Rečákova Toaleta

GC3YHR2 Rečákova toaleta 

 

Je tomu již dávno co se p. Rečák zabýval vynálezy v oblasti hygieny. Ale naštěstí, jeden z jeho vynálezů, přetrval do dnešních dob a spousty domácnosti jej využívají, aniž by tušili, kdo stojí právě za touto myšlenkou. Ano tím vynálezem je umyvadlo a záchod. Říkáte si, že záchod, nebo umyvadlo, bylo přeci vymyšleno již dávno. To je pravda, ale až p. Rečáka napadlo spojit tyto dvě velmi potřebné místnosti do jedné. Ušetří to spousty místa v domě, také to zajistí i určitou část intimity před i po úkonu a navíc je to velmi pohodlné.

Rád bych Vás ještě seznámil, jak k tomuto nápadu p. Oleg Rečák vlastně přišel.
Tak jako u většiny přelomových vynálezů, se i to stalo čistě náhodou.
Jednoho krásného vlahého rána si takhle Oleg četl svůj oblíbený ranní tisk na toaletě, když se ozvalo žalostné zabouchání na dveře jeho trucovny. Manželka? Pokojská? Ne! Jeho tchýně se domáhala vykonat svoji potřebu. P. Rečák mněl vždy úctu ke starším a tak chtěl nebohé stařeně vyhovět, ale ouha. Jak se kolem ní dostat do koupelny a zároveň si zachovat aspoň trochu důstojnosti? Opřel se tedy vší silou o stěny svojí toalety a zatlačil, aby své rozdělané dílko na záchodě dodělal a mohl nebohou ženu vpustit. Stěny, ale pod jeho mohutnými pažemi povolili a on takto nechtíc vyboural díru do vedlejší koupelny.

 

Matka jeho ženy sice slyšela divné praskání, ale přisuzovala to včerejší rajské omáčce, kterou pro svého zetě připravila k večeři. Oleg již na nic nečekal, spláchnul a oním otvorem se protáhl do vedlejší místnost, kde si v klidu mohl umýt ruce a pustil tchyni na WC. Toto zjednodušení se mu natolik zalíbilo, že hned dalšího dne nastoupila stavební firma a jeho díru zvětšila a spojila WC s koupelnou.

Pamatnik Bozenky Skrabalkove

GC2MMVB Pamatnik Bozenky Skrabalkove

Tato kes vas zavede k pomnicku Bozenky Skrabalkove, která byla clenkou odbojoveho hnuti na Tisnovsku a spolupracovala s partyzany v lesich kolem Skalicky.

Bozenka Skrabalkova se narodila v Modricich 12. ledna 1923. Jeji otec Jaroslav Skrabalek pochazel z Podkrkonosi, z vysokeho nad Jizerou, a byl chemikem v modrickem cukrovaru. Spolu se svou manzelkou Bozenou pracovali pro zdejsi ceskou mensinu.

Kdyz byly Marusce tri roky, cela rodina Skrabalkova se odstehovala do Oslavan. Po zruseni oslavanskeho cukrovaru odesel Bozencin otec z existencnich duvodu do Rakouska, do cukrovaru v meste Enzi, asi 4 km vzdalenem od mestecka Mauthausen. Bozenka zde chodila do skoly, pak dojizdela do gymnazia v Linci a v roce 1941 tam maturovala s vyznamenanim. Po maturite prijela Bozenka do matcina rodneho kraje a v Tisnove se chtela dat zapsat do ceskeho gymnazia. Podala zadost, aby smela pokracovat ve studiu v VIII. tride gymnazia, avsak protektoratni ministerstvo skolstvi zadost zamitlo, aby nebylo znevazovano nemecke studium tim, ze melo byt doplneno opakovanim posledni tridy na ceske skole.

^{pamatnik Bozenky Skrabalkove}

Bozenka byla zprvu zamestnana na mestskem, pak na okresnim urade v Tisnove, a kdyz roku 1943 byly tisnovsky a brnensky okres slouceny, presla na pracovni urad v Tisnove.

^{Mestsky urad v Tisnove}

Jiz koncem leta zacala dvacetileta Bozenka pracovat v odboji proti okupantum. Do odboje se zapojila spolu s mladymi sportovci soustredenymi kolem tisnovskeho sokola. Zakladajicimi cleny byli Miros Habrovec, Milos Kucera a Stanislav Hulak. Dalsimi cleny se pak stali Jar. Krcal, Jiri Dvorak, Lubos Sodomka a Zora Hejlova. Nejprve zacala poskytovat pomoc uprchlikum z Nemecka, kde pracovali v tzv. pracovni povinnosti a odkud uprchli pred hruzami bombardovani. Pozdeji vsak zacala uprchlikum ukryvanym v okoli opatrovat zbrane, dopravovat jim je a pomahat v jejich zasobovani potravinami. Byly dny, kdy se u Skrabalku stavovalo i sest navstevniku z blizkych lesu. To jiz cela rodina bydlela v Lomnicce u Tisnova. Bozenka se stala neohrozenou spojkou ve styku mezi Brnem a partyzany v lesich u nich doma. Jeji prace byla velka, odvazna, vysoce cenena ceskymi i ruskymi partyzany.

V patek 23. Unora 1945 prijelo pro Bozenku gestapo. Odvezli ji do Brna, vyslychali a veznili na Cejlu spolu s dalsimi 25 spolutrpitelkami.

^{sokolovna Tisnov}

V noci ze 6. na 7. duben 1945, kdy se blizila osvobozenecka vojska od jiz osvobozene Bratislavy, byla v Kounicovych kolejich zformovana skupina asi 150 veznu, prevezena na brnenske nakladove nadrazi a zde doplnena skupinou temer triceti zen z veznice na Cejlu. Mezi nimi byly i Bozenka Skrabalkova, Zdenka Parizkova z Brna a ostatni vlastenky. Nacpali je do dvou dobytcich vagonu a k nim pripojili jeste dva vagony osobni. Tyto ctyri vagony odjely jako samostatny transport smerem na Jihlavu. Tam bylo prijato dalsich osm veznu a po pripojeni k vojenskemu transportu do Ceskych Budejovic opustil cely zvlastni vlak pred sedmnactou hodinou Jihlavu. Vagony s vezni zastavily definitivne 9. dubna dopoledne na nadrazi v Mauthausenu. Po hodinove ceste z nadrazi se zavrela za transportovanymi brana smutne prosluleho koncentracniho tabora.

