GC5094C Rečákova rozhledna
Cache by ODYS76
Rečákova rozhledna
Že Oleg byl, kromě mnoha dalších nadání, velmi schopným architektem, není snad třeba nějak zvlášť zdůrazňovat. Pro ty méně zasvěcené zde dnes přiblížíme jednu jeho stavbu. Jedná se o rozhlednu; sice klasického typu R7, avšak s velice novátorským a (nebojím se to říci) téměř přelomovým uchycením příčných nosníků. Zmíněná rozhledna se měla začít stavět právě zde, na vrcholku Veselského chlumu. O historii a zajímavostech tohoto místa se zde nemá smysl obšírněji rozepisovat, v případě zájmu se můžete poučit na nedaleké keši GC4E04C - Veselský chlum.
My se zde chceme zastavit nejen nad dílem jako takovým ale řekneme si něco i o zajímavé historii stavby, která tu začala původně vznikat v roce 1939. V té době již pět let stála rozhledna v nedalekém Tišnově. I tam myšlenku rozhledny inicioval Oleg Rečák, avšak z nedostatku času a hlavně kvůli pracím na jiných projektech po něm organizační štafetu převzal Klub Českých Turistů, kterému se i v těch těžkých dobách podařilo tišnovskou rozhlednu zdárně dokončit. Slavnostního otevření se kromě samotného Olega zúčastnili i jeho přátelé Vlasta Burian a Gustav Frištenský, kteří u něj byli tou dobou shodou okolností na návštěvě. Z jejich setkání před branou kláštera Porta Coeli se dokonce dochovala jedna z mála fotografií, na kterých můžeme osobně pohlédnout do tváře Olega.
Oleg je na této skupinové fotografii jedenáctý zleva, jako jediný v bílých kalhotách. Bez klobouku.
Oleg si sice vážil práce KČT a těšil ho zájem, který rozhledna vyvolávala mezi návštěvníky jeho města z nejoblíbenějších, avšak na druhé straně ho mrzelo, že jeho velkolepý projekt byl (a teď se musíme podívat pravdě do očí!) po všech stránkách doslova zprzněn. Z plánovaných 318m výšky zůstalo necelých 30. Namísto doporučovaných uhlíkových vláken (a to prosím celých 22 let před jejich první průmyslovou výrobou!) byl jako materiál použitý kámen a dřevo. A konečně po konstrukční stránce byla zvolena technicky zcela nezajímavá, až nudná varianta R2a.
Jakmile si tedy Oleg alespoň trochu uvolnil své ruce dokončením některých rozpracovaných projektů (jmenujme například spolupráci na patentu č. 46467, matematické řešení problému padající kočky, záchranu tehdy vysoce ohroženého druhu Gallus gallus apod.), vrátil se k původní myšlence rozhledny nad Tišnovem. Z důvodu kolize s již stojící tišnovskou rozhlednou se pochopitelně musel poohlédnout po jiném, pokud možno stejně zajímavém místě. Nakonec se jako po všech stránkách nejvýhodnější místo ukázal právě Veselský chlum.
Po úmorném souboji se zkostnatělým byrokratickým aparátem první republiky získal Oleg obě dvě potřebná razítka a bylo možno postoupit do další fáze. Na financování se mu podařilo získat dotaci Tišnovské unie pivovarníků, kteří byli ochotni uhradit 80% nákladů za slib provedení budoucí osvěty o regionálních pivech a pivovarech (S touto osvětou Olegovi dodnes pomáhá náš kolega z TGP, kolega Šafařík. Mnohdy již, pravda, poněkud „s křížkem po funuse“ - Pivovary Tišnovska).
V roce 1939 tak mohla započít stavba. Začátkem srpna toho roku se Oleg s doprovodem vydal na Veselský kopeček a začal kolíkovat parcelu pro stavbu jeho rozhledny. Nevybrali si však pro zahájení nejvhodnější termín. Jak si všichni jistě pamatujete, srpen 1939 byl obzvláště deštivý a tak jej brzy z lokality vyhnal prudký déšť, který se nad oblastí držel několik dnů. Zhruba 23.srpna v 8:24 ráno, déšť ustal a tak Oleg i ze svými pomocníky opět vyrazili na kopec. Po příchodu bohužel zjistili, že prudké deště zničily všechnu jejich dosud provedenou práci a tak museli začít od začátku. A stejně jak jim v počátcích pokazil práci déšť, tak tentokrát nastala zase přes den taková vedra, že vyměřování šlo velmi pomalu a v poledních hodinách se museli vždy uchylovat do stínu statných borovic a přečkávat zde lokální oteplení. Tato zkušenost Rečáka přiměla k tomu, že ke své rozhledně dodatečně dokreslil i střechu, která odolá jak prudkému dešti, tak dokáže svoje návštěvníky ochránit před silným sluncem.
