Termíny Tišnovského geopivka v roce 2016 a 2017

Jak už bylo řečeno dříve, od července nabíháme na pravidelný termín našeho Tišnovského geopivka - třetí úterý v měsíci (od října přesun na třetí čtvrtek v měsíci).
Oleg by řekl, že to musí být jasné každému, přesto se najdou jedinci, kteří tápou a nevědí, ... ;-)

2017

:: 19. ledna 2017, čtvrtek
:: 16. února 2017, čtvrtek
:: 16. března 2017, čtvrtek
:: 20. dubna 2017, čtvrtek
:: 18. května 2017, čtvrtek
:: 23. června 2017, pátek
:: 20. července 2017, čtvrtek
:: 17. srpen 2017, čtvrtek
:: 21. září 2017, čtvrtek
:: 19. října 2017, čtvrtek
:: 16. listopadu 2017, čtvrtek
:: 21. prosince 2017, čtvrtek

pátek 16. ledna 2015

Rečákova kancelář

Chache by berx.cz

Vítejte u keše „Rečákova kancelář“. Jedná se o první (a možná i poslední) keš ze série „Výjevy ze života nedoceněného génia Olega Rečáka“.

Naše původní myšlenka byla, že by alespoň tato první keš, byla prezentována pomocí živého obrazu (viz Jára Cimrman). Bohužel toto ztroskotalo na tom, že nikdo z Tišnovského geopivka nebyl ochoten vzít službu v živém obraze a to, každou sudou neděli večer mimo svátků. A jelikož omezené atributy Geocachingu neznají volbu „Keš je odlovitelná 24/7 vyjma každé sudé neděle večer“, museli jsme vzít zavděk poněkud nudnějším, modelovým zpracováním, které Vám tímto předkládám.

Až keš naleznete, uvidíte před sebou exaktní chrononautický záznam situace, která nastala v Olegově kanceláři 15.4.1998 v 16:32 SEČ.

Pojďme ale od začátku:


Když byla v roce 1996 vyhlášena soutěž Ansari X-Prize, ve které organizace X Prize přislíbila 10 mil. dolarů první nevládní společnosti, které se podaří vypustit pilotovanou raketu do vesmíru, přišla Olegovi jako na zavolanou. Po několika neúspěšných vědeckých investicích zelo jeho konto prázdnotou. Přitom mu v šuplíku již asi rok ležely nedokončené plány na originální českou kosmickou loď. Stačilo by přece jen trochu upravit gravirezidenty, přepracovat kvantově pektorální humibidní gambaty, modernizovat vektorové stabilizátory a cena musí být přeci jeho!

Původní, nikdy nepoužitý Olegův návrh osmiválcového raketového dieselového turbomotoru s vnitřní rekuperací.
A skutečně. Po drobných porodních bolestech se Olegovi podařilo připravit první funkční prototyp kosmické lodě. Již první testy prokázaly výjimečnou manévrovatelnost a rychlost Olegova návrhu. Se svojí typickou skromností Oleg prováděl veškeré své experimenty v ústraní, prakticky potají. Přitom mnohé jeho experimenty obyvatelé Prahy či Brna jasně pozorovali. Bez dostatečných informací však byly šmahem zařazeny do kategorie „pozorování UFO“. Když se podíváme například na web http://www.ufo-novinky.cz/2011/06/ufo-nad-prahou-ufo-nad-brnem/ zjistíme, že do roku 1995 bylo u nás UFO pozorováno celkem šestkrát. Mezi lety 1995 – 1999 však pak hned patnáctkrát!!

Počátkem roku 1996 došly experimenty tak daleko, že bylo možno začít s prvními pilotovanými lety. A právě konkurz na vesmírnauta (Oleg vždy tvrdil, že když Američané mají své astronauty, Rusové kosmonauty, Číňané tajkonauty, tak my musíme mít dost hrdosti na to, abychom měli vlastní vesmírnauty!) vidíte před sebou v keši.

Hned na začátku nás jistě zaujme adept na vesmírnauta, sedící v Rečákově kanceláři na černém gauči. Zrovna jej vidíme ve fázi nácviku pohybu ve stavu beztíže. Zatímco většina bohatých agentur (NASA, ESA, 中国国家航天局) pro tento účel disponují, prostornými plaveckými bazény, Oleg tyto možnosti neměl a proto musel volit ekonomickou variantu. Uchazeč byl usazen na černý gauč, evokující vesmírnou prázdnotu a následně pak musel ponořit nohy do lavóru se studenou vodou (původně chtěl Oleg vodu chladit na teplotu vesmírného prostoru, tedy 0°K, avšak začali mu ubývat uchazeči). V této poloze musel setrvat minimálně devět hodin a plnit při tom všemožné vědecké úlohy.