Sprava tabora nechtela transport prijmout, protoze tabor prebiral pouze transporty pro tzv. "Sonderbehandlung" neboli na smrt. Pozdeji byl ale transport prevzat. Zatim prislusnici tzv. partyzanskeho transportu z Brna stali pred politickym oddelenim tabora bez jidla a vody, vystaveni surovemu zachazeni dozorcu. Pozde vecer zahnali vezne do koupelny, prenocovali tam a 11. dubna dopoledne s vyjimkou jednoho rakouskeho obcana nasli vsichni smrt v plynove komore. Pri rekonstrukci tohoto brutalniho cinu se podarilo urcit jmena 194 osob transportu. Jeho prevaznou cast tvorili partyzansti pomocnici z Valasska a z vychodni Moravy a dale 39 ucastniku odboje zatcenych za protipartyzanskych akci na Tisnovsku.

^{mramorova busta Bozenky}

Nemecka masinerie "Sonderbehandlung" tedy stale fanaticky mstive a brutalne fungovala, i kdyz bylo jasne, ze valka je prohrana. Tak skoncila svuj zivot za ucast v odboji Bozenka Skrabalkova. In memoriam ji byl v r. 1947 udelen "Cs. valecny kriz 1939" a postaven pomnik s mramorovou bustou Bozenky Skrabalkove, navrzen architektem Bohuslavem Fuchsem.

Pamatnik Mirose Habrovce

 GC2ZQ8D Pamatnik Mirose Habrovce

Tato kes vas zavede k pamatne aleji na ulici Brnenska, kde byl odhalen pomnik Mirose Habrovce, vudce Mladeznicke odbojove skupiny Tisnov.

Napis na pomniku:
MIROS HABROVEC
SPORTOVEC A ODBOJAR

ZASTRELEN GESTAPEM
5.10.1944

Miros Habrovec se narodil 9. srpna 1919 v Kurimi. Studoval Ceskoslovenske statni reformovane realne gymnazium v Tisnove, kde take bydlel na ulici Na Rybnicku. Po maturite v roce 1938 studoval Vysokou skolu technickou Dr. Edvarda Benese v Brne obor strojni inzenyrstvi.

^{pamatnik Mirose Habrovce}

Do odboje se zapojil spolu s mladymi sportovci soustredenymi kolem tisnovskeho sokola. Zakladajicimi cleny byli i Milos Kucera a Stanislav Hulak. Dalsimi cleny se pak stali Jar. Krcal, Jiri Dvorak, Lubos Sodomka, Bozena Skrabalkova a Zora Hejlova.

^{ulice Na Rybnicku}

Dne 15. kvetna 1943 se Habrovec ucastnil ve Skalicce schuzky, kde se seznamil s iniciatory Treti ceskoslovenske uderne roty. Pri zatykani gestapem 5. rijna 1944 se pokusil uprchnout, ale kriminalni asistent gestapa Anton Rotter jej postrelil. Ten po valce pri jednani Mimoradneho lidoveho soudu doslovne uvedl: "Habrovcovou smrti zustala ilegalni organizace neodhalena". Pri prevozu do nemocnice na Zlutem kopci v Brne na nasledky zraneni zemrel.

^{ulice Brnenska}

Dnes na miste, kde byl Miros Habrovec postrelen, stoji tento pamatnik z kamene, ktery pochazi z tisnovskeho lomu . Odbojovy zivot Habrovce a jeho pusobeni na tisnovsku zachytil Ludvik Horcica v knize "Miros Habrovec a tisnovska sokolska mladez v protifasistickem odboji".

^{alej na ulici Brnenska}

Numerologické orgie IV – Svět afterparty

Numerologické orgie IV – Svět afterparty
22.12.12 ve 12:12:22

GC3YYF6

Rádi bychom vás přivítali na čtvrtém minieventu ze série „Numerologické orgie“. Před nedávnem jsme se totiž dozvěděli mimořádně radostnou zprávu – koncem tohoto roku se mezi nás s největší pravděpodobností vrátí náš velký učitel a guru – pan Oleg Rečák. Více zde: Oleg Rečák.

Proč tady a teď?

Toto místo pro poslední event roku bylo vybráno komisí Tišnovského geopivka společně s komisí ŽP MěÚ Tišnov, jako jedno z nejpříhodnějších míst ke kontrole, zda v pořádku proběhl konec světa. Můžeme-li věřit starobylému nápisu na stěně tišnovské radnice („Tento dům ať potrvá až do konce světa, Tišnováci zůstanou po něm čtyři léta.“), tak právě z Tišnova a jeho nejbližšího okolí bude možno pozorovat úchvatné divadlo a jedinečné světelné efekty rozpadajícího se světa ještě celé čtyři roky.

Kdyby někoho zajímalo, jak se na poslední chvíli stát Tišnovákem – musíte zde buď mít trvalé bydliště, nebo musíte být členem některé z tišnovských organizací či spolků. Například Tišnovského geopivka, že ano. Jelikož však očekáváme enormní zájem o členství v naší organizaci, jsme bohužel nuceni přijímání nových členů právě do 22.12.12 zpoplatnit alespoň symbolickou částkou 250 000 Kč. Ode dneška tedy k přihlášce za člena TGP prosím přikládejte doklad o zaplacení této částky na účet TGP.

A odkud že je v Tišnově nejhezčí rozhled? Ano správně. Z tišnovské rozhledny.

Tento den bude také ideální příležitost si konec světa krásně vyfotit. Takže foťáky s sebou. Na bonusovém eventu v lednu pak vyhlásíme fotosoutěž o „Nejkrásnější záběr konce světa“ a „Nejzajímavější momentka z konce světa“. Nemusíte se obávat, nejste-li Tišnovák. Vyhrajete-li, o cenu ochuzeni nebudete. Obdržíte ji samozřejmě in-memoriam.

Nezapomeňte si zapsat bonusové číslo eventu! To se Vám bude hodit i při závěrečném eventu, který budeme pořádat v lednu. Více informací se dozvíte u patrona tohoto eventu, pana Veseláčka.

Své fotografie s tématem konce světa zasílejte prosím do konce tohoto roku (bude-li) na mailgeopivko[at]gmail.com.

