Termíny Tišnovského geopivka v roce 2016 a 2017

Jak už bylo řečeno dříve, od července nabíháme na pravidelný termín našeho Tišnovského geopivka - třetí úterý v měsíci (od října přesun na třetí čtvrtek v měsíci).
Oleg by řekl, že to musí být jasné každému, přesto se najdou jedinci, kteří tápou a nevědí, ... ;-)

2017

:: 19. ledna 2017, čtvrtek
:: 16. února 2017, čtvrtek
:: 16. března 2017, čtvrtek
:: 20. dubna 2017, čtvrtek
:: 18. května 2017, čtvrtek
:: 23. června 2017, pátek
:: 20. července 2017, čtvrtek
:: 17. srpen 2017, čtvrtek
:: 21. září 2017, čtvrtek
:: 19. října 2017, čtvrtek
:: 16. listopadu 2017, čtvrtek
:: 21. prosince 2017, čtvrtek

pátek 27. července 2012

SPV airport

Před nedávnem nám pípla zatím nejvzdálenější kes.


Keš o fajn lidech a legendárních sletech na tomto letišti.


„My bychom vzhůru k nebesům, však jsme se zemí spjatí“

Těžko říci, kdy vlastně člověk zatoužil mít křídla, vzlétnout a alespoň na chvíli si podmanit vzdušné moře. Toto jeho odvěké přání bude nejspíš stejně staré, jako lidstvo samo. Jistě existuje paralela mezi autorem bájného příběhu o Ikarovi a geniálním vynálezcem da Vincim. Kdo vlastně byli všichni ti prostí odvážlivci, kteří se vrhali na pergamenových křídlech ze svahů a skal, aby za cenu krátkého opojení z letu riskovali to nejcennější – zdraví a život? A což teprve ona úžasná éra báječných mužů na létajících strojích?
Žijeme v jednadvacátém století. K obloze denně vzlétají tisíce letadel, lidé cestují mezi kontinenty a dokonce i do vesmíru. Dalo by se tedy říci, že jedno odvěké přání lidstva je naplněno, že romantické ideály nemají v moderním světě co pohledávat. To však naštěstí není pravda. Vždy bude totiž hluboká propast mezi chladnokrevným byznismanem letícím za obchodem a začínajícím rogalistou, který nadšeně vláčí na kopec staré vysloužilé rogalo. Vždyť co je jednotvárný let v trupu moderního letadla ve srovnání s letem pod otevřeným nebem? S posledním dotykem země se člověk naráz ocitne v jiných prostorech a dostaví se ten úžasný pocit svobody, nezávislosti a vlastní odpovědnosti. Podoben letícímu ptáku, má možnost vidět krajinu z úplně jiného pohledu, slyšet zvláštní šum vanoucího větru a celým tělem vnímat dotyky vzdušných proudů. Kromě odvahy je velkým darem schopnost tyto pocity vnímat a prožívat.
U mnoha členů našeho klubu se obdiv k létání projevil už v dětství. Vždyť která pohádka neobsahuje letecký motiv?Jednoho dne to pak mohl být bezděčný trochu závistivý pohled na kroužícího dravce. Ten byl brzy doplněn pouštěním draků, malých parašutistů nebo letadélek. Snilo se i konstrukcí vlastních „letostrojů“. Ty nejšťastnější se alespoň na čas stali členy aeroklubu, kde si však spíš vychutnali příkoří začátečníků, než svobodné létání. Byli dokonce i takoví, kteří se už v 16-ti letech vydali na let dopravním letadlem z Prahy do Brna. Parašutistický výcvik absolvovaný většinou z nás ve 2. pol. 80let naši touhu k létání už jenom umocnil.
Touha létat je dar, který není dán každému. Aviatik – amatér všech dob byl vždy hodnocen okolní společností všelijak. Především jako blázen, ve středověku navíc posedlý ďáblem. Nikdy mu to však nevadilo a vadit nebude, protože ví svoje. A také ví, že v srdci těch, kteří ho takto soudí, bývá vždy trochu obdivu i závisti.
 
Tak tedy – „ Vzhůru jen…!“
autor Petr Malý
 
Co více dodat?
Snad jen, že Spolek Přátel Vzduchoplavby na místě uložení této keše pořádá, každým rokem, báječné setkání všech nadšenců o letecké sporty s názvem SLET CHROUSTU

Žádné komentáře:

Okomentovat