Ručník vedle adepta na vesmírnauta je pochopitelně kolosálně užitečná součást pro jakékoliv výpravy do vesmíru a i na chrononautickém výjevu je vidět, že zde Oleg nešetřil. Co kdyby vesmírnauta potkala nehoda a on musel zbytek cesty po galaxii stopovat?

Literatura položena na stolku před vesmírnautem má za úkol jen odvádět pozornost vesmírnauta od náročných úkolů.

Kancelářský stůl uprostřed místnosti slouží čistě k pracovním aktivitám Rečáka a tak se o něm nebudu rozepisovat. Za zmínku stojí jen na stole ležící karta. Na první pohled vypadá jako klasická microSD karta, ale uvědomme si, že celá scéna se odehrává v letech, kdy nejmodernějším médiem pro ukládání dat byly HD 3/5 diskety. Ve skutečnosti se jedná o tzv. modernizovaný infračervený celiství rečákův originální Stimulátor Deprese, který měl za úkol oddělit nervově labilní adepty hned na počátku pohovoru.

Za povšimnutí rozhodně stojí regálová police za křeslem Olega Rečáka. Zcela nahoře vzadu si povšimněte bonsaje, kterou Oleg už léta opečovává a z nějakého důvodu ji nosí stále sebou. Hned vedle vidíme součást přistávací aparatury Olegova vesmírného modulu – tzv. SKI (Samočinný Kluzný Invertor). SKI dle Olegovy teorie sloužil k bezpečnému přistání kosmického plavidla. Teorie je založena na tom, že plavidlo sestupuje po vertikální rovině, kterou může navázat na většinu horstev v oblasti sestupu a z ní potom postupně kluzem přejít do vodorovného dosednutí s následným brzděním. Výhodou je, že odpadá nutnost instalace klasických padákových, přistávacích systémů. Nevýhodou, že modul se musí při sestupu poměrně přesně zaměřit. Navíc později Oleg zjistil, že nízké české hory vystavují vesmírnauty, i celé zařízení, při přechodu z vertikálního do horizontálního pohybu velkému zatížení. V poslední verzi tedy od této myšlenky upustil a ponechal ji pouze v licenci, kterou prodal do Číny a do Indie. Jejich Himaláje jsou přeci jen k vesmírnautům podstatně šetrnější.Pod SKI jsou uložené poháry a trofeje ze soutěží v dobývání kosmu spolu s encyklopedií Geocachingu.

Oleguv zástupce přebírá cenu.

Vlevo si můžete povšimnout zajímavého artefaktu – těsnění segmentu startovacího motoru z raketoplánu Challenger, které si Oleg přivezl ze své návštěvy v Houstonu 27.1.1986. Hned vedle ní je raketa vzduch-země-vzduch, se kterou Oleg experimentoval s odrazem rakety od země a následným překvapením nepřítele, který čekal, že jeho letící nepřítel na něj vypálí raketu přímo a rozhodně ji nečeká zespod. Žádná armáda ale tento projekt neodkoupila, prý pro velké ztráty na civilním obyvatelstvu.

Vpravo na polici pod poháry se pak nacházejí nejvzácnější výtisky Olegovy bibliofilské sbírky. Za zmínku stojí například originální Necronomicon. Nebo crossover vydání dilogie „Vojna a kyvadlo“ a Jáma a mír“. Dále též nikdy nevydaný rukopis šestého dílu Pána prstenů s názvem „Už zase ten prsten“.

Televize je zapnuta na sportovním kanále a také slouží jen k rušení vesmírnautů během výcviku.

Zajímavostí v tomto výjevu jsou i obrazy na stěnách. Na jednom se nachází část rodiny Jiřího III a nad vesmírnautem je obraz ( a na ten bych opravdu rád poukázal) zachycující osobně Olega Rečáka s jeho budoucí manželkou na lodičce, při každoročním maškarním plese v Lucembursku.

Oleg testuje konkurenční loď?

Soutěž Ansari X-Prize byla oficiálně ukončena 4.10.2004, kdy tuto cenu získala loď SpaceShipOne konstruktéra Burta Rutana. Ale my se ptáme!! Je opravdu jen náhoda, že pokud postupně přičteme posloupnost (13, -9, -13, -13, 0, -16, -17, 0, -3) k jednotlivým písmenům jména „BURT RUTAN“, dostaneme úplně jiné jméno, a to „OLEG RECAK“!!!! Je to jen neuvěřitelná shoda okolností, nebo další vypečená Olegova kamufláž???

Kdo nečte listingy:
Keš je plastová krabka s nějakýma blbostma uvnitř. Tužka tam asi už zase asi není a tak si ji vem sebou.

Děkuji geokolegovi "JaCg" za pomoc s listingem.

Žádné komentáře:

Okomentovat