Rozhovor s Martinem Veselým

Ahoj Martine, tys prý byl také jeden z těch šťastnějších, kteří měli tu čest poznat se již dříve s Olegem Rečákem.
Ano ano, takové setkání se skutečně nedá jen tak zapomenout. Bohužel mi však jisté okolnosti znemožňují prozradit o tom cokoliv bližšího?

Jaké okolnosti?
Řekněme třeba mé tehdejší pracovní zařazení. Ale více už o tom prosím opravdu nebudeme hovořit.

Aspoň nám řekni, jak na tebe tehdy Oleg zapůsobil.
Byl tvrdý. Tvrdší než většina lidí, se kterými jsem měl do té doby co do činění. Nicméně důležitější je to, co způsobil. On byl totiž příčinou toho, že jsem skončil se svojí tehdejší kariérou a šel jsem dělat něco „normálnějšího“.

Jak to?
No, primárně jsem já měl rozpracovat Rečáka. Nakonec to dopadlo tak, že on zpracoval mě takovým způsobem, že jsem od základu změnil svůj život. Ale už opravdu nenaléhej, fakt už nemůžu říci víc.

No dobře tedy, a co bylo dál?
Dál jsem si pořídil novou identitu, což pro mě tehdy nebyl problém a přestěhoval jsem se do Tišnova, abych mohl být s Olegem v častějším kontaktu.

Počkej, ty nejsi Martin Veselý?
To vlastně nechceš vědět!

Máš pravdu, raději ne. Mám jen takové tušení, že tvá záliba v luštění těch nejkomplikovanějších mysterek tak nějak souvisí s tvojí minulostí, co?
Dá se to tak říct. Ale jsme tu snad, abychom se bavili o Olegovi a ne o mně?

No jo vlastně, jenomže nevím proč mám takový pocit, že mluvit o tobě by bylo snad ještě zajímavější.
Ale to určitě ne, já toho fakt moc říct nemůžu. Možná si jednou přečti mé paměti.

Tak jo, a co v těch pamětech bude o Olegovi?
Tak to ti můžu slíbit že docela hodně. První zmínku o něm najdeš hned na straně 63, pak to pokračuje na72 a 78, jeho podrobný popis je na straně 81 a 645, signifikantní jsou rozhovory na 88, 94, 95, 103, 117, 119, 157-162, 220 ...

Počkej, přibrzdi, není to zase nějaká z tvých oblíbených mysterek?
... rád bych zmínil ještě strany 320, 187, 334, 365 a 411. Mysterka? Ne, to určitě ne (musím však zdůraznit, že v tomto okamžiku se Martin výrazně usmíval).

Tak jo, šifru pro čtenáře bychom měli, můžeš teď být prosím trochu konkrétnější?
Jak konkrétnější?

Když už jsi ten Veselý, vzpomínáš si třeba na nějakou veselou historku s Olegem?
Ale jistě, zažili jsme spoustu legrace. Například tehdy, jak šel Oleg … hmm, to vlastně nemůžu. Nebo jak si mě zavolal šéf a … Ty, hele, víš co? Historek byla spousta, ale buďto o nich nemohu hovořit, nechci hovořit, nebo by je průměrný člověk stěží pochopil.

Zkus to.
No tak dobře. Jednou jsme si s Olegem dali soutěž v matematické analýze. A mně tam vyšlo, že

No než jsme pak s Olegem přišli na to, kde jsem udělal chybu, tak jsme se tomu fakt hodně nasmáli.

Hmm, obávám se, že váš smysl pro humor je opravdu na vyšším levelu. A ještě nám na závěr řekni, proč jsi se stal zrovna patronem eventu na tišnovské rozhledně?
No, moc lidí to asi neví, ale rozhledna byla pro Olega důležitější, než se na první pohled může zdát. Před svým zmizením pracoval Oleg na nějakých výzkumech na rozhraní klasické vědy a astrologie. Celé to pak nějak souviselo s Mayským kalendářem. Podrobnosti ti opravdu neřeknu, avšak někdy kolem roku 2001 si nás sezval (tehdy jsme ještě nebyli TGP a bylo nás o pár více) a dosti důrazně trval na tom, že se všemi silami musíme zasadit za obnovu rozhledny. Ten nápis na tišnovské radnici je prý pravdivý, avšak předpokladem je existence rozhledny na Klucanině. A dokonce nám dal i přesné pokyny, jak má nová rozhledna vypadat. Řeknu ti, byla to docela fuška přesvědčit všechny úředníky, že rozhledna musí vypadat tak, jak dnes vypadá. Ale podařilo se!

Myslíš si tedy, že Oleg na tišnovskou rozhlednu den po konci světa přijde a bude společně s Tišnováky sledovat zánik světa?
Určitě, řekl bych, že celý jeho život k tomuto velkému finále směřoval.

Děkuji ti za rozhovor a těším se na setkání na rozhledně na konci světa.

Numerologické orgie III – Mars

Numerologické orgie III – Mars
12.12.12 ve 12:12:12

GC3YYEC

Rádi bychom vás přivítali na třetím minieventu ze série „Numerologické orgie“. Před nedávnem jsme se totiž dozvěděli mimořádně radostnou zprávu – koncem tohoto roku se mezi nás s největší pravděpodobností vrátí náš velký učitel a guru – pan Oleg Rečák. Více zde: Oleg Rečák.

Proč tady a teď?

Tento event bychom na tomto místě rádi věnovali p. Rečákovi za jeho působnost v projektu s názvem „Štola 88“, (více na :http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/154500/cesi-leteli-na-mars-v-roce-1988.html) kde Jaroslavovi Sýkorovi pomáhal organizovat tento velmi zajímavý experiment. Oleg byl dokonce tvůrcem některých pokusů, které zde byly prováděny. Jeden z nich ve štole pokračuje až do dnešních dob a právě toto datum a tento čas jej má ukončit. Přijďte se sami přesvědčit, zda dopadnul zdárně a případně zahrnout p. Rečáka zvídavými dotazy. Takže na místě samotném bude samozřejmě opět figurovat patron tohoto eventu (tentokráte JacG), který Vám pomůže nalézt další indicie. Ty budete jistě potřebovat při našem pátém eventu.

