bunkrů v Kuřimi, přes Čebín, Štolu88 na Trnci a tišnovskou rozhlednu jsme se propracovali až k bonusovému eventu, který se uskutečnil 12. 1. 2013 v Podhorácké restauraci. Zcela zaplněná restaurace potvrdila, že nejen tišnovské kešky, ale i naše eventy patří k těm nejvyhledávanějším. Díky podpoře MěÚ Tišnov a dalších sponzorů jsme mohli pro účastníky připravit bohatou tombolu. A naopak, dražba keše od Berxe.CZ vynesla vcelku zajímavou finanční částku, k terou jsme věnovali tišnovskému středisku Junáka.
Chcete-li se o této zajímavé hře dozvědět více, doporučuji začít na internetových stránkách www.geopivko.cz, odkud se dostanete nejen na stránky vlastní turistické hry, ale i na stránky Tišnovského geopivka a Tišnovské geokofoly. A na závěr ještě „oficiální definice kačera“ ze serveru Necyklopedie:
Kačera v terénu poznáme jednoduše. Snaží se být strašně nenápadný, takže je hned na první pohled poznat, o koho jde. Základní znak společný pro všechny kačery je, že něco hledá. Prohlíží si či ohmatává nezajímavá místa, která jsou často odporná, pošpiněná od ptáků či slouží jako odpadkový koš. Když potkáme v lese někoho, kdo si prohlíží škaredý pařez, je to zaručeně kačer.
Většina v ruce drží GPS, kterou se před okoloprocházejícími snaží schovat. Buď jej strčí do kapsy nebo s ním jednoduše začne volat. Sice si lidé okolo ťukají na čelo, z čeho to volá, ale kačer si myslí, že je nenápadný.
Jakub Greguš
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)