Předchozí verzi této keše soustavně někdo likvidoval. Tato bude mít doufám více štěstí. Prosím snažte se chovat co nejvíce nenápadně.
Kudy náhon tekl?
V tišnovském údolí, v povodí řeky Švarcavy (dnes „Svratky“), byly vlastně tři náhony.
Ten nejstarší a nejdelší dosud přivádí vodu z řeky Loučky od splavu v Mezihoří ke klášteru Porta coeli, kterým protéká na bývalý klášterní mlýn a pilu, později i cukrovar, pak obcí Předklášteří do papírny a vlévá se u mostu přes Svratku zpět do řeky.
Už zaniklý tišnovský obecní náhon začínal svoji pouť o kousek výš proti proudu řeky u tzv. klášterského splavu, protékal skoro celým městem a vléval se zpět do řeky nad dalším „tišnovským“ splavem, aby hned na protější straně začínal náhon třetí, na Červený mlýn a kus pod ním u „Velkých pastvisek“ se vracel zpět do řeky tekoucí dále na Brno. Také tento, třetí, náhon svou funkci již neplní a z mlýna je již dnes restaurace.
Náš náhon, kterému je věnovaná tato keš, je ten druhý. Kde začínal, už víme. Tomuto místu se říkalo „Na špitálku“ a náhon se vléval zpět do řeky Švarcavy v místě zvaném „ Na Ostrovci“.
Náhon začínal mohutnými stavidly a dále pěkně vybetonovaným řečištěm. Pokračoval mírným esíčkem pod železniční most, po kterém vede dráha na Nedvědici. Po několika desítkách metrů bylo další dřevěné stavidlo, které zabraňovalo samočinně příliš velkému průtoku v náhonu a přebytečnou vodu vpouštělo do Švarcavy.
Náš náhon běžel dál mezi zahrádkami trmačovských obyvatel, se zatáčkou a prudkým proudem u valchy. Ta z něj brala vodu a energii k valchování surového sukna. Od valchy voda tekla podél zahrádek až pod kamenný most silnice do Předklášteří. Za ním byl již náhon na mnoha místech veden ve zděných kamenných březích, zvláště z levé strany od silnice, a do vody vedly po úsecích vždy schodky, po proudu až k obecnímu mlýnu. Kousek níž stávaly tišnovské „Benátky“, dva domky těsně nad vodou dnes již dávno zmizelé. Nad vodou vedly pavlače, kde bylo pověšeno prádlo a zároveň tam byl zřízen první splachovací záchod v Tišnově. Kam šel odpad z onoho záchodu, to nemusím zdůrazňovat.
Jedna z mála dochovaných fotek z dob funkčního náhonu.
No uznejte, nejsou to "tišnovské Benátky"?
Naproti Benátkám bylo další stavidlo s přepadem vody do dlouhého betonového tunelu, který vedl pod kolejemi železnice a za špitálkem se vléval do řeky. ( Na druhé straně tunelu, u vtoku do řeky je další keš, která jistě potrápí nejednoho kačera, tak jako autora té keše potrápilo hledání informací o tomto tunelu, který je dodnes dobře patrný. „ pozn.autora“)
O něco níže byl další most pro pěší u kříže a velké vrby. Tam končila předklášterská farnost a začínala tišnovská a ta vedla po obou stranách vyzděnými kamennými břehy, až k dalšímu mostu. Tomuto úseku se říkalo „ Novajda“. Byl zde zřízen i skákací můstek do relativně hluboké vody, což bylo ve velké oblibě u místní omladiny. V tomto úseku bylo i pár uliček k náhonu, které sloužily původně k odvádění vody z kdysi holého kopce Květnice, ale později to byl jen přístup k vodě. Také se uličkami jezdilo pro měkkou vodu na praní prádla a o Velkém pátku, brzo ráno, se trousili lidé, aby podle starého zvyku třikrát nabrali tekoucí vodu proti proudu a umyli se. Mělo to sloužit hlavně ke zdraví.
Několik metrů níže, bývala třetí stavidla a přepad vody do rybníka, který kdysi býval na místě části ulice „ Na loukách“ a hospodářského družstva. Z rybníka vedl odtokový kanál dál pod mostkem, přes silnici k nádraží, podél železnice a pak už se vléval zpět do náhonu.
Od třetích stavidel se pak náhon dvakrát stáčel, míjel zahrady, humna domů a další úzkou uličku, dnes zvanou „Koželužská“. Za každým domem či zahradou byla na kůlech z prken zhotovena plošina, někdy i schodky do vody, kde se máchalo prádlo, brala voda k zalévání a také se večer lidé koupali.
Dál, na dnešní ulici „U náhonu“ byly další schody a pak velký most u Janáčkovy ulice. Náhon dospěl k mlýnu a k později zbudované městské elektrárně na 110/120 voltů, která zásobovala veřejné osvětlení a později i domácnosti v Tišnově. Za mlýnem, po mírném rozšíření se náhon zase zúžil a pokračoval pod další betonový mostek a kolem domků až pod široký a dlouhý most (je zachován do dneška a je kousek od této keše „pozn.autora“), přes který vedla a dosud vede železnice. Dále vedle koryta vedla pěší cestička vedoucí kolem zahrad k fotbalovému hřišti u něhož náhon proběhl pod posledním dřevěným mostkem a vlil se u tišnovského splavu do koryta Švarcavy.
V 60. letech minulého století bylo na dno náhonu položeno potrubí, aby odvádělo splašky a povrchovou vodu, která tam ústila a náhon byl zasypán.
Nad bývalým dnem jsou dnes rozšířené zahrádky, domy, komunikace a obchody. Přesto je v některých místech patrné, kudy náhon vedl.
Dobře je náhon patrný na snímcích z roku 1953.
Další dobová fotografie s pěknými grafiti. 
Při tvorbě listingu byla použita kniha od p. Vrzala „ Tišnovské vzpomínky“
Jak na keš?
Nachází se na, dnes již zasypaném, náhonu. Velká voda zde již neteče, ale lidi si tu krátí cestu při cestě k fotbalovému hřišti či do práce. Prosím před odlovem se dobře rozhlédněte, ať keš co nejdéle vydrží.
Pokud budete chtít odlovit autem, dodržujte prosím dopravní předpisy. Doporučuji nechat auto na vhodném parkovišti a ke keši si dojít pěšky.
Na most, ani ke kolejím, prosím nelezte, není to nutné. Keš rozhodně není na kolejích.
Elektroinstalace v okolí není funkční a keš v ní není.
Před vytažením logbooku se dobře rozhlédni, zda tě někdo nesleduje.
!!! Ke svému logu, prosím nepřikládej fotky keše. Já ji znám a jiným kazíš radost. Děkuji !!!
Co: 60. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO
Radnice v Tišnově bývala původně dřevěná, až v roce 1771 byla vystavěna z kamene. Ve starém kamenném rathauze s klenutými šatlavami a tmavými mázhauzy byla i sklepení s kruhy ve stropě, bývalé to mučírny. Ve věži radniční budovy byl zavěšen zvonec, jímž se "šturmovalo", usedl-li červený kohout na střechy města - což se často stávalo - či hnala-li se velká voda. "Chlívky plavou, retuj se, kdo můžeš!" - píše tišnovský rodák, spisovatel J. F. Karas. Po roce 1876 byla v pravém křídle budovy zbrojnice tělocvičné jednoty Sokol [1870-1874] v budově "Na špitálku".