Rozhovor s JacGem

Nazdar JacGu, zabývám se teď sháněním nějakých informací o Olegovi Rečákovi. Prý jsi se s ním také znal, řekneš, nám jak jsi se s ním seznámil?
Jo to bylo ještě v době, kdy jsem chodil na vysokou. Zrovna jsem se učil na zkoušku z fyziky a v čítárně knihovny jsem se mořil s maxwellovými rovnicemi. Chlápek, který seděl u stolu naproti mně mě chvíli pozoroval a pak mi nabídl že mi pomůže. Jen tak z hlavy mi všechny čtyři rovnice na papíře odvodil a velice jasně vysvětlil. Jako bonus mi pak na stejný papír odvodil i známou Einsteinovu energetickou rovnici. Dokonce mi i ukázal, kde udělal Einstein chybu. Vzpomínám si, že když mi to vysvětloval, bylo to naprosto jasné, zřejmé a i mně bylo tehdy jasné, že by odhalení této chyby mělo nedozírné důsledky. Jenomže na přímou otázku, proč s tím nejde na veřejnost, mi odpověděl, že by to mnoho lidí jen zbytečně provokovalo. Dodnes mě mrzí, co se stalo pak. Za odměnu jsem ho pozval na pivo do hospody U dobrého kata (dnes už neexistující). Z jednoho piva jich bylo hned několik a když došlo na placení, tak jsme na tom papíru s rovnicemi rozpočítávali útratu a nakonec jsme ho nechali v hospodě. Přiznám se, nebyl jsem tehdy zrovna v nejlepší kondici a Oleg mi musel hodně pomáhat, abych se vůbec v pořádku dostal domů. Jenomže od té doby už mi své výpočty nechtěl znovu ukázat a já, ač jsem se často snažil, měl jsem na tuto část dne okno, dokonalé okno.

Zdá se, že Oleg měl co do činění s fyzikou. Ty víš, co vůbec dělal a čím se živil?
On se jen smál! Vždy, když nám něco předvedl nebo ukázal a my mu říkali „Olegu, ty musíš být fyzik / chemik / technik / biolog / ... a desítky dalších oborů“, tak se jen smál. Žertem jsme mu pak s kamarády říkali „Smějící se vědecká bestie“. Jenomže na to se on vždy trochu zlobil – prý už mu tak nějak podobně někdo dřív říkal a nedopadlo to s ním zrovna nejlíp
Ale vážně – co Oleg vůbec dělal a zda vůbec něco dělal, to fakt nevím. Spíš bych řekl, že ne. Já byl tehdy student, takže jsem měl dost času. Na Olega bylo možné narazit v kteroukoliv denní či noční hodinu. Určitě neměl nějaké pravidelné zaměstnání. Na druhé straně bylo pro něj typické, že vždy na nějakou dobu zmizel. Někdy to byly dva dny, někdy týden, měsíc. Vždy se však vrátil s tím, že udělal nějaký zajímavý objev. Občas nám i něco ukázal …

Všiml jsem si, že začínáš používat „my“ namísto „já“. To vás později bylo více?
Jasně, Oleg se seznámil i s dalšími lidmi a později jsme se všichni seznámili navzájem. Takové to zdravé jádro jsme tvořili my, co jsme dnes zakládajícími členy tišnovského geopivka. Já, Berka, Šafařík, Veseláček a pár dalších. Podle nálady jsme se scházeli buď někde v restauraci, nebo u někoho doma, kecali jsme, řešili všelijaké problémy … a tak. Všichni jsme byli tehdy mladí a Oleg byl něco jako náš duchovní otec.

To je zajímavé, když to spočítám, tak by dnes už Oleg musel být dost starý.
No právě! To je další věc, která mi vůbec není jasná. Seznámil jsem se s ním asi před pětadvaceti lety. Naposledy jsem jej viděl asi před pěti lety. A on se prosím za celou dobu vůbec nezměnil!! Ale ani trochu. My všichni kolem něj jsme vyzráli, změnili se z mladíků na seriózní pány středního věku … a on nic. On po celou dobu vypadal jako čerstvý třicátník. Když jsme si toho po pár letech všimli a začali se ho na to vyptávat, vždy se jen smál. Jen jednou zamumlal cosi, co znělo jako „fext“ …!?

Dobrá, dovol mi poslední otázku. Proč si myslíš, že by se měl Oleg zrovna teď vrátit?
Před nedávnem mi došel mail z adresy oleg.recak[at]seznam.cz. Mail byl celkem obsáhlý, tak ho zde nebudu uvádět celý. Říká, že ho před lety zaujal článek o blížícím se konci světa dle mayského kalendáře. A že se ho to prý nějak osobně dotýká. Posledních pět let tedy věnoval výzkumům na pomezí archeologie, astronomie, astrologie a numerologie. Dlouhou dobu prý strávil přímo v Jižní Americe a tam se mu podařilo udělat jeden zásadní objev! A že nás s tímto objevem chce seznámit. A učiní tak – teď pozor – v některý z numerologicky zajímavých dní od listopadu 2012 do konce světa. Jak jsem říkal dříve – Oleg byl „smějící se …“ a dost často nám prováděl podobné žertíky. My bychom dnes řekli „mysterky“. Ostatně, například na kolegovi Veseláčkovi to zanechalo tak hluboké následky, že ani v geocachingu například nechce řešit nic jiného než modrý mor.
Vytipovali jsme tedy s kolegy několik dat včetně pravděpodobných lokalit a rozhodli jsme se v tyto dny zde uspořádat rovnou eventy. Důvod je jasný – kdyby se Oleg náhodou objevil a chtěl nás seznámit s nějakým zásadním objevem, nechť je přítomno co nejvíce svědků. No a navíc - ve více lidech je větší šance, že pokud Oleg bude někde okolo, že se nám podaří se s ním zkontaktovat.

Děkuji za rozhovor.
Není zač.

Numerologické orgie II – Čebín

Numerologické orgie II – Čebín
21.11.12 ve 21:11:12

GC3YYDB

Rádi bychom vás přivítali na druhém minieventu ze série „Numerologické orgie“. Před nedávnem jsme se totiž dozvěděli mimořádně radostnou zprávu – koncem tohoto roku se mezi nás s největší pravděpodobností vrátí náš velký učitel a guru – pan Oleg Rečák. Více zde: Oleg Rečák.