24. srpna toho roku práce pokročily natolik, že mohla nastoupit těžká mechanizace pro výkopy základů na novou , 318m vysokou rozhlednu. Opět však nastaly nečekané komplikace. Vše začalo telegramem od přítele Zbygniewa Mazurowskego z Mostu u Jablůnkova, který Olega informoval o dramatickém vývoji na polsko – německém pohraničí. Prozíravému Olegovi ihned došlo, že doba příznivá pro budování rozhleden na dlouhou dobu právě skončila. Opět smutně zaklapl desky s plány své rozhledny a obratem ze své brašny vytáhl (je až neuvěřitelné, jak byl Oleg vždy připraven!) plány protiletecké pozorovatelny. Naznal totiž, že by bylo přeci jen škoda již vykonanou práci nějak nevyužít a navíc místo na Veselském chlumu podvědomě identifikoval jako významný strategický bod pro obranu blízkého Brna. Ze své zahrádky u řeky Svratky dokonce nechal přivézt protiletecký kanón FLAK 88mm Fliegerabwehrkanone 37 (dar přítele Kruppa).
Olegův soukromý Fliegerabwehrkanone 37 ještě v původním umístění u mostu přes Svratku. Na fotografii si můžete povšimnout Olega, jak právě přechází po mostě nad prostředním pilířem.
Paradoxně tento jediný kanón začal později působit německému letectvu překvapivé potíže. Zatímco všechna česká vojenská technika patřící armádě byla německou rozvědkou dokonale zmapována již dávno před vypuknutím konfliktu, Olegův soukromý kanón zcela unikl jejich pozornosti. A jelikož Oleg byl kromě jiného i vynikající střelec, tak po velmi dlouhou dobu nezůstal vůbec nikdo, kdo by byl schopen podat hlášení o tom, že letadla ve směru od říše k Brnu jsou kdesi u Lomnice sestřelována. Okultismem posedlí Němci dokonce začali hovořit o jakémsi tajemném „Veselském kosočtverci“ („LebenslustigabermitSKhinterLhügel Raute“). Goebbels osobně vydal rozkaz, aby byla zdejší oblast velmi důkladně prozkoumána jak z pohledu vojenského, tak i možného okultního významu. Z později zachráněných archivních materiálů vyplývá, že zde snad hledali vstup do podzemní říše Agartha.
Faktem je, že zvýšený pohyb německých jednotek v oblasti přiměl Olega k přerušení jeho aktivit. Kanón odvezl na bezpečné (dnes však již neznámé) místo a sám kraj na nějakou dobu opustil.
Němci také nevyšli úplně naprázdno. Nenašli zde sice ani vstup do Agarthy, ani důvod mizení svých letounů, podařilo se jim však zajistit zbytky trosek letounů, které již tehdy přičinliví spoluobčané průběžně odváželi do sběrných surovin. Během svých průzkumů se navíc dokonale seznámili se zdejším okolím, čehož později využili například při stavbě letecké továrny Diana (viz. např. GC11JJQ - Diana), či při plánování trasy dálnice do Vídně.
A místní? Jak zmizela z kopce zbraň, začali rozebírat základy a začali stavět z nich zídky, které převážně sloužily jako stínidla při velkých vedrech a které je možné na tomto místě vidět dodnes.
Plány na Rečákovu rozhlednu nakonec zapadly v zapomnění neznámo kam. Po roce 1989 se objevilo několik dalších pokusů o obnovu rozhledny, ale všechny skončily neúspěšně, neboť Oleg v kalupu doby ztratil své původní plány a již se mu nechtělo znovu vymýšlet vymyšlené. Když proto kolem roku 2000 občanské sdružení Rozhled na Tišnov začalo prosazovat myšlenku obnovy tišnovské rozhledny, nezbylo nic jiného, než se Olegových plánů definitivně vzdát a opět se vrátit k již jednou realizovanému projektu KČT. Na stejném místě a prakticky ve stejném provedení.
Poznámka ownera:
Na závěr bych rád poděkoval za spolupráci členům TIŠNOVSK0HO GEOPIVKA (berx, JacG, safarici) jak při výrobě schránky na keš, tak při pátrání po stopách samotného Olega Rečáka.
Na závěr bych rád poděkoval za spolupráci členům TIŠNOVSK0HO GEOPIVKA (berx, JacG, safarici) jak při výrobě schránky na keš, tak při pátrání po stopách samotného Olega Rečáka.
Exteritoriální dálnice Breslau-Wien (Wroclaw-Vídeň) také známá pod názvem „Hitlerova dálnice“, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Rozestavěno bylo 83 km na území dnešní České republiky.
Na Hrušín doporučuji jít z Veselského Chlumu, kde můžete zaparkovat přímo u vysílače. Odtud se vydáte po žluté turistické značce směrem na Ochoz u Tišnova. Asi po kilometru dojdete k poli, který lze obejít zleva po polní cestě. Od konce pole se vydejte diretissimou na vrchol Hrušínu, z této strany tam bohužel nevede žádná pěšina. Z vrcholu je to už kousek, jak ke keši , tak k místu, kde rostou sněženky. Celá trasa k sněženkám a zpět na Veselský Chlum je asi 4 km dlouhá a bez problému ji zvládnou i malé děti (otestováno na vlastní kůži našimi 3 a 5 letými dcerami). Jen si dejte pozor na počasí, hlavně na vítr, vrcholové nezalesněné úseky můžou být výživné (taky otestováno na vlastní kůži)