Proč tady a teď?

Další z našich eventů je na tomto frekventovaném parkovišti, přes které p. Rečák jezdívá za svými toulkami krajinou. Má zde jít hlavně o setkání kačerů a přátel Olega Rečáka. I zde budou k dispozici indicie potřebné k získání bonusu na našem posledním pátém eventu v této sérii. Celý druhý event bude okořeněn časem, neboť čas je to, o co tu hlavně běží. Takže logbook bude u patrona tohoto eventu (Berx.CZ) k dispozici přesně od 21:11:12 až do příjezdu p. Rečáka. Takže nečekejte a buďte na místě včas. Pro nedočkavce a zimomřivce je hned naproti restaurace.

Nezapomeňte si zapsat bonusové číslo eventu! To se Vám bude hodit i při závěrečném eventu, který budeme pořádat v lednu. Více informací se dozvíte u patrona tohoto eventu pana Berky.

Rozhovor s Tomášem Berkou

Klasická první otázka – kdy a jak jsi se s Olegem seznámil?
U mě je to trochu jinak než u ostatních kamarádů z TGP. Já jsem skoro celé svoje mládí strávil v Beskydech a do dneška se tam moc rád vracím. A vlastně i s Olegem jsem se seznámil tam. Jak, k tomu se ještě dostanu. Spřátelili jsme se a já jsem pochopil že je to člověk, od kterého se mohu opravdu hodně naučit. A cítil jsem, že bych s ním rád trávil více času. Jelikož však do Beskyd Oleg jezdil velmi málo, zatímco já tam byl prakticky pořád, přestěhoval jsem se raději já za ním do Tišnova. Nikdy jsem toho nelitoval. Kromě toho, že se zde Oleg stal skutečným rodinným přítelem, našel jsem zde i několik dalších lidí, pro které byl Oleg něco jako velký učitel.

A jak to tedy bylo s tím seznámením?
Popravdě nevím jestli té historce bude někdo věřit. Je tak nepravděpodobná, že ji opravdu může napsat jen život. Ale jak chceš. To jsem se takhle jednou procházel beskydskými hvozdy, když mě znenadání zastihla opravdu silná bouřka. Blesky létaly všude okolo a prudký déšť mi znemožňoval orientaci. Než jsem stihnul doběhnout do nějakého úkrytu, uhodil do mě blesk. Zrovna však v okamžiku, kdy jsem se jednou rukou přidržoval kmene stromu. Výboj prošel přes mou ruku, kterou silně popálil, a skončil v onom stromu. Ten zapraskal a spadl přímo na mě. A jak jsem, tlačen stromem padal, opřel jsem se druhou rukou přímo o pytláky nastražená železa. Ta samozřejmě s řinčením zacvakla, a tak jsem zůstal beznadějně uvězněn. Jedna ruka v železech, druhá spálená a k zemi mě tlačil spadlý strom. No hrůza. Ze stromu navíc vyletěl roj vzteklých sršňů, kteří se rychle rozhlédli kolem a jelikož žádný další podezřelý objekt nebyl kolem, byl jsem pravděpodobně prohlášen za viníka zničení jejich hnízda. Se všemi následky, samozřejmě. Ty mrňavé potvory si mě vážně vychutnaly a nenechaly na mně kousek místečka bez pořádného žihadla. Situace pro mne vypadala docela beznadějně. V duchu jsem se již loučil s rodinou, s kamarády, se šéfem, s mými oblíbenými politiky, se svým velitelem z vojny, s Ukrajinci, co mi opravovali auto, s mými dlužníky, s věřiteli, se zástupy milenek, se svojí kachnou … Než jsem se však dostal ke své kojné (na kterou jsem rozhodně nechtěl zapomenout), přišel on. Oleg Rečák. Celý v bílém. Už jsem myslel, že je to nějaká postava z druhé strany tunelu, když tu jsem pochopil, že se mě snaží zachránit. Kouřem své dýmky odehnal zuřící sršně, motorovou pilou rozřezal mohutný strom, pod kterým jsem byl uvězněn, flexkou otevřel pytlácká železa a na svých vlastních zádech mě odtáhnul … kam, to nevím. V tom okamžiku jsem totiž ztratil vědomí. Probral jsem se až na lůžku v jakési spoře osvětlené betonové místnosti. Zde jsem strávil snad čtrnáct dní a celou tu dobu mi byl Oleg doktorem, sestrou, kuchařem i návštěvou zároveň. Pečoval o mne opravdu otcovsky. Když jsem byl schopen zvednout se z postele a trochu se projít, rozpoznal jsem, že jsem v jakémsi opuštěném vojenském bunkru. Vypadalo to, že si z něj Oleg udělal něco jako základnu, svůj dům či jen pokusnou laboratoř. Což jsem soudil dle všemožných pomůcek a přístrojů rozprostřených po okolí. Pak jednou naznal, že už jsem asi v pořádku a pravděpodobně mi i něco namíchal do jídla. Najednou se mi totiž udělalo mdlo a když jsem se probral, ležel jsem na louce před svým domem. Tak tedy doufám, že chápete, že já Olegovi vděčím opravdu za hodně a mám k němu opravdu vřelý a hluboký vztah!

No to je vskutku neuvěřitelné! Byl jsi v tom bunkru od té doby někdy?
Ne, nebyl.

A víš kde je?
Netuším, ale rád bych.

To ti Oleg nikdy nic bližšího neřekl?
Ne, neřekl.

Ani nenaznačil?
Ne, nenaznačil.

A můžeš nám aspoň říci ...
Ne, nemůžu.

Tak dobře. Z jiného soudku. Hodně z vás o Olegovi hovoří jako o velkém učiteli, o svém guru a podobně. Co vás vlastně Oleg učil a naučil?
To se dá těžko říci. Nebyla to samozřejmě škola v pravém slova smyslu. Vždycky jsme se někde sešli a diskutovali jsme o všem možném i nemožném. Podívejte, v té naší partičce bylo střídavě docela dost lidí z nejrůznějších oborů – inženýr přes počítače, matematik, doktor, právník, truhlář, policista … Je neuvěřitelné, že Oleg byl schopen s kterýmkoliv z nás hovořit na odborné úrovni a co víc – dávat nám i rady. Tu poradil JacGovi s programováním, Šafaříkovi s nějakými složitými výpočty, Jitce (ta už s námi bohužel není) doporučil odborná vyšetření pro jejího pacienta … a vždy měl pravdu! Byl vskutku prototypem renesanční osobnosti! Vzpomínám si například, že jednou jsem u něj byl, když zrovna koukal do mikroskopu. Na návštěvě tam byl náhodou také Honza Kaplický (tou dobou už vcelku známý architekt), který se ho zeptal, na co tam kouká. A Oleg povídá: „Ále, vykašlal jsem takovej zelenej chrchel, a tak na to koukám. To bys neřekl jak to vypadá zblízka zajímavě. To by stálo za to někde postavit! No však se pojď podívat.“

A co třeba dal Oleg konkrétně tobě?
Tak třeba já jsem se naučil dělat věci fakt pořádně. A to se třeba projevuje i v geocachingu. Když jsem odlovil svých prvních třicet keší, rozhodl jsem se také nějakou založit. Tak jsem sebral dětem TicTac, sežral jsem bonbóny, krabičku jsem omotal páskou, přilepil magnet, dovnitř vložil složenou A4 nadepsanou „Logbook“ a to celé jsem na Masarykově v Brně vrazil pod okap u McDonalda. Doma jsem okopíroval nějaké povídání z Wikipedie a chtěl jsem to publikovat. Jenomže jak jsem tak seděl s prstem nad klávesou Enter, zamyslel jsem se a řekl si: „Sakra Berxi, to nedokážeš vymyslet nic lepšího? Co by na takovouhle keš řekl Oleg?“ Nakonec jsem tuto keš ani nepublikoval a místo ní jsem stvořil Cimrmanův chodníček. Je to dost konkrétní příklad? A ta podokapovka u mekáče je tam možná nepublikovaná dodnes.

Prý jsi se přes Olega dostal i k létání?
No, ne ani tak přes Olega, ale spíše kvůli němu. Už podle toho, jak jsem se s ním seznámil, je jasné, že k němu pořád podvědomě cítím veliký dluh. Proto mě vždy docela znervózňovaly jeho nenadálé odchody. Prostě jsem měl o něj strach. Samozřejmě jsem si logicky vysvětloval, že je to zbytečné, že Oleg se o sebe dokáže postarat lépe než kdokoliv z nás. No ale hlavě neporučíš. Proto, když zmizel naposledy a toto zmizení trvalo už tři měsíce, začal jsem cítit opravdu naléhavou potřebu něco udělat. Nakonec jsem absolvoval zrychlený kurz létání, pořídil jsem si motorový padák a začal jsem po Olegovi pátrat shora. Samozřejmě mi bylo jasné, že nemá smysl pátrat po jednom člověku v širém světě. Spíše jsem pátral po té jeho základně v Beskydech. Byl jsem totiž přesvědčený, že zmizel právě tam!

A našel jsi?
Ne, nenašel. Jednou už to vypadalo docela nadějně. Povšimnul jsem si na jedné louce takového podivného kopečku a když jsem přistál, našel jsem nedaleko vchod do podzemí. Opravdu jsem se dostal do nějakého betonového bunkru, ale byla tam jen spousta nějakých starých beden s hákovými kříži. Po Olegovi zase ani stopa.

Berx.CZ po návratu z jedné z mnoha pátracích misí

A co bylo v těch bednách?
Ježíš vy si myslíte že mě zajímaly nějaký starý bedny nebo co? Když jsem viděl že to není ten Olegův úkryt, ani mě nenapadlo se tam dál zdržovat. Raději jsem co nejrychleji letěl pátrat dál. Co když zrovna někde leží a potřebuje moji pomoc? Nevím, jestli je to důležité, ale teď si vzpomínám, že na některých z nich byl švabachem vyvedený nápis, něco jako „bernsteinzimmer“, pak si ještě vzpomínám na nápis„scheibenebene“. Německy neumím a takové blbosti mě fakt neberou. Opravdu jsem neměl čas ani chuť se tím zabývat, Oleg byl přednější.

A pamatuješ si, kde ta louka byla?
Ale jo, tenkrát už jsem používal GPS. Moment, mám to tu někde napsané... Jo, tady je to...
Je to sice už vybledlé, ale dá se to přečíst. Bylo to na --- censored ---.

Děkuji za rozhovor a bohužel se musím rychle rozloučit. Potřebuji totiž ještě nutně stihnout vlak do Rožnova. Děkuji a nashledanou.

Numerologické orgie I – Kuřim

Numerologické orgie I – Kuřim
10.11.12 ve 13:14:15

GC3YYCB

Rádi bychom vás přivítali na prvním minieventu ze série „Numerologické orgie“. Před nedávnem jsme se totiž dozvěděli mimořádně radostnou zprávu – koncem tohoto roku se mezi nás s největší pravděpodobností vrátí náš velký učitel a guru – pan Oleg Rečák. Více zde: Oleg Rečák.

Proč tady a teď?

Místo na kterém se koná tento event, nebylo vybráno jen tak náhodou. Je to místo, kde Oleg Rečák již delší dobu pátrá po odpovědi na otázku: „Kdo byli moji rodiče?“

Podle pár ošuntělých fotografiích a rozmazaného popisu v jeho rodném listě zjistil, že mimo jiné pracovali za války v továrně nedaleko našich souřadnic. Přímo na těchto souřadnicích, dle jakéhosi útržku z novin se jeho rodiče také vyskytovali. Záznamy o pracovním procesu v oné továrně však byly zničeny v posledních dnech války. V mailu, který nám všem Oleg rozeslal, zmiňuje, že právě desátého listopadu zde bude pokračovat ve svém pátrání a při té příležitosti prý máme šanci ho zastihnout. Jak je však jeho zvykem, neřekl nám přesně – tehdy a tehdy v tolik hodin budu tam a tam. On nám spíše jen naznačil, a tak jen doufáme, že jsme jeho vzkaz pochopili správně.

Nezapomeňte si zapsat bonusové číslo eventu! To se Vám budou hodit i při závěrečném eventu, který budeme pořádat v lednu. Více informací se dozvíte u patrona tohoto eventu, pana Šafaříka.

Rozhovor s Janem Šafaříkem

Ahoj Honzo, tak ty jsi prý také jeden z těch, kdo se od začátku znal s Olegem Rečákem?
No jestli od začátku, to vážně nevím. Nikdy se nám totiž nepodařilo zjistit, odkud pochází a kdy se vůbec narodil. Když jsme kupříkladu chtěli slavit jeho narozeniny, tak se vždy zasmál a řekl – „Tak třeba dnes!“. A to třeba i pětkrát do roka! Když jsem se s ním seznámil, vypadal tak na třicet. Ale když začal vyprávět o některé z historických postav – Einsteinovi, Marii Curie-Sklodowské, Mendělejevovi a dalších, připadalo nám, že se snad s těmito lidmi musel znát osobně, tolik podrobností o nich věděl!!

No tak to je docela bomba, takhle na úvod! Obligátní otázka – jak jsi se vlastně s Olegem seznámil?
Myslím, že je o mě všeobecně známo, že mám rád pivo. To se projevuje například i tím, že sbírám pivní etikety a dovolím si říct, že mám už docela slušnou sbírku. No a s Olegem jsem se seznámil právě na jedné ze sběratelských burz. Jeden prodávající tam totiž měl velmi vzácnou etiketu z Brejchova Českého brněnského pivovaru, kterou jsem chtěl mít. Jenomže tam došel takový vcelku nenápadný chlapík, avšak s velmi pronikavým pohledem a tuto vzácnost mi vyfoukl před nosem. Pokoušel jsem se ji od něj získat, ale nebyla s ním řeč! Jak já jsem byl na něho naštvaný! No ale slovo dalo slovo, seznámili jsme se a později jsme se i spřátelili. Jistě již tušíte, že tento sběratel byl Oleg. Když jsem později uviděl jeho sbírku, sám jsem uznal, že ta etiketa, o kterou jsme se tahali na burze, si zaslouží být právě v jeho sbírce. Byla v ní totiž kromě snad všech existujících současných etiket i většina historických. Měl tam i takové kousky, jako ručně malované etikety ze sedmnáctého století, které se používaly pouze na panských honech. Dokonce tam měl i jakousi hliněnou destičku popsanou klínovým písmem, o které tvrdil, že obsahuje recept na výborné pivo!! Nekecám – jednou mi i tento recept přímo z té destičky přečetl. Bylo to však poté, co jsme strávili večer ochutnáváním asi dvaceti pivních vzorků, takže si z ingrediencí pamatuji jen vodu, chleba, obilí, med a hořčici … Ale výrobní postup už si vážně nepamatuji.

To je tedy novinka. Už jsme poznali Rečáka matematika, Rečáka fyzika, objevitele, biologa … a on to byl i vášnivý sběratel?
Nejen sběratel! Myslím si, že k pivu měl Oleg velmi zvláštní vztah. Podobně jako degustátoři vína určí z jednoho doušku odrůdu a ročník, tak i Oleg z jednoho hltu piva poznal, co je to za pivo, ročník, typ chmele, v mnoha případech však byl schopen i určit ve které hospodě bylo pivo načepované!!

Tak to už je snad příliš, ne?
Nekecám. Opravdu jsme se s ním jednou vsadili, že pozná deset vzorků piva. Objeli jsme deset brněnských hospod a on pak správně určil nejen, co je to za pivo, ale ve všech případech i ve které hospodě bylo načepováno!! Trochu problémy měl s pivem z vietnamského bufetu u nádraží, které určil jako pivo z vietnamského bufetu v podchodu, avšak nakonec jsme se dohodli že tak či tak je to „vietnam od nádraží“ a jeho odpověď jsme uznali.

Jan Šafařík studuje rukopis Rečákovy monografie moravských pivovarů. Zdá se, že v Šafaříkově sérii pivovarských keší je pořád na co se těšit.

Dobrá, pojďme k dalším tématům. Nikdo mi kupříkladu nedokázal říci, co Oleg vlastně dělal. Ty o tom něco nevíš?
To víte, že jsem byl zvědavý. Jenomže Oleg byl v tomto ohledu velice skoupý na slovo. Klidně nám povídal o svých teoriích, myšlenkách či objevech, které by dnes byly předmětem úspěšných patentů či které by plnily přední stránky prestižních vědeckých časopisů. Kdykoliv jsme mu však položili jakoukoliv osobní otázku, tak se jen zasmál a zamluvil to.
Jen jednou se zmínil o tom, že prý „řeší problémy“. Přiznám se, po tomto jsem raději ani nechtěl vědět více, aby se snad ze mě taky nestal „problém“.

Co Oleg a geocaching? Všichni o něm hovoříte jako o „velkém učiteli“. Souvisí to nějak i s geocachingem?
No to si pište, že ano. Vzpomínám si, jak na prvního Máje 2000 přiběhl do hospody U Palce, kde jsme tehdy seděli s JacGem. Poručil si whisky, vypil ji na ex a pak jen seděl a neustále opakoval: „Oni to vypli, oni to vypli, proboha oni to vážně vypnuli …“. Teprve po dalších třech panácích se trochu vzpamatoval a začal nám vysvětlovat, že Američané opravili nějaké družice (měli tam prý nějakou chybu či co). Moc jsme tomu tehdy ještě nerozuměli, ale on nás začal přesvědčovat, že to bude mít obrovský vliv na celý svět. Už jsme byli na jeho vizionářské nálady docela zvyklí, ale když nám začal povídat o tom, že za pár let každý bude mít krabičku, která ho dovede, kam zrovna potřebuje, moc jsme mu nevěřili. Pak začal rozvíjet, co dál bude následovat a jedna z jeho myšlenek byla doslova „Tak určitě, bude kluci takovej web, kam budou jedni psát koordináty nákějch míst a druzí tam polezou. Chlapi, jestli do toho pudete, musíte to hlavně dobře schovat!“ Chtěli jsme z něj ještě vytáhnout více, ale on si poručil další dvě skleničky a pak už odpovídal jen „Mwwghbmmmrrr“.

Co bylo dál?
Pak Oleg na pár dní zmizel, vrátil se zpět tak v polovině května. Moc jsme mu tehdy nerozuměli, ale vypadal hrozně nadšeně a povídal nám, že se mu podařilo jakési F-FTF. Byl prý někde u Portlandu a zúčastnil se tam nějakého Stash huntu.

F-FTF? To jako první FTF na světě? To však má nějakej Bob Perschau, ne?
Jo, to je pro Olega typické. On nikdy nechtěl, aby se o něm nějak moc mluvilo. Vždy se raději držel v ústraní a často vystupoval pod nejrůznějšími pseudonymy – jako například zde. Bob byla jeho nejpoužívanější zahraniční přezdívka, zatímco Perschau má být německý akronym „Permanent Schau“. Volně přeloženo tedy něco jako „Bob zde bude už napořád“.

A už tehdy jste se přidali?
Ne ne, nám to ještě pár let trvalo. To víte, ty malé krabičky, co nám sliboval, ještě tehdy hned nebyly, pak zase byly po nějakou dobu nekřesťansky drahé. Až po několika letech se mi podařilo na svou první GPS nastřádat a konečně začít.

Děkuji za rozhovor
Já děkuji. Na shledanou.

...a pozdravuji vlastovky

A máme tu další keš od člena Tišnovského geopivka - ŠTVANCE. 

GC2ZQ82 ...a pozdravuji vlastovky

Dokonáno jest ;-)

Tak se nám o víkendu podařilo zaplnit tabulku Difficulty / Terrain.

Oleg Rečák

Pro všechny příznivce TGP máme neuvěřitelnou novinku!!! Po dlouhých sedmi letech kdy byl nezvěstný se s námi zkontaktoval náš přítel Oleg Rečák. Mladším už asi jeho jméno nebude nic říkat, avšak pro kmenové členy TGP to vždy byl velký učitel a guru! On má hlavní zásluhu na tom, že tišnovské keše přitahují zaslouženou pozornost kačerů ze širokého okolí.

Kdo vlastně byl, Oleg Rečák?
Popravdě, nevíme. Mnoho z nás se s ním znalo osobně, avšak nikdo vlastně nevíme kde bydlel, odkud přicházel, kam zmizel a co vlastně dělal. Jediné co víme naprosto určitě je, že to dělal zatraceně dobře!!! A vše ostatní jsou už jen takové střípky, které nám tak porůznu utkvěly v paměti. Dokonce se po důkladném probrání archívů nás všech podařilo nalézt jednu jedinou Olegovu fotografii. A to ještě ne zrovna kvalitní fotografii z jeho příjezdu do Tišnova. Ostatně, posuďte sami:

Těm co měli tu čest jej poznat jistě i tato neostrá fotografie připomene některé jeho nezapomenutelné rysy. Nejvýraznějším byl jistě jeho pronikavý, upřený pohled se semknutými rty. Po prvním setkání s ním měl každý člověk pocit že před Olegem prostě nelze mít tajemství, že kohokoliv během deseti sekund dokonale oskenuje a ještě před prvním slovem ví o komkoliv vše. Nápadná byla i jeho ostře řezaná a kupředu vystrčená brada, stejně tak jako jeho mohutná postava. Vždy, když usedl za volant svého vozu měli jsme pocit, že je ho plné auto. Závěrem pak nelze nezmínit jednu jeho tělesnou nedokonalost. Při jednom ze svých méně povedených chemických pokusů v raném mládí totiž Oleg přišel o špičku jazyka. Důsledkem toho je, že dodnes špatně vyslovuje některé hlásky. Bohužel tato vada způsobuje, že není schopen pořádně vyslovit ani své jméno, takže se vždy představuje spíše jako „Rečák, Oeg Rečák“.

Jen taková drobná historka na okraj – počátkem šedesátých let se zúčastnil filmového festivalu, kde byl představen tehdy ještě poměrně neznámému režiséru Terenci Yangovi. Toho tak zaujal způsob, jakým se mu Oleg představil, že stejný způsob představování o něco později použil pro jednu ze svých nových filmových postav.

Kdy se vlastně na Olega můžeme těšit?
Jak už je u něj zvykem, nic není jisté. Faktem je, že jsme od něj obdrželi zprávu, že při svých astrologicko-numerologických výzkumech narazil na velmi závažný objev. Jako vždy byl velmi skoupý na další informace, takže můžeme pouze oznámit, že přislíbil objevit se v některý z těchto termínů :

10.11.12 v 13:14:15
21.11.12 v 21:11:12
12.12.12 v 12:12:12
22.12.12 v 12:12:22

Případně pak ještě v zatím blíže neupřesněném datu počátkem roku 2013.

Rozhodli jsme se tedy (akční výbor tišnovského geopivka) Olega přivítat vskutku velkoryse a pozvat na termíny jeho očekávaného návratu pokud možno co největší počet kolegů kačerů. Jinými slovy – v každý z těchto termínů uspořádáme jeden malý event a budeme společně čekat, zda se Oleg objeví.

U listingů jednotlivých eventů si vždy můžete přečíst rozhovor s některým se členů TGP, kteří měli tu čest se s Olegem osobně poznat.

20. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO

Drazí kačeři i mudlopřátelé :-), opět se nám sešel měsíc s měsícem a tak slavnostně oznamujeme, že dalším „všelidovým hlasováním“ členů Tišnovského geopivka jsme tentokráte s dostatečným předstihem dokonvergovali k termínu dalšího společného setkání. Takže do svých diářů významných akcí si rychle poznamenejte:

Co: 20. TIŠNOVSKÉ GEOPIVKO
Kdy: čtvrtek 25. října 2012, od 19:00
Kde: hospoda „U Palce“, N 49° 20.994', E 16° 25.204'

Vzhledem k tomu, že už je říjen a zahrádka je opět mimo provoz, posunuli jsme startovní souřadnice raději dovnitř :-) Pokud máte rádi geocaching, Tišnov a naše kešky :-), tak jste vítáni. Rádi se seznámíme s dalšími stejně postiženými lidmi. Jen nám o své účasti dejte vedět, buď přes e-mail nebo jako komentář pod oznámením na těchto stránkách. Potvrďte jak závaznou, tak i nezávaznou účast, ať víme, kolik se nás sejde a můžeme zamluvit potřebnou kapacitu. Jinak vás ke stolu nepustíme :-)
Po úspěchy minulých geopivek opět oznamujeme, že pokud bude zájem, může opět proběhnout „nábor“ nových členů :-) Taktéž věříme, že proběhne i setkání s našim dorostem z Tišnovské geokofoly. Kdo připraví tradiční geopivkovou keš zatím není určeno, ale snad Vašek nezklame ;-)